There must be something in the water,
'cause everyday it's getting colder.
And if only I could hold you,
you'd keep my head from going under.
Ed čekal celé ráno, ale Oswald se neobjevil. Začínal být nervózní. Představa, že ho Oswald nechal připoutaného a čeká, až zemře, ho děsila. ,,Oswalde!" křikl podvacáté, ale nikdo mu neodpovídal. ,,Zatracenej... Pitomej... Zabiju ho, to ještě uvidí! Rozsekám ho na kousíčky. Udusím ho. Zastřelím ho, tentokrát správně. Poleju ho benzínem a zapálím. Obětuju ho bohyni Libitině. Přejedu ho parním válcem. Hodím ho krokodýlům. Zabalím ho do balíku a pošlu na Saharu," dušoval se Edward.
Zaslechl otevírání dveří, zaklapnutí, otáčení klíčem a kroky v předsíni. Oswald si spokojeně pobrukoval. ,,Jenom počkej," zaslechl Oswaldův hlas. Za necelou minutu se ukázal ve dveřích.
,,Něco jsem ti koupil," řekl s neskrývanou hrdostí.
,,Doufám, že jde o arsen," opáčil Ed otráveně.
,,Pokud nadále budeš takhle hloupě vtipkovat, s radostí a potěšením tě zastřelím a tvou krví si vymaluju pokoj," odpověděl naprosto klidným hlasem Oswald. Ed se zašklebil, ale nic na to neřekl. ,,Šel jsem do obchodu a sehnal naprosto dokonalou věc."
,,Tak už mě nenapínej, vždyť vidíš, jak jsem celý natěšený," pravil Edward bez jediné špetky zájmu.
,,Dobře. Počkej tady," řekl Oswald.
,,Jako kdybych měl na vybranou," utrousil Ed. Oswald na chvíli zmizel. Když se vrátil, v rukách nesl podivnou bílou věc. Položil ji Edovi do klína.
,,Panebože! Co to je?" zhrozil se Ed.
,,Králíček. Zajíce bohužel neměli," odpověděl Oswald a zatvářil se trochu zklamaně ze špatné nabídky obchodů.
,,Co s tím mám, sakra, dělat? Vždyť je to živé! Koukni, kouká to na mě!"
,,Myslel jsem, že bys ocenil společnost. Nemůžu tady být celé dny s tebou."
,,A jak se mám o něj asi tak starat? Vždyť nemůžu hýbat rukama. A vůbec, proč bych chtěl králíka? Jsem vysoce inteligentní muž, který se dokáže zabavit sám. Nepotřebuju tady mít ani tebe, ani králíka, ani... Nikoho! Nepotřebuju nikoho!" chrlil ze sebe čím dál rozezleněji Ed.
,,Tohle dokazuje to, že sis nikdy nevážil, co všechno jsem pro tebe dělal," řekl Oswald, sehnul se a vzal si bílého králíčka do náručí. ,,Přitom je tak hebký..."
,,Co to na mě zkoušíš? Je tohle vtip? Test? Chceš, abych si to zvíře zamiloval a pak ho zabiješ?"
,,Bože," vydechl Oswald, ,,jak si tohle o mně můžeš myslet? Copak jsem bezcitné monstrum?"
,,No... To jsem si myslel, že je snad jasné! Jsi vrah, zabil jsi ženu, kterou jsem miloval, ničeho se neštítíš... Takže, ano, jsi bezcitné monstrum." Oswald zavrtěl hlavou.
,,Tohle je jiné. Tohle je totiž Tlapka, tak jsem ho pojmenoval já, mimochodem."
,,Neuvěřitelné," zašeptal Ed. ,,Jsi stále stejně sentimentální. Nikdy se nezbavíš citů, které ti jsou jen a jen na překážku." Oswald věděl, že má Edward pravdu. Sám si nebyl jistý, proč neustále dělá ty stejné chyby. Živil se z naivních představ, že se dají věci napravit a že jeho nejhorší vlastnost (zbytek něhy a dobrosrdečnosti) mu pomůže. Přitom Oswald moc dobře věděl, že se nikdy nestane lepším člověkem. Už ušel příliš dlouhou cestu sám, zraněný ze ztrát a zármutku.
,,Jsem si toho vědom," odpověděl rezignovaně Oswald. ,,Nezastírám. Jsem sentimentální."
,,Řekl jsi, že mě pustíš, až se uzdravím..." řekl Ed klidnějším hlasem.
,,Ano. To platí, samozřejmě."
,,Takže, pokud mě pustíš, kdo se bude o králíka starat? Necháš mi ho? Nebo si ho budeš nárokovat? Očekáváš snad, že se dohodneme na střídavé péči o králíka?"
,,Nad tím jsem zatím nepřemýšlel," přiznal Oswald a všechna jeho radost zmizela.
,,Ty jsi totiž nepřemýšlel ani o tom, že k tomu dojde," řekl Ed. ,,Stále doufáš, že tady zůstanu. A chceš mě k tomu přinutit takovýmhle laciným trikem s králíkem." Oswald králíka položil zpátky na postel, ten začal hopkat sem a tam a čumáčkem očichával peřinu.
,,Až tě pustím, sám se rozhodneš, jestli si ho vezmeš s sebou," řekl Oswald a odešel.
,,To tak! Jako kdybych chtěl králíka!" zavolal za ním Ed, pak pohlédl na králíka a řekl: ,,To není nic proti tobě. Já jsem prostě příliš inteligentní na to, abych potřeboval společníka." Králíček mu na to nic neodpověděl, pouze se zatvářil roztomile. ,,Tohle je absurdní," zašeptal Ed a zaklonil hlavu.
,,Neopovažuj se mi říkat Ed, jsem Hádankář," pronesl s teatrálním potěšením. ,,Stal jsem se jím tím, že jsem tě zabil."
,,Novinka, Ede! Já nejsem mrtvý!" zvolal Oswald a po dlouhé době se skutečně radoval z toho, že Edwardův pokus o vraždu přežil. Ed se sladce pousmál.
,,To je pravda... Prozatím."
,,Přinesl jsem ti oběd," řekl Oswald.
,,Konečně! Umírám hlady," odpověděl Ed.
,,Nemluvím k tobě," ohradil se Oswald, došel ke králíčkovi a předložil mu seno.
,,To se mi zdá! Oswalde, nemůžeš mě nechat hladovět." Oswald na Eda pohlédl.
,,Nemůžu?" zeptal se. ,,Já mám totiž pocit, že můžu dělat cokoliv se mi zlíbí. Ale aby ses bezdůvodně nevztekal, prozradím ti, že tvůj oběd už je taky skoro hotový. Jsi paranoidní, vztahovačný a podezíravý."
,,Teď jsi řekl tři naprosto stejná slova."
,,Zlatý králík! Ten mě aspoň neopravuje, když ho krmím," pravil Oswald.
,,Protože neumí mluvit!"
,,Mohl bych ti poleptat hlasivky nějakou žíravinou, taky bys potom nemohl mluvit."
,,Máš rád ticho, protože nesneseš slyšet pravdu," poznamenal Ed.
,,Vážně? Já? Já jsem k sobě nanejvýš upřímný. To ty si nalháváš, že za všechno můžu já. To ty se pořád přesvědčuješ, že mě nenávidíš. To ty jsi ten, kdo se bojí pravdy."
,,A jaká je podle tebe pravda?"
,,Nevíš, kdo jsi, protože kdybys to zjistil, dozvěděl by ses o sobě příšernou věc... Došlo by ti, že máš taky srdce."
