Chat or Real?

53.kapitola - Nikdy nebudu vítán

"Tati? Opravdu ti to nevadí?" Pousmál jsem se.

"Upřímně? Vadí, vadí mi, že můj syn je gay, ale nebudu ti za to nadávat, ani pohoršovat, prostě to příjmu."

"Jsi nejlepší táta, víš to?"

"Díky." Pousmál jsem se a v tu chvíli začala matka nosit jídlo. Jakmile všechno donesla, usedla ke stolu a začali jsme jíst, celkem jsem si oddychl, dopadlo to líp, než jsem čekal.

Držel jsem si svůj neutrální výraz, i když jsem měl stále obrovský strach. Ještě stále se to může podělat... Jsem tu vážně nevítaným hostem... a vždy budu...

Když jsme dojedli zvedl jsem se a i s Mikim už chtěl odejít, jenže mě zarazilo to malé stvoření.

"Pojďme si hrát!" Zapištěla, podíval jsem se na Mikiho.

Prohodili jsme si s Akirou pohledy a zase se koukli na tu divošku.

"Myslíš, že je to dobrý nápad?" Usmál jsem se na ni.

"Joooooo, prosííím, bráchu jsem dlouho neviděla a ty vypadáš fajn." Zazubila se a já se jen usmál a vzal ji do náruče. Hned mi vtiskla polibek a já se zasmál.

"Copak si mě nepamatuješ, Messi?" Řekl jsem naoko uraženě.

"Ty jsi... ty jsi ten kluk, co tu vždy byl s bráchou!"

"Tak se tu přeci jen rozsvítilo." Pousmál jsem se a zaklepal ji jemně na hlavu.

"Divím se, že nežárlíš." Uculil jsem se na Mikiho.

"Proč bych měl?" Tázavě jsem se na něj koukl.

"Tulím se s ní a líbám.... a jde jí to líp než tobě." Ušklíbl jsem se. Snad to bude brát jako vtipů.....

"Tak se s ní třeba ulíbej k smrti." Zakroutil jsem nad tím hlavou.

"Messii, hraješ ráda na hoňku?" Špitl jsem k ní a ona přikývla.

"Tak mě dej pořádnou pusu a řekni, že se ti líbila." Dával jsem si bacha, aby o Miki neslyšel. Jen přikývla a udělala tak.

"Byl jsi super, chci ještě." Mlaskla.

Protočil jsem očima a se slovy, že se jdu napít jsem odešel. Zase má ty svoje blbý hry.

"Messi, počkej." Usmál jsem se a položil ji na zem, pak jsem se rozeběhl k němu a chytil ho okolo pasu.

"Neber to tak... byla to jen sranda." Pousmál jsem se a líbl ho na krček. Líbal bych dál, ale ten otec sem jít prostě musel.....

"Však já vím." Napustil jsem si sklenku vodou a napil se.

"To jsem rád, ale i tak se mi ta scénka nelíbila... A vzpomínáš si, co jsme tu dělali, lásko?" Zašeptal jsem a stále ho objímal. Táta to asi slyšel, protože se zastavil a koukal na nás pohledem, který dával najevo, že se bál, že jsme se tu vyspali...

"Jo, dělal jsem vám palačinky a tys mě chtěl přizabít."

"Nechtěl.... to až potom, ale ta zástěra ti slušela." Zasmál jsem se a táta si viditelně oddechl.

"Tati..... tady jsme spolu fakt nespali."

"A jak to mám asi tak vědět...." Zamrmlal, vzal si z ledničky rybu a odešel.

"Ale neměl jsi k tomu daleko." Řekl jsem tak, aby to slyšel jen Akira.

"Teď k tomu taky nemám daleko, jenže já ti slíbil odměnu až doma, takže si počkáme." Zašeptal jsem mu do ucha a zkousl ho.