Bludička \POZASTAVENO\

kapitola 2. Zase zpátky v Havraspáru

Čerstvě osmiletá Narcissa se vyšplhala do koruny rozlehlého jasanu, do výšky 15 metrů, a nahlédla do okna ložnice paní domu, své starší sestry.
Seděla u psacího stolu a probírala se korespondencí. Najednou se jí roztřásly ruce, svírala v nich obálku s adresou napsanou zeleným inkoustem.

Před 2 roky by skákala radostí do stropu nebo by se aspoň usmála, ale teď už ne.
Její dětství a radosti zmizely spolu s její maminkou.

***

„Já jsem Laurie, Laurine Caperfieldová," obrátila se k Bellatrix blondýnka stojící v řadě před ní.
„Bella Blacková," zamumlala v odpověď.
„Až přečtu vaše jméno, přijdete sem, sednete si na stoličku a já vám položím na hlavu Moudrý klobouk," pronesla zvučným hladem profesorka Arabella Atlantská.

***

„Miluju zařazování. Dívat se, jak mladému kouzelníkovi nebo čarodějce nasazují Moudrý klobouk. A ta chvíle, kdy nikdo neví, co bude dál," rozplývala se Ester.
„Blacková Bellatrix."
„ZMIOZEL."
„Calton Tobias."

„NEBELVÍR."
„Caperfieldová Laurine."
„ZMIOZEL."

***

Hostina na zahájení školního roku skončila a Ester, Sam a jejich spolubydlící Suzanne se vydaly do havraspárské společenské místnosti. Když prošly dveřmi s klepadlem ve tvaru orlí hlavy, zvolala Ester: „Tohle mi chybělo." a svalila se do nejbližšího křesla. Suze a Sam ji napodobily.
O minutu později se dveře znovu otevřely. Vešla primuska Sibyla Pellowová a za ní houf prvňáků.
Ester si moc dobře pamatovala, když byla na jejich místě.

Sibyle bylo tehdy 15 let, ale její pohled vynikal stejnou maminkovskou, přísností jako teď, když se zadívala přímo na ně očima, které si hrály na bouřkově šedivé mraky. Přistoupila k nim, řekla: "Pojďte za mnou." a pokynula ke schodišti.
Když vešli do společenské místnosti celé v modré a bronzové s velkou knihovnou podél jedné stěny, oslnil je modrý strop ve tvaru kupole posetý miliony hvězd. Z výklenku je pozorovala socha Roweny z Havraspáru v životní velikosti.

"Vítejte. " rozpřáhla prefektka ruce. "Ložnice chlapců jsou tamhle a ložnice dívek o patro výš po modrých schodech. " a odkráčela až za ní školní stejnokroj vlál.

***

„...na příští hodinu si každý okrajově zpracujete odrůdy vrby mlátivé a jednu z nich detailněji popište. Můžete jít, na shledanou ve čtvrtek," propustila profesorka Prítová své studenty.
Žáci Havraspáru a Zmiozelu opustili skleník č. 3 a zamířili na oběd.
Tři dívky, Sam, Ester a Suze, se ale zastavily u vrat a o něčem diskutovaly. I později, když je Prítová zahnala na oběd, si špitaly a chichotaly se.
„... jestli se to někdo dozví, propukne panika."
Byly zrovna na cestě na hodinu Přeměňování, když zaslechly dva tiché hlasy.
„Já vím, já vím, Sibylo," odpověděl hlas, který téměř okamžitě poznaly. Byl to profesor Brumbál. „Teď musíme dát vědět Ministryni kouzel, Eleanor Lemonové. To zařídím já a ty musíš přijít na to, co ta slova znamenají, zrovna ty máš největší šanci to zjistit, než bude pozdě."
„Dobře," odpověděla Sibyla. „A co..?" Najednou se zarazila. „Kdo je tam?"
Ester ani nedýchala.
Zpoza rohu vyhlédla Sibyla Pellewová, primuska z Havraspáru. "Co vy tady děláte?"
„No, my jsme.. šly jsme.. šly jsme na Přeměňování."
„Jo, za chvíli nám začíná hodina," dodala Suze.
„To, co jste slyšeli vám nejspíš nedává moc smysl. Ale i tak to nesmíte nikomu říct, rozumíte?"
Děvčata horlivě přikyvovala.
„Dobrá," povzdechla si Sibyla. „Zítra se jede do Prasinek. Máte všechny povolení? Tak se tam potkáme, řekněme v 10 U Tří košťat. Co vy na to?"
Děvčata znovu horlivě přikyvovala.

***

Bylo deset a deset minut.
Ony tři dívky spolu s primuskou seděly U Tří košťat, jak to bylo domluveno, a povídaly si.
Náhodný kolemjdoucí by si mohl myslet, že probírají naprosto všední maličkosti, ale ne.
Byla to záležitost kolosálního významu, která se týkala celého kouzelnického u mudlovského světa.
Zrovna když se chystaly pořádně začít o důvodu jejich setkání, byly přerušeny, k jejich stolu přicupitala Rosemerta Apigailiová se čtyřmi máslovými ležáky. Položila je na stůl před ně a zeptala se: „Ještě něco?"
Sibyla jen pohodila svými dlouhými vlasy, které jí po ramenou stékaly v jemných kudrlinkách a řekla: „To bude všechno, díky, Rose."
„Co tady vlastně dělá, nechodí ještě do Bradavic?" zajímalo Suze, když se Rosemerta vzdálila.
„Brigáda," prohodila Sam, „nebo ne?"

Ahoj všichni kouzelníci, čarodějky, mudlové (nebo nečarové), duchové, obři, atd.

Jakou kouzelnickou brigádu byste rádi dělali vy?

Tuhle kapitolu věnuju všem učitelům a mimo to ještě své spolužačce TeniskaT

Budu samozřejmě moc ráda za každý komentář i hvězdičku.

Vaše praštěná knihomolka

📚 Mřenka 📚