Good Day? [FF Marcus & Martinus]

2.

Když už jsem jim ukázala celou školu vrátili jsme se zpátky do třídy.

„Vidím že už jste zpět a právě včas zrovna jsme doopravovali, tak teď jsi vezměte každý židli a navzájem se představíte" řekla paní učitelka a ukázala na židle.

Po dloouhém představování přišla řada na mně vstala jsem a řekla „Jmenuju se Natálie, tak a to je vše" a zase jsem si sedla.

„Výborně a teď znovu a slušně jako to udělali i tví spolužáci" řekla opět učitelka.

Znovu jsem se postavila a řekla „Jmenuju se Natálie je mi 13 let ráda kreslím a poslouchám písničky a upřímně doufám že my kamarádi nebudeme" řekla jsem a podívala se na dvojčata.

Mezitím mně učitelka probodávala pohledem a celá půlka třídy se smála až na ty dva (M&M).

Další hodina už díky bohu probíhala normálně a já byla nejvíc nadšená protože byla matika. A hádej te kdo seděl za mnou v lavici, opět dvojčata.

Během matiky mi někdo poklepal na rameno.
„Nemáš dvě prupisky na pujčení?" řekl Martinus.
To jsi jako myslí že když jsou hvězdy tak si nemusí nosit pomůcky?! Aji kdyby po zkušenostech už nepůjčuju a ani nemám.

„Připadá ti že mám prupisky na rozdávání" řekla jsem a ukázala na diář na kterém ležela jedna prupiska.

„Aha to asi ne..no..tak nevadí" řekl a posmutněl musím uznat že vypadal roztimile s tím jeho smutným kukučem. Počkat vážně? Nenevypadal! Ale jo přiznej si to trošku se ti líbí Cože?! Ne ! A nemíňím se hádat se svým svědomím.

Zbytek dne ubíhal rychle za pomocí mých kamarádek. Aji Gunnarseni mně už přestali otravovat teda do oběda.

Sedla jsem si k našemu stolu kde vždy na oběd sedíme s holkama. „Můžu?" řekl Marcus a ni nečekal na moji odpověď a rovnou se posadil Martinus se pro jistotu ani neptal a hned si sedl vedle mně.

„Ne nemůžete tady už někdo sedí" řekla jsem mírně naštvaným tónem.

Mezi tím jsem zahlédla holky jak si sedají o stůj dál a vrhají na mně ty nechápavé pohledy. „Máš pravdu tady sedíme my" řekl Martinus a usmál se.

Nad tím jsem jen protočila oči odešla i s 'jídlem' k holkám
„Co to jako bylo?" zeptala se mně Julča když jsem si sedla.
„No..To by mně taky zajímalo?!" a otočila jsem se na kluky.

Normálně by jsem šla domů s Blážou protože bydlíme ob barák od sebe ale dneska mněla doučko z matiky a tam bych já nezapadala.

Šla jsem domů když slyším „Kurva ono to není ani v Google mapách" začala jsem se smát ale hned jak osoba vyšla z poza rohu smích mně přešel.

„Připadá ti něco k smíchu?" řekl fakt naštvaně.

„Ty?!" řekla jsem a chystala se odejít když tu mně někdo chytl za zápěstí.

„Tak když jsi tak chytrá tak mi řekni kde je Osvobození 606" řekl už méně naštvaný Martinus.

„Až ty mi řekneš na co tam jdeš?" a vysmekla jsem se mu ze sevření.

„Jdu tam protože tam bydlím tak mi prosím pomoz" řekl milým hlasem a s usměvem na tváři. On tam bydlí dělá si srandu hned vedle mně tak to nemyslí vážně?!

„Tak pojď" řekla jsem zklesle.
„Brácha našel jsem někoho kdo nám pomůže" zařval a hned se tu objevil Marcus.

Během cesty pamovalo ticho nikdo nemluvil, tak jsem napsala Bláži.

Natísek❤- Šance na sexy sousedy padá. Hadej kdo se nestěhoval místo tety.

Blaženka💞- Neříkej mi že to jsou ti dva. Btw vážně mi musíš psát při doučku to jsi s tebou ještě vyřidím

Natísek❤- zklamu tě jsou to ti dva. A ano musím ti psát při doučku mněla bych snad jindy? Btw to chci vidět jak si to se mnou zrovna ty vyřidíš mi nedáš zmrzlinu?

Ani jsem si toho nevšimla a Martinus mi začal koukat přes rameno do mobilu.
„To chceš říct že nejsem sexy soused?" řekl a přitom udělal takový ten sebevědomý výraz ve stylu Já jsem sexy, až moc.

Nad tou myšlenkou jsem se rozesmála a řekla „Ty a sexy...hmm...povedenej vtip...ale né teď už seriozně tak dobře jsem se dlouho nepobavila" a znova jsem se dala do smíchu, Martinus se jako urazil a pak už jsme došli domů.

Když jsem otvírala vchodové dveře slyšela jsem Marcuse jak říká „Ona možná nemá sexy sousedy ale my máme sexy sousedku."

Ráno jsem čekala před domem Gunnarsenových na Blážu která opět zaspala.
Když v tu chvíli ke mně příšla nějaká malá holčička a říká.
„Jestli čekáš na kluky tak už za chvilku přijdou" řekla a usmála se na mně. Odkud já ji jenom znám. Někde jem ji už viděla to vím na 100% ale kde? Už to mám to je Emma.

„Děkuji ale na kluky nečekám čekám na kamarádku která má zpoždění" řekla jsem a usmála jsem se.

„A proč čekáš před našim domem?" pořad se smála jako sluníčko.

„No..víš..ono je to trochu složitější ale až se zase někdy potkáme a budu mít víc času tak ti zo vysvětlím. Souhlasíš Emmo?" dořekla jsem to a ona se přestala smát až jsem se lekla toho vážného výrazu.

„Jak víš že jsem Emma?" řekla s vyděšeným tónem.

„Máš užasné musicaly" řekla jsem mrkla na ni a šla za Blážou která zrovna vyšla z domu.

„Tak ahoj" křikla na mně Emma a zamávala mi. „Pa" křikla jsem a zamávala ji na zpět.

Blondynka❤