Chat or Real?

12.kapitola - Akiro nech mě!

"K-kamarád? J-já?" Podíval jsem se na něj, když to típl. Skočil jsem na něj a bez přemýšlení spojil naše rty.

Vytřeštil jsem na něj oči, chvíli trvalo než jsem se vzpamatoval, ale ihned po tom jsem ho odstrčil a dal si ruku před pusu. Moje první pusa a s klukem?!! Musím být červený až na zadku.

Ty rty..... Byly měkké..... bylo to krásné..... první pusa byla s ním. Je to jako splněný sen. Byl červený až za ušima.

"P-promiň." Vykoktal jsem a sklopil pohled, přiznávím, taky jsem zčervenal.

"P-Promiň?! To byla moje první pusa a byla s klukem!" Začal jsem vystrašeně couvat. Proto mě chtěl? S Yoiem se mu to líbilo a tak si teď vezme mě?! To v žádném případě!

"Já... já nechtěl! Ono samo! Nic ti nechci udělat! Znásilnit tě nebo něco takové! Já... Já... jsem to zkazil. Jdi, jdi a už sem nechoď! Musím se ti hnusit! Musíš mě nesnášet." Rozplakal jsem se naplno. Padl na kolena a bylo mi vše jedno. Chci umřít. Posral jsem to. Odejde-li nevydržím to a... a zabiju se!

"P-Přestaň furt br-brečíš."

Zůstává? Budu žít? Bude tu? Tak to je jiná.....

Rozešel jsem se k němu.
"Promiň, ale... líbilo se ti to aspoň trošku?"

Znova jsem začal couvat. Je to past! A já se do ní chytil! Proč všichni využívají toho, že jsem dobrák?!

"C-Co po m-mně ch-chceš?"

"To ještě nevím, co mi dáš? Neboj, nechci tě znásilnit nebo tak něco, chci se tě jen dotknout."

"P-Proč?"
Stále jsem couval.

"Protože chci, protože ti už dál nemohu odolat. Začínám vše chápat. Všechno. Chci tě chránit, starat se o tebe, mít tě pro sebe. Musím tě mít."

Přistoupil jsem k němu blíž. Narazil do stěny, tak jsem své ruce dal nad jeho ramena a spojil opět naše rty. Musím je cítit, je to droga. Už ho nepustím už ne. NIKDY.

Podařilo se mi odtrhnout. Ihned jsem vyrazil ke dveřím a chtěl je otevřít za účelem vypadnout pryč, ale byly zamčené!!! Vždyť je nezamykal! Náhle vedle mojí hlavy se objevila Akirova ruka. Stuhl jsem a za žádnou cenu se nehodlal otočit.

"Kam pak? Copak tu nechceš být se mnou?" Otočil jsem ho a za ruku ho táhl pryč ode dveří.

"N-Nech mě být!" Křikl jsem a začal se vzpouzet.

"Proč? Vždyt ti nic nedělám." Opět jsem ho přirazil na stěnu.

"Nezajdu dál než na hlazení a líbání. Na svůj a tvůj život. Slibuji."

"Protože nechci nech mě být!!"

Znova jsem se pokusil mu vykroutit, ale obě ruce mi taktéž přirazil na stěnu, takže jsem jen bezmocně předklonil hlavu.

"Nemá to smysl, ale neboj, nepošpiním tě." Přitiskl jsem se mu opět na rty.

Pevně jsem sevřel jak rty tak i oči a ruce sevřel v pěsti, ta zápěstí bolí.

Chtěl jsem se probojovat jazykem do jeho úst, ale nešlo to, nepustil mě, tak jsem toho nechal. Odtáhl jsem se.
"Budeš ještě zlobit?"

Zase jsem sklonil hlavu. Nech mě už být!

Dal jsem mu pusu na čelo. Je krásný.
"Tak co? Můžu ti pustit ruce?"

Otevřel jsem oči, ale neodpovídal, nechci, chci pryč.