There must be something in the water,
'cause everyday it's getting colder.
And if only I could hold you,
you'd keep my head from going under.
Oswald se vkradl do ložnice, Ed (díkybohu) spal. Sedl si k němu a sledoval, jak pravidelně oddechuje. Napadlo ho, že by se každé ráno chtěl budit s jistotou, že vedle něj bude ležet Edward. Ale věděl, že to není možné. Miloval Eda natolik, že ho musel pustit ze sevření svého srdce. A nechtělo se mu, tomu se sám pousmál, protože to bylo tak absurdní, že se nedalo nic jiného dělat. Tak nerad běhal k myšlenkách o Edovi, tak těžko se vzdával jeho přítomnosti, a přesto si dovolil ten nejlehčí úsměv. Muž, který ho činil tak křehkým, spal a ani v nejmenším netušil, jakou bolest působí Oswaldovi. Ed nikdy nemohl chápat, jak se Oswald cítil. Ve všech vzpomínkách, kde spolu zpívali a svěřovali se se svými tajemstvími, byl Oswald tak šťastný. To mu dávalo sílu. Tehdy byl skutečně šťastný. Bylo nepodstatné, že nyní už bylo vše jinak. Na tu malou chvíli mohl mít sny a přání. Na ten krátký čas se měl o koho opřít. Bolelo to, tak nádherně, a srdce se rozpadalo na maličké střepy. Oswaldova láska bortila části jeho osobnosti, ty části, které byly nevinné, ty kousky jeho duše, které byly zatím nepoznamenané. Zanechat ho v sobě, nehty se zachytit jeho těla, držet u sebe toho přenádherného muže... Zlomený Oswald se nahnul k Edovi a políbil ho na čelo. S největší láskou mu předal všechnu svou bolest, aniž by o tom Ed věděl. Oswaldovi se sevřely všechny vnitřnosti, když se jeho rty odlepily od té hebké pokožky Edwarda Nygmy. ,,Znám tě, Ede," špitl do tikotu hodin. Zavládlo ticho, tik tak, tik tak, tik tak, jako vždy ho opouštěl s pocitem, že dal všechno a nedostal nic. Ale tentokrát už nežádal nic na oplátku.
Když se slunce vyhouplo na oblohu, Oswald si opláchl uplakanou tvář a došel k nejtěžšímu rozhodnutí ze všech. To špatné už stejně vyléčil, Ed již nepotřeboval jeho péči. Musel ho nechat jít. Zavřel oči a počítal do deseti. Musel se vyrovnat s tím, že Ed zmizí a Oswaldův život bude zase prázdný. Přitom to bylo bezpečnější, než ho nechávat u sebe doma. Zazářily na něj sluneční paprsky a poslední střípek se roztříštil o realitu. Nezbývalo nic. Poté, co mu včerejší noc vše řekl, nebyla žádná další slova... A pocity? To mohl proměnit v čiré zlo.
Ed se probudil a zjistil, že už není připoutaný. Zmateně se rozhlédl po ložnici, čekal, že v křesle bude sedět Oswald s revolverem a pronese: ,,Nyní, Edwarde Nygmo, zemřeš." Neseděl tam, Oswald tam prostě a jednoduše nebyl. Ed si promnul pohmožděná zápěstí, pak vstal a prošel celý dům. ,,Oswalde?" křikl. Nikdo se neozval. Nedokázal uvěřit tomu, že by ho Oswald jen tak pustil a odešel. To k němu nesedělo. Byl v tom nějaký chyták, tím si byl Ed jistý. Došel do obývacího pokoje, kde na stole ležely peníze a léky. Taky tam byl vzkaz, Ed ho vzal do rukou a začetl se:
Ede,
už se zvládneš o sebe postarat sám. Bylo by zbytečné tě tu držet.
Pro jistotu odejdi zadním vchodem, bude to bezpečnější. Pokud sis teda nevymýšlel s tím únosem.
Vezmi si léky na bolest, snaž se být v klidu a rozhodně nepřeceňuj své síly. Neradím ti proto, že bych se o tebe bál, spíš, aby nepřišla má péče nazmar.
Králíka mi tu můžeš nechat, je to jen a jen na tobě.
Oswald
...
Oswald se vrátil domů teprve za soumraku. Bál se, že by tam na něj Ed čekal. Zároveň si to hrozně moc přál. Dům však vypadal opuštěně. Pro jistotu prohledal každý pokoj, aby si byl stoprocentně jistý, že na něj v noci Ed nevyskočí ze skříně a neukončí jeho život.
V ložnici byla postel řádně ustlaná, nic nezmizelo, kromě králíka. Na polštáři ležel úhledným písmem napsaný vzkaz:
Oswalde,
jestli si myslíš, že ti poděkuju, tak se mýlíš. Nemám důvod ti děkovat.
Králíka jsem si vzal, ale jen proto, abych ho zabil. Zabiju ho, Oswalde, a ty si budeš napořád vyčítat, že jsi nevinné zvíře dostal do takové šlamastyky. Doufám, že kvůli tomu nebudeš moct usnout!
S pozdravem
Ed
Oswald zmačkal papír a naštvaně s ním mrskl. Nepoděkoval, ale peníze si samozřejmě vzal. To byl přesně jeho styl! Využít všeho, co mu Oswald nabízel a pak se vypařit se slovy: ,,Já to po tobě nechtěl, takže ti nejsem nijak dlužný." To byl ovšem ten menší problém. Nečekal nic pěkného, ale tím králíkem ho Ed dopálil. Kolébavým krokem došel pro sklenici a nalil si víno. Rozhodl se, ač nerad, že bude muset Edwarda Nygmu zabít. Donutil se k úsměvu, protože měl možnost a prostředky, jak se toho nafoukaného idiota zbavit. A tím prostředkem bylo kafe.
