There must be something in the water,
'cause everyday it's getting colder.
And if only I could hold you,
you'd keep my head from going under.
,,Otevři ústa," řekl Oswald, když si přisedl k Edovi na postel. Edward protočil oči v sloup, ale uposlechl. Oswald přiložil šálek čaje k Edovým rtům, aby se mohl napít. Když Ed uspokojil svou žízeň, odtáhl se a pravil: ,,Děkuju."
Oswald poděkování ignoroval, věděl, že to Ed řekl z donucení.
,,Takže... Máš tušení, jak ses sem dostal?"
,,To jsi začal s výslechem brzo," utrousil sarkasticky Ed. Oswald mlčel. ,,Dobře. Pár měsíců nazpátek - vykrádal jsem galerii, najednou mě někdo omráčil a probral jsem se v cele."
,,Kdo tě tam držel?"
,,Nevím, nosili masky. Stejně jsem je moc nevídal. Když už za mnou někdy přišli, zmlátili mě. Na nic se mě neptali, nevím, k čemu jsem jim byl." Oswald se zasmál.
,,Myslíš si, že ti tohle budu věřit? Někdo tě unesl, mlátil, pak se rozhodl, že tě odveze ke mně?" Dávalo by to smysl, hlavně ty rány na Edově těle a jeho vyzáblost.
,,Nedějí se i podivnější věci?" opáčil Ed. Oswald se zamyslel, musel uznat, že se neustále děly podivnější věci.
,,I tak... Je to blbost a nevěřím ti," odvětil Oswald. Ed pokrčil rameny.
,,Já to po tobě ani nežádám. Ptal ses, já odpověděl. To, čemu věříš a čemu ne, mě nezajímá," pravil lhostejně Ed.
Oswald zamyšleně hleděl do plamenů. Celé dny vlastně pouze seděl a uvažoval. ,,Děje se něco, Oswalde?" zaslechl Edův hlas. Oswald trhl hlavou a rychle zamrkal.
,,Ne. Nic se neděje, drahý příteli. Vše je v pořádku, jen jsem..."
,,Přemýšlel?" odhadoval Ed.
,,Přesně tak," odpověděl Oswald. ,,Pojď, přisedni a nalij si víno," vyzval muže, kterého zbožňoval. Edward učinil, o co ho Oswald žádal. Konečně na Eda pohlédl a znovu posmutněl. ,,Ušli jsme již dlouhou cestu, že?" Edward zvedl obočí.
,,Ano. Proč to zmiňuješ? Mám se začít bát? Zní to jako... rozloučení..." Oswald předstíral pobavení.
,,Ne, ach to vůbec ne. Jen vzpomínám na dny, kdy jsem neměl po svém boku nikoho, komu bych mohl věřit."
,,Nevzpomínej," požádal ho mírně Ed a jemně se usmál. ,,Byl to osud, vždyť víš, našli jsme se. Sice to trvalo, ale nakonec se naše cesty setkaly."
,,Bez tebe bych nebyl nic," zašeptal Oswald a hrozně se za ta slova styděl.
,,Já bez tebe taky," odvětil Ed. ,,Jsi mým učitelem, mým přítelem, mou jedinou jistotou."
Oswald chtěl vykřiknout: ,,Miluj mě, Edwarde! Miluj mě jako já miluju tebe! Nikdy mě neopouštěj!" Místo toho pouze děkovně pokynul hlavou.
,,Oswalde, nikdy jsem nevěřil, že bych našel někoho, kdo bude chápat mé... smýšlení. Proto ti říkám všechno, v ničem ti nelžu, za nic se před tebou nemusím stydět," začal Ed a trochu se napil vína. ,,Proč to říkám... Chci, abys to cítil stejně. Se vším se mi můžeš svěřit, vážně. Zdáš se mi nešťastný a myšlenkami ode mě utíkáš... Mám o tebe strach. Chci ti pomoct. Řekni mi, co se děje."
,,Ještě nepřišel správný čas. Až najdu ta správná slova, budeš první, ke komu promluvím," slíbil Oswald. Ed se povzbudivě usmál.
,,Dobrá. Počkám. Jen nezapomínej, že na to nejsi sám."
,,Já vím a děkuju ti za to," odvětil Oswald. ,,O nic vlastně nejde, nemusíš se o mě bát. Jen si musím něco urovnat v hlavě."
,,Oswalde!" křikl Ed a zalomcoval s pouty. ,,Oswalde!!!" Oswald se objevil za několik vteřin se širokým úsměvem na tváři. Měl kuře v troubě a odhadoval, že tentokrát se mu večeře skutečně povede.
,,Ano?" zeptal se mile.
,,Mohl bys mě, proboha, pustit?"
,,Myslím, že jsem před pár hodinami jasně řekl, že tě pouštět nebudu, nebo se pletu?"
Edward se zhluboka nadechl nosem a s výdechem pravil: ,,Já vím, ale teď bych skutečně potřeboval pustit. Pak mě můžeš znovu připoutat." Oswald nasadil zmatený výraz. Edward se nikdy necítil trapněji. ,,Musím si... ehm... odskočit." Oswald zvážil všechna pro a proti, pak řekl: ,,Dobře. Počkej, dojdu si pro revolver. Přece jen nechci, aby ses mě pokusil zabít."
,,Jestli si nepospíšíš, tak tě zabiju, revolver nerevolver!"
,,Tohle bylo potupné," procedil skrz zuby Ed, když ho Oswald znovu poutal k posteli.
,,Zvykneš si. Taky mi to nebylo dvakrát příjemné."
,,Nepovídej! Určitě sis to užíval!" zvolal Edward. Oswald napřáhl ruku, aby ho uhodil, ale nakonec se zarazil. Nechtěl se nechat vyprovokovat. Navíc Ed přivřel oči a čekal na ránu, což Oswalda přesvědčilo, že by mu neměl ubližovat. Zase začínal být přecitlivělý, to se mu nelíbilo.
,,Mysli si, co chceš," řekl, vstal a odešel. Nechtěl s Edem mluvit. Ještě k tomu se mu pekla večeře a Oswald se obával, že by mohl kuře připálit.
