Někdy si připadám jako blázen.
Moje nálady jsou na horské dráze.
Nejdřív jsem šťastná za to, že žiju, dýchám a raduji se z každé maličkosti.
Potom mě najednou někdo svým činem rozčílí a já běsním.
A potom jsem smutná. Připadám si méněcenná.
Možná když prožíváme velké a nárazové emoce, tak mohou být snadno zničeny. Snadno změněny na jiné. Možná kdybych měla stálejší emoce, nestávalo by se to. Někdy mám stále emoce. Někdy jsem paní sama sebe, ale někdy se emoce pokouší mě ovládnout.
Někdy si připadám jako blázen.
A někdy ne.
A někdy zase ano.
Je to kolotoč.
Na druhou stranu nebyl by život nudný, kdyby vše bylo jasné a předem dané a občas se u mě neprojevovaly ty vášnivé výkyvy emocí?
Nebyl by život příliš jednotvárný?
Ale někdy by se měl člověk dokázat ovládat.
Možná stačí je krotit ve vhodných situacích a vše bude v pořádku?
Možná
a možná ne.
Vlastně netuším, co přesně mám dělat, ale aspoň o tom přemýšlím...
Přemýšlím a snad jednou dojdu k nějakému závěru
ČTEŠ
Myšlenky padající oblohy
PoesiePadá obloha. A z ní všechny hvězdy. Zpátky na nebe jim snad pomohu svými myšlenkami. A když ne, půjčím si štafle.
