Myšlenky padající oblohy

79{Hvězda a zlost}

Co chceš?

Chce se mi řvát!

Je to tak nespravedlivý!

Celý svět

se zaměřil na mě

a jenom mě

štve.

Chce mi řvát.

Rozbíjet věci.

Jak můžeš?

Odpověz hned.

Jsem plná zlosti.

Nemám náladu na nic.

Jak můžeš?

A víš,

co je to odplata?

Jsem plná zlosti

a nervózní,

že můj život se řítí

závratnou rychlostí

dolů

do propasti,

která mě sežere.

A tebe nakonec taky!

Je to nespravedlivý!

A takový to vždy bylo,

bude

a je.

Jsi toho vzorovou ukázkou.

Jediný v čem jsi podle tabulek.

Lámeš,

rozbíjíš

a vše přebarvuješ na černo.

tmavou

a nekonečnou černou.

Jak si mohl?

Je to nefér, ale já už to vím,

že ty za to můžeš!

Nehraj, že ne.

Kecy,

pořád dokola

jenom tvoje řeči

zněly mi u ucha.

Jak?

Proč?

Otázky se mi kladou na mysl.

Všechny je zahazuji.

Jsem naštvaná.

Rozbíjet chci

vše

i tebe.

Myslel jsi, že jsi ten co odejde

nezraněný,

ale já rozbíjím

vše i tebe!

Zbydou z tebe střepy!

Jsem naštvaná!

Jsem tak moc rozzuřená.

Hořím

a jednou i vzplanu

a ty půjdeš se mnou.

Hluboko do temnoty,

která nekončí.

Jsem naštvaná

a musím se uklidnit,

protože přesně to si chtěl.

Je to těžké,

ale to si chtěl

a já udělám opak.

Dobře pro mě.

Nebudu naštvaná,

nebudu tě rozbíjet,

budu tě ignorovat,

budu tebou opovrhovat,

ale neudělám to,

co chceš!

Udělám opak.

Neskončím na tvé potupné úrovni.

Ta zlost se musí překonat.