Myšlenky padající oblohy

32{Hvězda a dětská láska}

Měl jsi nespočetně holek a já do tebe byla bláznivě a dětsky zamilovaná. 

Směju se tomu z plna hrdla. Své naivitě a svému štěstí, že jsem jednoho slunečného rána pochopila, že tě vlastně nemiluji.

Směju se, protože tento neopětovaný cit mě mnoho naučil. Díky tvé hrozné povaze, jsi mě naučil nevěřit takovým jako jsi ty...

A jestli jednou za mnou přijdeš škemrat, protože tě už všechny odkoply, potopím tě jako ledovec potápí lodě.

Abys věděl, jak se cítily ony.

Směju se sama sobě, ale nikdo by mi nevěřil, jak jsem neskutečně šťastná, že už do tebe nejsem zamilovaná. 

Je to mnohem lepší pocit, než být do tebe zamilovaná!