Vztek mnou koluje
Obklopuje mě
Cítím ho všude
Nejraději bych něco rozbila
Bouchám dveřmi, protože jsem zoufalá a nevím, jak jinak si mám vybít vztek
Poslouchám nahlas hudbu, ale vztek neodchází
Nesnáším tě!
Nesnáším tě do morku kostí!
Myslíš si, že jsi něco víc?
Myslíš si, že jsi někdo?
Jsi imbecil, který se vyžívá v ničení slabších!
Ale tady ses spletl, já nejsem slabá
Už ne
Už nikdy nenechám nikoho do mě kopat!
Takže vypadni
Řeknu to jenom jednou
Myslíš, že do mě si můžeš kopnout?
Že jsem slabá?
Tak to jsi se spletl!
Do mě si nikdo kopat nebude!
ČTEŠ
Myšlenky padající oblohy
PoetryPadá obloha. A z ní všechny hvězdy. Zpátky na nebe jim snad pomohu svými myšlenkami. A když ne, půjčím si štafle.
