Ve větru šeptáš
jeho jméno.
Víš,
že toto byla ztracená bitva,
byla ztracená ještě než začala.
A přesto
v dešti
šeptáš jeho jméno.
Dokola,
Stále,
Navždy?
Jste si tak podobní.
Ty to víš.
On ještě ne.
To je ten problém.
To tě ničí,
fakt,
že jste si tak podobní
a on to nevnímá.
V horku
šeptáš jeho jméno.
Vyhýbáš se mu,
Podlamují se ti kolena.
Slyšíš ho,
Podlamují se ti kolena.
Není to takové, jaké to bývá.
On není zlý, podlý,
on je jako ty.
On to neví,
ty ano
a to z této lásky dělá baladu.
Baladu, která ještě neskončila.
Ty stále šeptáš jeho jméno.
Ve dne,
V noci,
Ve snech.
Stále
a navždy?
Držíš se z posledních sil stébla,
stébla ve větru,
ve větru šeptáš jeho jméno,
Jeho jméno je břímě,
Břímě v tobě uložené.
Je to komplikovaný případ.
Ty to víš,
on ne.
On ani neví,
že se něco děje.
Nejde to říct,
je to komplikované.
Máš hlad po pochopení
a nikde nikdo.
Snažíš se mu naznačit,
že jste stejní.
Ale nikde nic,
co by naznačovalo pochopení.
Možná jednou.
Možná nikdy.
Ale taky možná jednou,
Svitne mu v mysli.
Už bude vědět,
že jste si víc než podobní,
Jen to není vidět.
Jen to neřve do světa,
Protože ani jeden z vás neřve.
Vevnitř oba umíráte.
Možná z jiných důvodů,
ale umíráte stejně.
Protože jste stejní.
Ty stále šeptáš.
Nejde to říct nahlas,
Možná jsi moc pyšná na to,
říct to nahlas?
Ale co si budeme vyprávět,
toto je komplikovaný příběh.
Blíží se pomalu k baladě.
Ale ještě není konec.
Autor ještě nedopsal poslední slovo.
Ještě není konec.
Přesto si říkáš,
proč zrovna já musím tak trpět?
Proč v sobě musím nosit to břímě?
Ale to břímě má v sobě každý.
Táhne každého dolů,
ty ale musíš vystoupit k výšinám.
Víš,
všichni v sobě neseme svůj vlastní hrob,
ale je jenom na tobě,
zda si do něj lehneš.

ČTEŠ
Myšlenky padající oblohy
PuisiPadá obloha. A z ní všechny hvězdy. Zpátky na nebe jim snad pomohu svými myšlenkami. A když ne, půjčím si štafle.