It's your love I'm lost in,
your love I'm lost in,
your love I'm lost in.
And I'm tired of being so exhausted.
Your love I'm lost in,
your love I'm lost in,
your love I'm lost in,
even though I'm nothing to you now,
even though I'm nothing to you now.
,,Letí letadlo, brm, brm, brm," zavtipkoval Oswald.
,,Letadlo nedělá brm, ten zvuk vydává auto," řekl Ed, když polkl.
,,Letadlo má taky motor. Dokonce čtyři," oponoval Oswald.
,,Nebudu se s tebou dohadovat," vzdal se Ed. Oswald se zatvářil vítězoslavně a nabral na lžíci trochu vývaru. ,,Ten králík mě neskutečně vytáčí."
,,To jsem rád," opáčil Oswald a sladce se pousmál.
,,Můžeš, aspoň pro jednou, brát v úvahu, že jsem svéprávná bytost?" zeptal se Ed, čímž způsobil, že pár kapek vývaru mu vyteklo z úst.
,,Jistě. Svéprávný. Svůj. Bez pochyby," odpověděl Oswald, ale zdálo se, že nad svou odpovědí ani nepřemýšlí. Odložil lžíci a hřbetem ruky Edovi setřel vodu z vývaru z brady. Pak palcem přejel po Edově spodním rtu, Edward nevěřícně zíral na Oswalda a oddechoval jen mělce. Oswald mu pohlédl do očí, palcem stále spočíval na jeho rtu a vnímal bříškem prstu, jak se Edovi svějí ústa.
,,Dokážu ti jazyk rozvázat,
nebo tě umlčet jednou provždy, bez ptaní.
utéct ti můžu přikázat,
stát na místě, i když tě zase zraní.
V prvním i druhém případě,
ukážu ti tvé pravé já, to je nasnadě," zašeptal Oswald. Ed se nedokázal soustředit na jeho slova, zvlášť, když cítil Oswaldův dotek. Po pár vteřinách se Oswald odtáhl a (jakoby nic) míchal lžící zbytek vývaru.
,,Cože?" zeptal se po další dlouhé chvíli Ed, když už se konečně rozebral z podivného stavu mysli.
,,Slyšel jsi mě," řekl Oswald. ,,No tak, lámej si hlavu."
,,Ty ses dal na hádanky? Není to náhodou moje parketa?"
,,Pokud je to tvůj obor, měl bys znát odpověď," odvětil Oswald poklidně. Ed se zamyslel přesně na tři vteřiny.
,,To je jasné. Docela jsi mě zklamal. Myslel jsem, že vymyslíš něco, kde by se nezračila tvá slabost pro mou maličkost. Láska, odpověď je láska," řekl tónem arogantního pitomce. Oswaldovi začaly cukat koutky úst.
,,Odpovídáš jako amatér. Láska je odpověď na spoustu hádanek, na tuto však ne. Láska přece k ničemu nenutí. Ne bez souhlasu člověka, byť jen podvědomého." Ed se znovu zamyslel, Oswald měl pravdu, nejspíš. To se mu nelíbilo. Znal odpověď na všechno. Vždy. ,,Věděl jsem, že na to nepřijdeš. Nejsi totiž tak moudrý, jak se domníváš."
,,Jak se opovažuješ?" obořil se do něj Ed. ,,Jsem mnohem inteligentnější než ty."
,,A k čemu ti to je?" zeptal se s úsměvem Oswald. ,,Ve své pýše a sebezahleděnosti ti nedochází, že tě tvůj intelekt rozptyluje. Odpovědi, které jsou příliš očividné, přehlížíš a hledáš za tím něco víc. Proto nejsi nikdy spokojený. Toužíš po složitějších hádankách, protože těm snadným neumíš porozumět. Ztrácíš se tam, kde ostatní znají cestu. Prohráváš v každodenní rutině."
,,Ty mně budeš mluvit o prohrách? Myslíš si snad, že jsi lepší než já?!" vykřikl Ed.
,,To je snad jasné," zavrněl Oswald a zazubil se.
,,Nemáš na mě! To já jsem ten chytrý! To já jsem ten, který jednou ovládne Gotham! Mě se budou bát!"
,,Můj starý příteli," začal s největší trpělivostí Oswald, ,,nejsi nic víc než blázen. Šílený génius. Přesto ti něco chybí, něco, čím tě převyšuju."
,,To by mě zajímalo, co to je!" zvolal Ed a chtěl se Oswaldovi vysmát.
,,Bolest."
,,Prosím?" zeptal se Ed, protože byl připravený na sáhodlouhou odpověď a jedno jediné slovo ho zmátlo.
,,Nikdy jsi nezažil skutečnou bolest. Vše, co tě kdy trápilo, sis způsobil sám. Nedokážeš si ani vzdáleně představit, jaké to je nemít svůj život ve vlastních rukou. Nikdy se ti všechny tvé jistoty nesesypaly jako domeček z karet. Vždy jsi pevně držel svůj osud, já ne. Proto tě vždy přelstím. Není to tím, že bych byl chytřejší, jen jsem zažil víc než ty. Lidé mnou opovrhovali, ubližovali mi... Jim, Zsasz, Sofia... A já se poučil ze všech podrazů. Tebe nikdy nikdo nezradil natolik, aby sis z toho něco odnesl. Mně zemřela matka, má nejdražší, má jediná milovaná matka. Zemřel mi otec, kterého jsem měl možnost znát tak krátce. Zemřeli všichni, na kterých mi záleželo. Kromě tebe. Říkal jsi, že mé srdce je mým největším nepřítelem... Ve skutečnosti mě každá další rána činí nebezpečnějším. Každý tvůj nenávistný pohled mi připomíná chvíle, kdy jsem se chtěl pomstít celému světu za tu nehoráznou nespravedlnost!"
,,Já přišel o Kristen a Isabellu," špitl Ed.
,,Kristen jsi zabil ty sám, svýma rukama! A Isabella..." Oswald se odmlčel, padl na něj pocit viny. ,,Isabella se objevila ve špatný čas na špatném místě."
,,Ztratil jsem i tebe," hlesl Ed. Oswalda tato věta překvapila natolik, že chvíli hledal odvahu vůbec odpovědět. Hrozně ho mrzelo, jak dopadli. Chtěl by plakat a křičet a vyznávat se ze svých citů. Chtěl padnout do Edova náručí a objímat ho, dokud by nezemřeli a nestal se z nich prach. Pak mu došla krutá pravda. Něžně se pousmál, jako kdyby Edovi odpouštěl vše, co kdy způsobil.
,,To není nic. Neříkám to sebekriticky, říkám to upřímně. To, že jsi ztratil mě, neznamená nic." Ed v tom viděl léčku, nevěřil Oswaldovi, že by to mohl myslet skutečně upřímně.
,,Chceš po mně, abych tě přesvědčoval o opaku?" zeptal se a jeho hlas se třásl nenávistí.
,,Ne," odpověděl měkce Oswald. ,,Byla by to lež. Já už o lži nemám zájem." Zvedl se, pevně v rukách držel misku, ve které byl maličký zbytek vývaru. ,,Dobrou noc, nejmilejší příteli. Pamatuj, nechci soutěžit, i když bych vyhrál. A hlavně, ve chvílích, kdy se budeš cítit jako král světa, vzpomeň si na mě. Já totiž svou korunu nesu ve zraněném srdci a jsem na to pyšný. Ty sis nepřiznal nikdy pravdu, skrýváš se před sebou samotným a," lehce se pousmál, ,,závidíš mi, že jsem se sžil se svými ránami. Tolikrát jsem tě zachránil jen proto, že jsem tě považoval za muže, který si pomoc zaslouží. Uchovávej v sobě, prosím, to nejlepší, co jsem ti kdy daroval.Svou důvěru, své obavy, svou lásku," požádal Edwarda a odešel.
