Prolog

109 20 4
                                    

Postava v dlouhém černém plášti zahnula do jedné z těch londýnských, slepých uliček, které jsou temné i v pravé poledne a zůstala stát na jejím konci.

Tam se setkala s druhou postavou podobně oděnou a zeptala se jí: „Máš to na čem jsme se dohodli?“

Hlas měla jemný, zvonivý, jistě ženský, zatímco ten druhý byl chraplavý, takový, co z něj naskakuje husí kůže, když odpověděl: „Mám.“ a podal jí malou lahvičku, ve které ležel jeden jediný dlouhý, tmavý vlas.

„Zatím vše jde přesně podle plánu,“ pochvalovala si spíše pro sebe než pro něj první osoba.

***

Samantha, vysoká brunetka s bystrou hlavou, kráčela lesíkem směrem k domu svých rodičů. Ti ji sice nabádali, aby tudy nechodila, ale bylo to kratší než, aby les obcházela.

Stromy byly téměř holé až na pár červenooranžových lístků.

Najednou vpředu zaslechla ženské hlasy.
„Jsi si jistá, že nás tady nikdo nenajde?“ zeptala se jedna.

„A i kdyby, co z toho,“ vyzvala ji druhá, „s mudly si poradíme levou zadní a kouzelníky zvládneme.“

„No, já ti nevím, Marcy.“

„Snad se nebojíš? To si říkáš Bludička?“

Samantha spatřila malou mýtinu, uprostřed které stály dvě ženy v černých kápích a dohadovala se.

„Jestli nás tady najdou, je to tvoje chyba.“

„Klidně, jestli nás tady najdou, do jednoho je zabiju,“ pokrčila rameny vyšší z nich, nejspíš Marcy.

Chvíli bylo ticho. Potom se znovu jedna z žen.

„Už ses rozhodla? Odejdeš za námi.“

„Ale co děti?“ rozhodla rukama ta, která předtím zpochybňovala úsudek druhé.

„To zvládnou jsou to přece hrdé zmijozelky.“

***

Eleonor Lemonová spěchala, šla pozdě do práce. Po dlouhé době se jí podařilo vyšplhat se až na vrchol a bylo by snadné spadnout zase dolů. Slečna Lemonová se asi před měsícem stála Ministryní kouzel a hodlala si to postavení udržet co možná nejdéle.

„Dobré ráno, paní Ministryně,“ zašvitořila mladá zástupkyně vedoucího odboru pro kouzelnickou spolupráci.

„Dobré, Dolores,“ odpověděla jí a spěšně zamířila do své kanceláře.

„Co je nového?“ zeptala se, když vešla.

„Našli mrtvou poblíž St. Andrews,“ přisunul jí její zástupce Richard Duncan mudlovské noviny.

VRAH POBLÍŽ SAINTANDREWSKÉ UNIVERZITY

Na večer 29. srpna 1966 byla nalezena mrtvá Audrey Jane Carterová (nevím, jak jí rodiče mohli dát takové jméno), jež byla od čtvrtka 28. pohřešovaná. „Příčina smrti není úplně zřejmá“ tvrdí lékaři, my však ze spolehlivých zdrojů víme, že to není jen "není úplně jasná", ale dokonce "je naprostou záhadou".

(*Podrobnosti od Nely Simon viz. str. 4)

***

Desetiletá Samantha Clearwaterová dočetla ranní noviny o vraždě, která se odehrála jen sto metrů od předních dveří jejich rodinného domku. A přímo v čase, kdy sama Samantha šla kolem místa činu.

Ahoj všichni kouzelníci, čarodějky, mudlové (nebo nečarové), duchové, obři, atd.

Doufám, že se z této knížky nevyvine velká hromada nesmyslů (což je u mě klidně možné).

Měla bych vydávat 1 kapku do týdne a tato konkrétně je věnována mé nejúžasnější sestřence terkamagi

Pokud budete mít připomínky, napište prosím do komentářů. Děkuju všem, co s tímhle příběhem ztrácí čas.

Vaše praštěná knihomolka
📚 Mřenka 📚

Bludička \POZASTAVENO\Kde žijí příběhy. Začni objevovat