Chat or Real?

33.kapitola - První malé krůčky

Odešel jsem a šel zase domů, tentokrát k němu. Co jsem mu to sakra zase slíbil? Bože....

Celý zbytek dne jsem byl jen natěšený domů. Já se tak těšíííím!!! Ignoroval jsem všechno, co mi bylo říkáno až na to, že zítra v 10:00 jdu domů!

Díky bohu, že je už večer a já se nemusel zabývat vším co by se mohlo stát a mohl jít zase konečně spát. Dneska budu spát hoooodně dlouho.

****

Další den jsem přesně v 10:00 opustil areál nemocnice a téměř běžel domů, kde mě čekalo překvapení. Mika nikde. Celkem zklamaně jsem se vyzul a šel projít dům. V ložnici jsem se však zarazil. On spal s obličejem v mém polštáři. Jako vážně? On spí a ještě k tomu na mém polštáři, jako vážně?

Zase mě probudil pocit, že mě někdo sleduje, zase.

"Nech mě." Zamumlal jsem a otočil se na druhý bok.

Jen jsem se zasmál a šel mu něco ukuchtit.

Když bylo hotovo, udělal jsem mu k tomu i černý čaj s citrónem a celé mu to na tácku donesl k postely. Snad jí míchaná vajíčka s topinkou.

Ucítil jsem vůni jídla, ale odmítám vstát tady je dobře.

Položil jsem mu to jídlo na noční stolek a převlíkl se. Ach jo, spáč můj jeden, ale mohl bych toho jeho spaní využít. Jen v čistých boxerkách jsem se vydal do koupelny, kde jsem vzal ten krém a vrátil se. Otevřel jsem ho a opatrně mu jím začal mazat jeho holé bříško. Dával jsem si záležet, aby ho to neprobudilo.

"Uvědomuješ si, že jsem vzhůru, že?" Pousmál jsem se a otevřel jedno oko.

"Chjo, ale probudilo by tě to?" Podíval jsem se na něj a pokračoval dál s mazáním.

"To nevím, asi ne." Já tam ty jizvy chci, nech toho!

"To jsem rád." Usmál jsem se a vzal si do ruky jeho ruku a začal mu ji taky natírat.

Jemně jsem se mu vytrhl.

"Nech toho, prosím."

"Ne." Odpověděl jsem stroze znovu si chytil jeho ruku a v rychlosti mu to domazal.

"Ty jizvy ti tam některé bohužel zůstanou, některé ranky jsou hodně hluboké." Pronesl jsem chladně. O tom to se debatovat nebude. Prostě mu to ošetřím.

"Co si myslíš, že byl účel těch hlubokých ranek?"

Měl jsem mu chuť vlepit, ale neudělal jsem to. Nesmím ztratit jeho důvěru!

"Chtěl bych vidět tebe na mém místě a myslím si, že s takovou si to velmi brzo vyzkoušíš." Pronesl jsem chladně. Nemám k tomu daleko.

"Hodně silně bych tě praštil, ošetřil rány a dohlížel na to, aby sis s nimi nic neudělal. Jizvy bych ti nechal, jsou to vzpomínky a taky názorná ukázka inteligence daného jejince."

"Jenže mě je tě líto, ale víc jsem nešťastný a naštvaný na sebe. Podívej, co jsem ti udělal. Hrudník, bříško a celá ruka jsou pořezané. Potom jsem tě vnitřně zničil, zabil, chci to napravit. Chci to odškodnit, i když už to nejspíš nepůjde, ale... chci to aspoň zkusit, tak mě prosím nech." Mluvil jsem celou dobu klidně, ani jendou jsem se nezadrhhl. Snad mi to přání splní. Prosím.

"Dobře, když chceš. Navíc tohle všechno není tvoje vina, byla to jen otázká času." Nemám co jiného ztratit.

"Děkuji." Zavřel jsem mast a podal mu jídlo.