Bludička \POZASTAVENO\

kapitola 11. Zapovězený les

Tunelem vešli na nádhernou mýtinu.

Suze vykřikla úžasem. Tráva se třpytila drobnými stříbřitými kapičkami rosy, koruny stromů se nahoře sbíhaly v kopuli a sluneční světlo byly tak tlumené, že jste mohli vidět jednotlivé paprsky. Mezi zelenavou trávou vyrůstali stonky drobných bylin, které se zdobily pronikavě vonící fialové květy kolem, kterých poletovaly stejně zbarvení motýli.
"To je krása." vydechla Suze.
"To je." souhlasil Kevin.
Chvíli jen mlčky seděli, pak se ale začali jako obvykle škádlit. Honili se za s motýly a pozorovali, jak paprsky slábnou.
Najednou si Suze uvědomila, že celý palouk trochu potemněl. Pohlédla na kluka vedle sebe a vyhrkla: "Nevíš, kolik je hodin?"
Kevin na ní vyděšeně zazíral.
"Nemám zdání." odpověděl.

Oba se na sebe podívali a zorničky se jim panikou trochu rozšířili. Vmžiku byli na nohou a utíkali zpátky k hradu. Zničehonic se Suze zastavila. Kousek od hlavní stezky zahlédla něčí postavu.
Okamžitě ji poznala.
"To je ta strašná zmijozelka Caperfieldová."

Kevin se na ni nevěřícně podíval.
"Co by tady dělala?" nechápal, ale Suze jen šeptla: "Určitě něco zakázaného, otázkou zůstává, co přesně?"
"Jsi si jistá, že je to opravdu ona?" ujišťoval se Kev.
"Stoprocentně!" vyštěkla Suzanne a hned se zděsila, když zjistila, že Laurine Caperfieldová mezitím zmizela mezi stromy.
"A máme to. Teď se nedozvíme ani, jestli to byla nebo nebyla ta tvoje zmijozelka." povzdechl si Kevin.
"Ale jasně, že byla. Nejsem přece slepá."
"Já nic nenamítám, jen chci poukázat na fakt, že jsi..."
"Co že jsem?!"
"Já jen tvrdím, že ses mohla mýlit."
"JÁ VÍM, ŽE JSEM SE NEZMÝLILA!"
Suzannin jekot se rozléhal Zapovězeným lesem až z nejbližšího stromu spadlo pár šišek.
"Tak fajn, máš pravdu." zabručel Kev.

***

Laurie pospíchala. Musí to stihnout, prostě musí. Závisí na tom... Co na tom vlastně závisí? Rozhodně spoustu věcí. odpověděla si a znovu se rozběhla. Píchání v boku bylo stále horší a horší.
Laurie se zastavila. Sípavě oddechovala a snažila se zmírnit bolest v krku tím, že několikrát polkla. Znovu vyrazila, ale místo toho, aby se rozeběhla, posouvala se dopředu jen pomocí rychlé chůze.
Takhle pokračovala ještě asi půl míle, než došla ke zvláštnímu skalnatému výčnělku.
"Přísahám, že mám čistou krev jako je obloha modrá." zašeptala a uprostřed kamene se objevila prasklina jako vstup do jeskyně.
Laurine vstoupila spěšným krokem dovnitř a doprovázena slovy: "Budu sloužit své krvi." se za ní proláklina zase zavřela.

***

"To je k vzteku!" zasyčela Suze, " už jsme ji skoro dohnali a ona si prostě zmizí."
Kevinovi to bylo vcelku jedno, nekoukala z toho žádná pořádná zábava, ale Suze nemohla Laurine Caperfieldovou vystát, neminulo jediné Bylinkářství, aniž by se navzájem nepokusily uřknout na minimálně 10 různých způsobů a bylo i spoustu hodin, které měli po sobě jako třeba dnešní formule. Zkrátka a dobře, Suze a Laurie nebyly nejlepší kamarádky.
"Nerad tě ruším, Suzie, ale za chvíli začíná večeře." ozval se Kevin.

U večeře měla Suze rozhodně o čem přemýšlet.
Co tam Caperfieldová dělala? Mělo to něco společného s Estyiným zmizením? A pokud ano, jak? A pokud ne, jak jinak Ester zmizela?
"Můžu?" zeptal se Kevin sedící vedle ní a ukázal na tácek s palačinkami.
"Cože?" vyjekla.
"Palačinky."
"Jojo, jasně." zamumlala nepřítomně Suzanne a zase se zahloubala.

***

"No," protáhla žena v černém hábitu a rozhlédla se po svém kabinetu. "Myslím, že budeme muset změnit seznam. Té chudince se stýská po mamince."

Ahoj všichni potterheadi a potterheadky,

díky za 78 přečtení u 1. kapitolky. Tahle je věnována AdamovskaAmi.

Vaše knihomolka
📚 Mřenka 📚