Když se někde potkáme, předstíráme, že máme na práci milion zajímavějších věcí.
Ignorujeme se.
Je to taktika.
Jsme herci.
Jsme perfektní herci.
Lžeme si do očí.
Děláme, že se absolutně nezajímáme o toho druhého.
Jsme herci.
Je to taktika.
Neprozradit se je hlavní cíl.
Nezajímáš mě, chci křičet, ale nemohu.
Pravdou je, že mě zajímáš.
Ale vím, že konec je blíž, než byl dřív.
Vše jednou skončí.
A mám dojem, že v tomto případě je to jedině dobře.
Možná bych už nevydržela předstírat?
Možná bych se stala ještě silnější?
Vše jednou skončí, přesto musím říct,
Jsme perfektní herci!
Předstíráme nudný život a za hradbami křičíme, řveme, stále dokola opakujeme
Cítíš to co já, nebo jsem si to všechno vymyslel/a?
ČTEŠ
Myšlenky padající oblohy
PoetryPadá obloha. A z ní všechny hvězdy. Zpátky na nebe jim snad pomohu svými myšlenkami. A když ne, půjčím si štafle.
