I've been holding on to hope,
that you'll come back, when you can find some peace.
Cause every word that I've heard spoken
since you left, feels like an hollow street.
Ze snu Oswalda vytrhlo hlasité zaklepání. Oswald se napřímil a trvalo mu dlouhou chvíli, než se rozebral. Nejdřív si ani neuvědomoval důvod probuzení. Nakonec mu to došlo, někdo klepal. Zvažoval, jestli má vstát a dojít se tam podívat. V tuhle noční hodinu klepali na dveře jen vrazi, nebo ďábel. Nakonec se však rozhodl, že to riskne. Vyhrabal se z postele, oblékl si župan, připravil si revolver a vydal se k hlavnímu vchodu. Otevřel dveře, nikdo tam nestál. Další vtipálek, napadlo rozmrzelého Oswalda. Když však pohlédl na zem, uviděl svou noční můru. Před rohožkou ležel Edward a na svém saku měl připnutý vzkaz: Není zač. V Oswaldovi se hned ozval strach a touha chránit Edwarda Nygmu před celým světem. Klekl si k němu a přiložil dva prsty na jeho krk. Oddechl si, ucítil jeho tep. Byl naživu. Možná omráčený, možná pod vlivem nějakých léků. Možná to byla léčka... To ovšem Oswalda nezajímalo. Přišel o zbytek svého rozumu. Chytil Edwarda za paže a dotáhl ho dovnitř. Zamkl dveře, aby se k nim nikdo nedostal.
,,Je to zázvorový čaj s medem. Matčin lék na bolest v krku," řekl Oswald. Ed se vděčně usmál. ,,Jsi si jistý, že nepotřebuješ doktora?" zeptal se, když si znovu prohlédl Edovy pohmožděniny na krku. Bál se o Eda - neustále. Chtěl o něj pečovat a už nikdy nedovolit, aby se mu něco stalo. Oswald Cobblepot se čím dál víc zamilovával do svého nejlepšího přítele.
Sám nevěděl, jak se mu podařilo dotáhnout Edwarda až do ložnice. Možná to bylo tím, že byl Edward extrémně pohublý. Opatrně ho uložil do postele a doběhl pro vše potřebné. Rozsvítil lampičku, aby zjistil, zda je Ed zraněný. Nejdřív však pouze hleděl na muže, kterého si myslel, že navěky ztratil. Nedokázal tomu uvěřit. Byl to skutečně on! Za ty roky měl o pár vrásek víc, ale byl to on. Obličej měl potlučený, čelo odřené, ale stále to byl Ed. Stále tak zatraceně krásný, postěžoval si Oswald v myšlenkách. Ve vzpomínkách ho vídal jako pohledného bídáka, ale na jeho polštáři ležel přenádherný muž, kterého neuměl nenávidět, i když si to pořád namlouval. Jemně mu sejmul z nosu brýle, které byly stejně zničené. Při prohledávání Oswald zjistil, že má Ed ránu na hlavě a po celém těle modřiny. Z připravené lékárničky vyndal dezinfekci a ošetřil ho.
,,Málem tě zabili," hlesl Oswald s nefalšovanými obavami.
,,A ty jsi mě zachránil. Zase," odpověděl s úsměvem Ed. Z jeho úst zněla všechna slova tak lehce, jako kdyby nic nebyl dostatečně velký problém. Ed zakašlal a pokračoval: ,,Doufám, že víš, Oswalde, že bych pro tebe udělal cokoliv. Na mě se můžeš vždy spolehnout." Oswald nikdy neslyšel nic tak hřejivého, jeho srdce se zachvělo úzkostí a láskou k Edovi. Pevně Edwarda objal, trochu křečovitě, protože byl nejistý.
,,Děkuju ti," pravil vděčně Oswald. Získával čím dál větší odvahu k tomu vyznat se ze svých citů, ale pro ten večer stačilo, že byli spolu.
Usadil se v křesle, aby měl Edwarda stále na očích. Nechápal, co se děje, ale věděl, že se ho bude muset co nejdříve zbavit. Kdyby mu byl Ed nablízku dostatečně dlouho, Oswald by se znovu zamiloval, a o to ani jeden z nich nestál. Teď bylo nejdůležitější mu pomoct. Pro nyní Oswald zapomněl na všechno špatné, co se kdy mezi nimi odehrálo. Dokud se neuzdraví, odpustí mu. Ed nebyl člověk, se kterým by chtěl nadále bojovat. Už ne.
