42.kapitola - Ty si nedáš pokoj

150 4 0
                                    

"Nic."

"No tak dobře."

"Pojď ke mně, prosím."

Zastavil jsem tedy vodu, utřel si ruce a přišel za ním.

"No?"

Vstal jsem a přešel k němu.

"Nezlob se." Objal jsem ho.

Chvíli jsem překvapeně stál a pak ho obejmul nazpět.

"Proč bych se měl zlobit, prosím tě?"

"Byl jsem na tebe hnusnej..." Zamrmlal jsem.

"A já tě naštval."

"Ale já se zachoval jako blb."

"Chováš se jako Akira, ne jako nikdo jiný."

Jen jsem se usmál a políbil ho na rty.

Zapojil jsem se do polibku. Asi ho ta zlost už přešla...

Jsem rád, že se zapojil. Beru to jakože mi je odpuštěno.

"V pořádku?" Zeptal jsem se, když jsme se odtáhli.

"Jo, ty?"

"Jako vždy." Pousmál jsem se.

"Tohle neříkej, nemusíš být vždy v pořádku." Políbil jsem ho na tvář.

"Když myslíš." Usmál jsem se na něj.

"Vím a chtěl bych být ten, kdo bude vždy vědět, když je něco v nepořádku."

"Uvidíme..."

"Prosím."

"Dobře."

"Děkuji." Usmál jsem se a znovu ho políbil.

"Ale ty taky."

"Pokud si to moje štěňátko přeje." Zasmál jsem se a zdravou rukou ho objal kolem pasu.

"Přeje." Usmál jsem se a opatrně mu položil dlaně na ramena, měl by se obléci.

"A pán udělá svému štěněti vše, co si bude přát." Usmál jsem se a natáhl se pro polibek.

Oplatil jsem mu ho.

"Jen dočasně, že?"

"Jak jen to říci? Vždy, až na jednu výjimku a tou bude ta místnost." Políbil jsem ho na líčko.

Trochu jsem sebou cukl.

"Takže... to chceš udělat?"

"Teď? Nic, chci se mazlit."

"Ne, časem." Stále se toho bojím.

"Časem? To bych chtěl, aby byl náš vztah naprosto důvěřivý a s co nejméně problémama." Usmál jsem se a políbil ho na líčko.

"Ne... já myslel s tou místností..." Šeptl jsem.

"Řekl bych to takto. Mimo tu místnost budeme naprosto normální pár, ve hře jakoby se závorkama, ale za těmi dveřmi, abychom byli jakoby bez závorek. Chápeš?" Pohladil jsem ho po zádech rukou na jeho boku.

"Ch-Chápu, ale b-bojím se."

"Neboj se, začneme s tím, až se oba zotavíme a vydýcháme ty nedávné události."

"A-Ale i tak..."

"Neboj se, není čeho. Jsem to pořád já, ten člověk, který tě nadevše miluje a nikdy tě neopustí."

Chat or Real?Kde žijí příběhy. Začni objevovat