Andromeda vyšla z kabinetu lady Arabelly. Hlava jí létaly všemožné myšlenky.
Jak se to mohlo stát?
„Andy?“ zavolala na svou kamarádku Carla, která právě vyšla zpoza rohu. „Co po tobě lady Arabella chtěla?“
„Teď ne, počkáme na Zo.“
„Máš pravdu,“ zamumlala Carla. Chtěla sice za každou cenu zjistit, co její kamarádce profesorka Obrany proti černé magii řekla, ale poznala, že Andy to rozrušilo.Zatímco se Carla snažila neumřít zvědavostí, Andromeda přemýšlela o své sestře, vlastně o obou svých sestrách, Bellatrix i Narcisse.
Téměř je neznala. Cissu vůbec, Bellu jen trochu.
Najednou se otevřel vstup do společenské místnosti – byla to Zoe Digoryová a tvářila se dost rozrušeně.
„Vidíš? Zo už tu je, můžeš nám konečně říct, co se to děje?“ naléhala Carla.
„I Zoe má určitě něco na srdci, vždyť byla u Brumbála,“ snažila se to odvrátit Andy.
Zo ale jen zavrtěla hlavou. „Ty první.“
Andromeda se nadechla a ..: „Unesli Bellu.“
„Co?“ vydechly obě její kamarádky.
„Ta skupina – ať už je to, kdo je to – ji unesli, byla další obětí.“
„Ach, Andy, to je mi líto,“ napůl ji objala Carla.
„To není možné,“ zamumlala Zoe.
„Ale, Zo..“
„To není možné,“ opakovala. „Protože další jsem měla být já.“***
Laurie zamířila do společenské místnosti. Snažila se působit klidně a bezstarostně. Právě získala další instrukce, ale nesměla na sobě dát znát nervozitu. Nikdo nesměl zjistit, jakou roli zaujímá v událostech, které se dějí v Bradavicích.
„Ropušnice.“
Prošla portrétem dovnitř a usadila se na své oblíbené místo u krbu. Sotva si sedla, vešla dovnitř lady Arabella s vlasy složitě spletenými kolem hlavy. Světlounce modrý hábit za ní povlával.
„Slečno,“ obrátila se na Laurine, „musím s vámi mluvit. Vaše přítelkyně, slečna Blacková, byla unesena.“
„Cože?“
„Je to tak,“ pokývala profesorka hlavou.
„Bože můj, já jí říkala, ať nikam sama nechodí. Já jí to říkala,“ propukla v pláč. Zatímco vzlykala, v duchu si pogratulovala ke skvělému hereckému výkonu. Vždycky v tom byla dobrá, ale tohle bylo vynikající i na její nejlepší výstupy.
„Je mi to líto, Laurine. Je mi to líto,“ zamumlala profesorka.***
Narcissa Blacková seděla na houpačce v zahradě u rodinného domku Philipa de la Cour, jeho ženy Emmy, bratra Elliotta a dětí dvanáctileté Cornette a desetiletého Jacquese v jižní Francii.
„Cissie,“ ozval se z domu hlas tety Emmy, „pojď honem dovnitř.“
Když Ciss vstoupila do salonku, udivilo jí, že teta i strýc jsou podivně zasmušulí, byla zvyklá na smích, zpěv a věčně dobrou náladu.
„Co se stalo?“ zeptala se jich.
Teta jí jen přistrčila úředně působící dopis.Vážená slečno Blacková,
s lítostí Vám oznamujeme, že Vaše sestra Bellatrix se pohřešuje.
Dne 10. června ráno odešla ze svého pokoje ve sklepení a nikdo ji už neviděl.
Upřímnou soustrast.profesorka Arabella Atlantská,
zástupkyně ředitele„Je nám to tak líto, Cissie,“ zašeptala Emma.
Narcissa chvíli upřeně zírala na dopis a pak vyhrkla: „Musím zpátky do Anglie.“***
Suze seděla pod velkým dubem na školních pozemcích. Vedle ní odpočíval Kevin a z druhé strany se o ní opírala Sam.
„Kam vlastně pojedete na prázdniny?“ zeptal se do ticha Kevin.
„Já, Sam a Esther jsme měly jet do Paříže. Ale z toho teď nic nebude. Takže asi obě zůstaneme doma, trávit čas s rodinou a tak. No, a co ty?“„Já si budu užívat v sirotčinci,“ povzdechl si Kev.
Suze se zarazila, uvědomila si, jak se asi musí cítit a chtěla ho nějak utěšit.
„Nechtěl bys třeba na prázdniny přijet k nám?“ nabídla.
„Já... strašně rád,“ rozzářil se Kevin a Suze se pousmála.
„Napíšu rodičům a zeptám se jich.“
„Děkuju, hrozně moc děkuju.“***
Kevin, Suze a Sam seděli spolu v jinak prázdném kupé. Kevin měl chuť něco říct, rozveselit ty dvě. Ale i on cítil smutek, který tu vládl. Přemýšlel, jak při cestě do Bradavic byli ještě čtyři. Tehdy se smáli a těšili se na spolužáky a částečně i na učitele.
Cesta z bradavického hradu trvalo skoro 7 hodin a to je hodně dlouhá doba, ale po celou dobu ani jeden neprolomil nekonečné ticho.Ahoj všichni potterheadi a potterheadky, čarodějky a kouzelníci, mudlové a nečarové, kentauři, obři, skřetové, atd., knihomolové a bibliofilové,
Díky za vaše hlasy, už jich je přes 60, a prosím, abyste mi do komentářů psali, která postava je vaše nejoblíbenější. Může být z tohohle příběhu, nebo z kánonu HP, která se tu ještě neobjevila.
Tuhle kapku věnuju cathy-corn, která mě naučila nebát se toho, kým jsem.
S láskou
Vaše knihomolka
📚 Mřenka 📚
ČTEŠ
Bludička \POZASTAVENO\
FanficVelká věštba. Je rok 1969 a Sibyla Pellowová, primuska a studentka Havraspáru, dostane úkol od profesora Brumbála. Co vše přinese a odnese těch pár let v Bradavicích? Lásku i pláč. Nová přátelství. Tajemství. A smrt. Studenti mizí. Mudlové umírají. ...