There must be something in the water,
'cause everyday it's getting colder.
And if only I could hold you,
you'd keep my head from going under.
Ed sledoval svět za oknem a snažil se vzpomenout, jaké to bylo, když patřil mezi ně. Patřil mezi ně někdy? Lidé ho vždy považovali za podivína. Když ho neuráželi, litovali ho, a to bylo daleko horší. Nenáviděl samaritánství. Jediný, kdo ho skutečně znal... Naštvaně praštil do zdi. Nechtěl na Oswalda myslet. Jenže on byl skutečně jeho jediným přítelem... Ne! Zakázal si nad tím přemýšlet. Už nikdy o Oswalda nezavadí jedinou myšlenkou. Oswald si totiž nezasloužil, aby na něj někdo myslel - a zvlášť ne v dobrém slova smyslu. ,,Vlastně by ses nad tím mohl trochu pozastavit, možná ti to napoví, kým jsi," řekl nahlas. Zavrtěl hlavou.
Napil se kávy a spokojeně vydechl. Tohle přesně potřeboval. Rozptýlení v podobě kofeinu. ,,Jsi hlupák," pronesl Hádankář.
,,Na co narážíš?" zeptal se Ed. Hádankář na Eda pohlédl s hraným soucitem.
,,Jak je možné, že jsi na to nepřišel?"
,,Myslíš tu jeho hloupou hádanku?" Nad Edwardovým dotazem se musel Hádankář pousmát.
,,Je to jen otázka času, takže... Dejme tomu," pronesl podivně zastřeným hlasem. Trochu se rozplýval a hrany jeho tváře byly ostřejší než kdy jindy. Jako kdyby sám sebe Ed nepoznával.
,,Kdyby vymyslel něco skutečně chytrého, hned bych na to přišel," obhajoval se Ed. Hádankář si otřel spodní ret, skoro to vypadalo, že na něco naráží.
,,Proč tě jako jediná odpověď napadla láska?"
,,Mám další odpovědi," začal Ed s přehnanou energií, za to mohla ta káva, jeho srdce bilo jako o život, ,,možná je to smrt, i když se mi tam některé věci nezdají. Nebo je to život jako takový, což by dávalo smysl, ale když se nad tím zamýšlím, něco mi tam hapruje. Pak by to taky mohlo..."
,,Huš!" okřikl ho Hádankář. ,,Ptal jsem se na něco jiného. Odbíháš od tématu. Proč tě napadla láska?"
,,Protože... Nebudu to říkat nahlas, stejně důvod znáš."
,,Tak to řekni! Vyslov to!" pobízel ho Hádankář.
,,Nikdy!"
,,Takže budeš navždy mlčet? Znáš důvod svého mlčení? To je totiž odpověď."
,,Já..." začal Ed, ale zamotala se mu hlava. Musel se přidržet piána, aby neztratil rovnováhu. ,,Je mi nějak..." Svět se začal otáčet, převracet vzhůru nohama a vlnit. ,,Něco..." mumlal Ed slabě.
,,Konečně se dostáváme k mé úplně první poznámce," zajásal Hádankář. ,,Jsi hlupák, protože jen hlupák by se napil kafe bez toho, aby k němu přivoněl. Kdybys to udělal, nejspíš by ses ho nenapil. Copak sis nevšiml při návratu z obchodu toho pootevřeného okna? Ani na vteřinu ti to neproběhlo hlavou? Ta kočičí slečinka je přeci jen šikovná a mrštná... A ty ses nechal napálit. Nechápu, že můžu být část mozku takového pitomce." Ed si otřel zpocené čelo.
,,Proč...?"
,,Proč jsem ti to nepověděl? Jednoduchá odpověď - neposlouchal jsi. A víš, proč nikdy neposloucháš? To je totiž ta odpověď. Neposloucháš, protože..." Edovi se protočily panenky, v další vteřině už padal k zemi. Bez odpovědi.
Oswald odemkl šperhákem a pomalu vstoupil. Podle Seliny se napil před půl hodinou, takže teoreticky měl být v limbu. Přesto si připravil nůž, kdyby byl Ed náhodou vzhůru. Nemohl totiž důvěřovat nikomu, to už věděl. V předsíni ležely nákresy a papíry plné poškrtaných slov. Napadlo ho, že si Ed zapisoval možné odpovědi na jeho hádanku. Evidentně nepřišel na to správné slovo. Oswald překročil papíry. S úlevou uviděl Edovo ležící tělo na ošuntělém koberci. Stoupl si nad něj, nůž schoval a vyndal revolver. ,,Tak jsme zase tady," začal promlouvat ke svému starému známému, který ho však neslyšel. ,,Už je to vyčerpávající, abych popravdě řekl. Tím si nechci stěžovat, na tu je tu expert někdo jiný." Nabil revolver. ,,Neměl jsem příliš vysoká očekávání, skutečně, ale tímhle jsi mě dorazil. Odpustil bych ti všechno na světě, ty to moc dobře víš. Ale tentokrát to budu muset radikálně ukončit, abys už nikdy nic takového neudělal." Najednou se Oswaldovi otřelo něco o levý kotník. Oswald se lekl a málem vystřelil. Když pohlédl pod sebe, uviděl bílého králíčka, jak si vesele hopsá. Oswald vydechl. Takže ho nezabil. Tlapka byl naživu a očividně byl spokojený. Oswald si dovolil jeden malý úsměv, i když se mu oči leskly od slz. Nezáleželo, jestli Ed Oswalda miloval, dokonce nezáleželo, jestli ho nenáviděl. Nechal Tlapku žít, a to bylo víc než všechna gesta, kterými se navzájem ctili. ,,Ty zatracenej parchante," zašeptal Oswald s nepředstavitelnou úlevou a láskou. ,,Zase jsi mi dokázal, že nemám důvod tě zabíjet. Měl bych, já to dobře vím. Ale," pousmál se, ,,za tu bolest to stojí." Klekl si k Edwardovi a pohladil ho po tváři. ,,Je mi ctí mít zlomené srdce kvůli tobě. Vážím si tě, ani nevíš, jak moc."
Ed otevřel oči a kvapně se napřímil. Chvíli zrychleně dýchal a uvažoval, jestli je mrtvý. Rozbolela ho hlava, takže se ujistil, že mrtvý není. Teprve po minutě mu došlo, že leží v posteli a je převlečený do pyžama. ,,Oswalde?" zavolal zkusmo. Nebyl tam. Jen na peřině ležel lísteček. Oswald si nasadil své nové brýle, které měl připravené na nočním stolku.
Ede,
postarej se o Tlapku. Nežádám tolik, že ne? Skutečně tě prosím, abys o něj pečoval.
Postarej se i o sebe. Dávej na sebe pozor. Opatruj se.
Nestydím se. Jak ty musíš mlčet, já musím psát a mluvit. Jak ty utíkáš, já zůstávám. V našich nejhorších chvílích víme, jací jsme. Poznal jsem sám sebe, když jsem poprvé myslel, že jsem tě ztratil.
Mimochodem,
odpověď je:
Strach.
To máme společné, není-liž pravda?
Navždy tvůj
Oswald
