Chápu, že se ti líbí víc
Doopravdy.
Je krásná, chytrá, vtipná a oslňující.
Umí v tom rozhodně líp chodit než já.
A já to všechno chápu, doopravdy.
Chápu, že se ti líbí víc.
Chápu, že jí se líbíš.
Když se nad tím zamyslím, tak jediné, co nechápu, je to, že se mi líbíš.
Co mě k tobě přitahuje?
A jak se toho zbavím?
Přeju vám šťastný konec, vždyť se k sobě hodíte.
Ale nechci u toho pociťovat lítost, smutek nebo snad závist.
Chci být šťastná za vás.
Doopravdy.
Tak jak se mám zbavit lásky k tobě?
Jak to mám udělat?
A zatím co ty se s ní směješ, tak já sedím hned tady.
Hned za tebou a přemýšlím, jak to dostat ze sebe.
Jak se zbavit všech těch citů.
A zatím co ty se s ní bavíš, já stojím hned tady.
Hned vedle tebe a přemýšlím, jak být svobodná.
Jak být zase sama sebou a nestarat se o to, co řekneš na to, co jsem kdy udělala.
Co si budeš myslet o tom, co jsem kdy řekla, ač já vím, že ty si to ani nepamatuješ.
Ale stejně, co kdyby...
Je to tak návykové, je to tak špatné.
Jen se ničím, ale
Je to tak návykové.
Je to tak špatné.
Je to všechno, jen ne dobré.
A zatím co ona s tebou flirtuje, protože to umí, já stále přemýšlím.
A zatím co s ní sedíš, já sedím hned tady, ale ty mě
nevidíš.
A nevíš, že přemýšlím nad tebou.
A já nevím, že to je naposledy.
Protože v ten moment si uvědomím, že to dělám jen ze setrvačnosti.
To všechno.
Už tě nemiluji.
Už ne.
A víš co jsem pochopila?
Že se k sobě prostě nehodíme.
Ty hledáš něco, co já nemám.
A já hledám něco, co ty nemáš.
A na chvíli se mé cesty zkřížily s tvými, a to proto, abych pochopila, že ty nejsi on.
Ten, jenž jsem si myslela, že jsi.
Iluze.
Iluze.
Iluze.
Všude byly jen iluze.
A co to vlastně bylo, co mě k tobě táhlo?
O čem jsem to vlastně snila?
Proč jsem se na chvíli tak vzdálila od samy sebe?
ČTEŠ
Myšlenky padající oblohy
PoetryPadá obloha. A z ní všechny hvězdy. Zpátky na nebe jim snad pomohu svými myšlenkami. A když ne, půjčím si štafle.
