Chat or Real?

89. kapitola - Východ slunce

Po dvou letech.

Jak to shrnout...Za ty dva roky se toho změnilo hodně. Já dostudoval a nastoupil do nové práce s vyšším platem, takže jsem místo pár tisíc těch tisíců vydělával dvacet. Miki dostal stipendium na škole, na kterou chtěl jít, což jsme patřičně oslavili a já tak přišel o část úspor...

S Kanou jsme se docela dost sblížili. Dokonce jsme spolu byli v sexshop něco nového pro Mikiho koupit, ale o tom neví. Miki ji pořád nemá moc v lásce.

Bohužel se stalo i pár méně pěkných věcí. Miki má posledních pár měsíců strašně často noční můry a nejčastěji se mu vrací vzpomínky o Kishovi. Spolu proti nim bojujeme a jde nám to.

Dnes to zase vypadalo, že bych mohl mít klidný spánek, i když tomu Akira zase nevěřil a zřejmě věděl proč. Dnešní noc byla nejhorší za těch několik měsíců, jelikož už to nebyl jen Kisha, dnes to byl Kisha s Akirou. Což mě dokázalo vyděsit natolik, abych se ihned probudil a stulil se do roztřeseného klubka co nejdál od Akiri, slzy, které opět máčely prostěradlo, jsem již ignoroval.

T-Toto by se přece nikdy nestalo! Akira by se proti mě s Kishou nikdy nespolčil! Tedy....  doufám v to.... Chrání si, co je jeho.... Nikdy by to neudělal! Proč pochybuji? Je to jen noční můra, není to pravda! Není to skutečné!

Stalo se, jak jsem předpokládal. Opravdu ty noční můry má denně, věděl jsem, že bude zase.

Probudil mě pláč, nikoliv tělo, které se ke mě tulí a mačká mě div mě neudusí. Rozlepil jsem oči a rozhlédl se okolo. Miki byl schoulený na druhé straně postele a plakal.

Přitulil jsem se k němu a pořádně ho objal a začal utešovat.

"P-Pusť mě!" Vyjekl jsem a ještě víc se schloulil, pod náhlými doteky a Akirovým hlasem. Nechci, aby se mě dotýkal, musím se uklidnit, aby mě ten sen neovládl.

"Jsi si jist, že to chceš?" Špitl jsem. Nikdy tohle nechtěl.

"A-Ano...." Zamumlal jsem a donutil své tělo přestat tolik se třást. Je to jen sen, není to skutečné.... Uklidni se Rine! Není to skutečné!!!

Když mi to utvrdil odtáhl jsem se. On si přijde, asi se mu zdálo něco opravdu škaredého.

Po dlouhé chvíli jsem se konečně dokázal uklidnit natolik, abych se ke svému partnerovi mohl schovat v náruči. Nenávidím sny.

Pořádně jsem ho objal. Už vypadá, že mu je lépe. Měl by spát. Dneska stáváme velmi brzo...

"P-Promiň." Vzlykl jsem mu do hrudi a pevně mu sevřel tričko.

"Opravdu se nic neděje, neplakej. Jsem tu s tebou a vše to byl jen hnusný sen. Kisha je ve vězení a já se o tebe postarám."

"N-Nenávidíš Kis-Kishu, že ano?" Špitl jsem a uslzenýma očima na něj koukl.

"Kdybych mohl, zabil bych ho." Políbil jsem ho do vlasů.

"Dobře..." Špitl jsem a zase se na něj více natiskl. Musím se uklidnit. Je to jen lež vymyšlená mou hlavou.

"Půjdeme ještě spinkat, budeš hezky u mě stulený, bude to dobré."

Jen jsem nepatrně přikývl a pokračoval se snahou přestat brečet. Jak říkal, bude to dobré...

Hladil jsem ho a jemně líbal do vlasů. Musím ho utisit.

"P-Promiň." Špitl jsem, když už mi ani slzy netekly a já se k němu jen tiskl.