I've been told, I've been told to get you off my mind,
but I hope I never lose the bruises, that you left behind.
Oh my lord, oh my lord, I need you by my side!
,,Nevrť sebou, nebo ti tu dezinfekci plácnu do oka," pravil Oswald a soustředěně přikládal kapesník na jeho rány.
,,Štípe to," ohradil se nespokojeně Ed.
,,Chudáčku maličký, jak jen musíš trpět," politoval ho na oko Oswald a pokračoval. ,,Kdyby ti to konečně přestalo hnisat, nemuselo by se to tak často čistit."
,,Tak promiň! Hned svým zraněním přikážu, aby přestala hnisat! A rovnou bych vlastně mohl svému tělu nařídím, aby se celkově vyléčilo a omladilo se o pět let!" zvolal Ed. Oswald odhrnul jeden pramen vlasů z Edova čela, aby lépe viděl na jeho obočí.
,,Teď zavři oči, aby se ti to tam nedostalo," požádal Edwarda s překvapivou něhou. Ed se přestal zlobit a zavřel oči. Oswald jemně přiložil kapesníček na Edovo zakrvácené obočí, ten sykl bolestí a škubl sebou. Nakonec mu přes obočí připlácl náplast. ,,Hotovo," zašeptal Oswald a odtáhl se. Ed mu pohlédl do očí a hledal v nich něco ze starých dobrých časů.
,,Chyběl jsem ti?" zeptal se. Oswald uhnul pohledem, Ed se tímto dotazem dotkl citlivého místa, které v jeho duši ještě nezemřelo.
,,Moc dobře znáš odpověď," pronesl rádoby chladně, ale skrýval za svou rezervovaností velikou bolest.
,,Co ti chybělo?" vyptával se dál Edward. Přál si dostat odpověď, chtěl vědět, jestli jim chybělo to stejné. Chtěl Oswalda zase znát. Jemu se totiž po Oswaldovi stýskalo pořád, nějakým nelogickým způsobem ho měl Ed rád.
,,To, jak jsi mi vždy správně poradil, když jsem netušil, co dělat. Chybí mi naše přátelství, naše rozhovory, naše plány. Schází mi tvé hádanky, i když někdy byly pěkně pitomý. Chybí mi ta maličká šance, kdy jsem ještě mohl tajně věřit, že bys ke mně mohl chovat stejné city jako já k tobě. A nejvíc se mi stýská po tom pocitu, že k někomu patřím, že mě někdo potřebuje a že já potřebuju jeho," odpověděl popravdě Oswald. ,,A můžeš si mě dobírat, jak jen chceš, protože já už se za to nestydím."
Edward Nygma dlouho mlčel, pak zavrtěl hlavou a pravil: ,,Nebudu se ti vysmívat. Vážím si toho, že jsi mi odpověděl."
,,A chyběl jsem já tobě?" zeptal se Oswald, ale nechtěl slyšet odpověď.
,,To bych byl nehorázný hlupák," řekl Ed.
,,Myslel jsem si to," pravil smířeně Oswald.
,,Tohle bude chladnokrevná vražda člověka, kterého miluješ." V Edwardově tváři se ani na vteřinu nezableskl jediný náznak citu.
,,Já - tě - nemiluju," pronesl prázdným hlasem. Oswald se pokusil k němu natáhnout spoutané ruce, Ed ho přes ně praštil. Oswald vší silou zastavil svůj pláč.
,,Ty mě potřebuješ, Edwarde Nygmo! Stejně jako já potřebuju tebe! Nemůžeš mít jedno bez druhého!" naléhal Oswald. Byl si jistý, že ho přemluví, že mu otevře oči. Ale zdálo se to čím dál těžší. Ed ho už neslyšel, vnímal slova, ne však jejich význam. A Oswald umíral už před výstřelem ze zbraně, protože ho Ed nemiloval.
Lehl si na pohovku, ale usnout nedokázal. Přemýšlel o Edovi a všechny rány se otvíraly. Chtělo se mu křičet a plakat, nadávat. Potřeboval objetí, ale dostávalo se mu jen katastrof. A o patro výš ležel Ed, ten nádherný, zlostný, plný nenávisti, nikdy ne jeho Ed. Byli ve stejném domě, přesto se mu Ed ustavičně vzdaloval. Oswald vstal a potichu vyšel schody, nahlédl do ložnice. Ed spal, díkybohu ho jeho zranění vyčerpávala. Došel k němu, posadil se vedle něj a naklonil hlavu na stranu. Viděl v něm jen to nejlepší, ať už se snažil jakkoli, vždy ho přemohl ten cit, kvůli kterému mu nikdy nemohl ublížit. ,,Proč jsi nemohl milovat mě?" zašeptal nešťastně Oswald. ,,Dal bych ti všechno."
Ed zamumlal ze spaní: ,,Dva tisíce a barety, ale zaječí uši."
,,Taky odpověď," uznal Oswald. Povzdechl si, pohladil Eda po tváři a na chvilku ho napadlo, že by ho políbil. Třeba by tím Eda probudil, on by si uvědomil, že ho taky miluje a byli by spolu šťastní do konce svých dnů. Nebo by ho Ed proklel a následně zabil. Škoda, že se nedá vraždou zajistit smrt citů k Edovi, postěžoval si Oswald v myšlenkách. Kéž by to bylo tak jednoduché. Jeden výstřel a Oswaldova láska by se rozplynula. Oswald už dávno věděl, že láska nekončí smrtí. A tak jen seděl a sledoval to spící stvoření. ,,Zaječí uši," špitl Oswald a otřel si slzy.
,,Já ji miloval. A ty jsi ji zabil." Ozval se výstřel, ale Oswald v první chvíli necítil žádnou bolest. Byl natolik šokovaný, že si neuvědomoval, jak se mu z rány řine krev. Nebyl schopný jediného slova, lapal po dechu a přál si žít. Kéž by ho k sobě Ed přivinul a zavolal pomoc! Edward ho chytil za sako a strčil do něj. Oswald cítil, že padá. Natáhl k němu ruku, jeho tělo se potápělo v chladné vodě a jeho mysl zbělala jako nepopsaný list papíru.
