Bludička \POZASTAVENO\

kapitola 1. Blacková

Dívka s černými loknami už svou matku očekávala více než hodinu. Poslední dobou se často stávalo, že Alexis Blacková přicházela až kolem jedenácté večer, její nejmladší dcera Narcissa už vždycky spala.
Muže neměla. Zemřel, je to skoro rok. A tak jediný, kdo se jí vyptával, proč chodí tak pozdě, byla její druhorozená dcera. Ta černovlasá dívka jménem Bellatrix. Byla v rodině její matky jediná spolu se svou starší sestrou Andromedou, která neměla světlé až skoro bílé vlasy. Ty svoje zdědila po otci, Nicolasi Blackovi, a byla na ně náramně pyšná.

„Pracuji na velmi důležitém projektu, který zvýší úroveň lidstva. A příště už nemusíš čekat, až se vrátím, běž spát, vždyť víš, že ranní ptáče dál doskáče,“ zněla odpověď, ale Bellatrix na ni přese přese všechno, co jí matka řekla, každý večer čekala.
A tak i dnes seděla jedenáctitiletá slečna Blacková na okenním parapetu a vyhlížela, jestli se Alexis náhle neobjeví přede dveřmi za oslnivého záblesku a zvuku jako výstřel z revolveru (ráda totiž dělala dojem).
Odbila jedenáctá a potom dvanáctá, ale nikde nikdo, jen Černooouška, kočka manželů Fredericka a Francis Filtchových (Bella ji ráda chodila hladit a nosila jí smetanu), se několikrát mihla ulicí.

***

Černovláska se prudce posadila a uhodila se do horního rámu okna, kterým pronikaly sluneční paprsky do obývacího pokoje sídla rodiny Blackových v pořadí druhého (to první na Grimmauldově náměstí 12 obýval bratr jejího otce a jeho rodina).
Za zády se jí ozvalo zakašlaní a následně: „Dobré ráno slečno Blacková nebo mám spíše říci poledne?“
Bellatrix zpříma pohlédla své vychovatele, madam Prismové, do očí a zopakovala jí to, co jí sama asi před měsícem řekla: „Vždyť spánek je přece ten nejlépe využitý čas.“

***

„Kde je maminka?“ ozval se jemný hlásek.
Bella sebou trhla, až málem spadla ze staré třešně, kde o samotě rozjímala.
Mezi levandulovými keři stála dívenka se dvěma blond cůpky.
Ten nevinný pohled Bellatrix sžíral a ona v duchu uvažovala: Mám jí to říct? Ale jak by se cítila, kdyby zjistila, že nás tu nechala?

***

Dvě nerozlučné kamarádky vyšly z cukrárny.
První byla menší a štíhlejší postavy než druhá. Dlouhé, oříškově hnědé a mírně vlnité vlasy si zastrkávala za ucho pokaždé, když ji pozdravil nějaký kluk. Přitom ale, což bylo s podivem (protože ji zdravili v jednom kuse), stačila sledovat, o čem je právě řeč.
Zrovna přišlo na řadu jejich oblíbené téma, knížky.
T

vář menší dívky, která se podobala spíše upíří; bledá, tmavě rudé rty, kruhy pod očima v odstínech od tmavě tyrkysové až do černé, se roztáhla do zasněného úsměvu. A v jejích a modro-šedá kukadlech obklopených závojem dlouhých černých řas, se rozhořely veselé ohníčky.
Mohlo jí být tak 11, ne víc. Zatímco její kamarádka Samantha Claerwaterová, i přestože byla stejně stará, vypadala na 13 (a to zřejmě proto, že byla asi o hlavu vyšší než všichni jejího věku).
Měla také hnědé vlasy s tím rozdílem, že ty její si hrály i s tmavšími odstíny.
„Tys fakt šla spát až ve tři ráno? No to se nedivim, že vypadáš jako by tě někdo zmlátil, Esty. A byla ta kniha aspoň zajmavá? Proč se vlastně ptám, vždyť tobě každá bichle příde dobrá....“
„Byla od Agathy Christie, nejlepší autorky, která kdy existovala,“ rozvášnila se Ester Graymoonová, za chvíli ale posmutněla. „Ale maminka s tím nesouhlasí.“
„Co má tvoje máma pořád kritizovat Agathu Christie.“
Sam se zeleno-hnědýma očima zadívala na nejlepší přítelkyni a dál jí utěšovala.
Byla tak naplno zabrána do rozhovoru, že si toho, co se kolem dělo, vůbec nevšímala. Ester naopak musela dávat pozor, co všechno kolem probíhá (aby si mohla včas zastrčit jako náhodou spadlý pramen vlasů) a tak to byla právě ona, co si první všimla postavy, která se zničehonic objevila uprostřed silnice a zamířila přímo k nim.

Byl to muž velký jako tři a široký jako pět s rozcuchanými vlasy a vousy. Ostatní od něj s výkřiky utíkali, ale on si jich nevšímal, šel rovnou k té nerozlučné dvojce.

Ahoj všichni kouzelníci, čarodějky, mudlové (nebo nečarové), duchové, obři, atd.

Tady máte oficiálně 1. kapitolu této knihy, kterou jsem věnovala své nejlepší kamarádce Mon_Kus.

Co si o tom zatím myslíte?
Kdybyste náhodou našli nějakou nesrovnalost, klidně mi to napište do komentářů.

Vaše praštěná knihomolka
📚 Mřenka 📚