Chat or Real?

61.kapitola - Cesta 3/3

Po chvilce, kdy byl pořád za mnou mě to naštvalo a já si ho přitáhl a natiskl na sebe.

"Chtěl bys třeba zmrzku?"

Cukl jsem sebou, jak jsem se lekl.

"N-Ne, děkuju Akiro." Pousmál jsem se.

Jen jsem nad tím pokroutil hlavu. To je tak nervózní z těch lidí, nebo ještě z toho, co se před chvílí dělo?

"Je ti dobře?"

"Jo, je mi dobře, jsem v pořádku."

"To jsem rád a opravdu nic nechceš?"

"Ne, děkuju."

"Tak dobře...."

"Děje se něco?"

"Ne."

"Vážně?"

"Jop!" Pousmál jsem se a líbl ho do vlásků.

"Dobře." Usmál jsem se a po jeho boku pokračoval dál.

"Jsi spokojený?"

"Neměl bych?"

"Já nejsem ty, takže nevím."

"Jsem."

"To jsem rád. Nechceš kafe?"

"Mňam.... kafe...." Zamumlal jsem. Tak dlouho jsem ho neměl....

"Dal by sis?"

"Aji ano. Prosím."

"S mlíkem a cappuchino, nic jiného."

"Proč?"

"Protože jsem řekl, to stačí. Co by sis jinak chtěl dát?"

"To je jedno, dám si tuhle."

"Tak jdeme, snad ji mají."

"Snad si mě nenavdadil jen tak...."

"Já tam nebyl...."

"Toho jsem si všiml...."

"Já byl někde jinde." Ušklíbl jsem se. Ach jo... zase na nás čumí.

"Ach jo...." Zamrmlal jsem si pro sebe a šel dál.

V klidu jsme došli až k obchůdku s nápoji a já mu objednal kafe, sobě jsem ho vzal taky, jenže lettéčko a to něco silnější.

"Poprvé tě vidím pít kafe." Ušklíbl jsem se, když už jsme s nimi seděli na jedné z laviček.

"Problém?" Nadzvedl jsem obočí.

"Vypadáš s tím divně."

"Proč?"

"Nesedí to k tobě."

"A co ke mně sedí?"

"Kafe."

"To mám."

"Nechápeš to, nebo děláš idiota?"

"Hmm... těžko říct."

"Řekl bych, že si na toho idiota nehraješ." Zasmál jsem se.

"Chutná ti?"

"Hai."

"To je dobře."

"A hádám, že tobě taky."

"Jo, konečně silný kafe...."

"A doma si neuděláš..."

"Nestíhám a jsem líný ho kupovat...."