Neuvědomujeme si, co máme.
Neuvědomujeme si, že žijeme krásné, šťastné životy v relativním bezpečí.
Můžeme studovat.
Ženy mohou volit a chodit do společnosti .
Můžeš se oblékat, jak chceš.
Můžeš poslouchat, co chceš.
Ale někdo si to neuvědomuje a chce všechno to bezpečí, které bylo vytvořeno, zničit pro svůj prospěch a slávu, která stejně jednou zmizí.
Proč?
Křičím proč?
Řvu proč?
Proč radši nepomoci těm, které takové štěstí nemají?
Proč se sílou, kterou můžeš někomu pomoci, plýtváš?
Je to na nás ostatních zachránit naše bezpečí a práva!
ČTEŠ
Myšlenky padající oblohy
PoesíaPadá obloha. A z ní všechny hvězdy. Zpátky na nebe jim snad pomohu svými myšlenkami. A když ne, půjčím si štafle.
