I've been told, I've been told to get you off my mind,
but I hope I never lose the bruises that you left behind.
Oh my lord, oh my lord, I need you by my side!
Oswald celou noc probděl. Sledoval, jak Ed spí. Občas mu vyměnil hadr na čele, aby Edwardovi klesla horečka. Oswald by to nikomu nepřiznal, ale užíval si každou chvíli, kterou s Edem mohl strávit. Velice lehko by si zvykl na to, že zase není sám. Stačilo by pár dnů a znovu by se v Oswaldových představách odehrávaly nereálné příběhy jich dvou. Tak málo bylo potřeba, aby znovu uvažoval ne sám za sebe, ale za sebe a Eda. Místo ,,já" by říkal ,,my" a nechal by se tím zaslepit. A Oswald to o sobě věděl, takže si snažil držet odstup od toho nádherného, nádherného muže. Už se nespálí, i když by kvůli Edovu úsměvu upsal duši ďáblu, už se tomu nepoddá.
Oswald se snažil najít odvahu, aby konečně vyznal Edovi lásku. Jenže vždy, když se našla vhodná chvíle, ztratil řeč. Bál se, že ho Ed odmítne. V citech se nevyznal, nikdy k nikomu necítil, co choval k Edovi. Na to, jak silná jeho láska byla, se neuměl té zamilovanosti postavit čelem. Tajně si přál, aby Edward první promluvil, ale ten mlčel a s největší pravděpodobností jeho city neopětoval. Oswald si byl jistý, že se najde dokonalá příležitost.
Edward Nygma se probudil, zamračil se, zívl a otevřel oči. Viděl rozmazaně, ale zdálo se mu, že je na neznámém místě. Chtěl zvednout ruce, ale s překvapením zjistil, že je má připoutané k posteli, slabě s pouty zalomcoval, ale nic se nestalo. Oswald to pozoroval mlčky, aniž by upozornil na svou přítomnost. Edward znaveně přivřel oči, bylo poznat, že je mu zle. To už Oswald nevydržel. Důležitě zakašlal, Edward se podíval jeho směrem a v rozmazaném člověku sedícím v křesle poznal... ,,Oswalde?" vydechl.
,,Zdravím tě, starý příteli," odpověděl Oswald a nasadil falešný úsměv.
,,Ty jsi mě... unesl?"
,,Vůbec ne. Objevil ses mi před dveřmi a já byl tak hodný, že tě nezabil," odpověděl Oswald.
,,Asi jsem je omrzel..." řekl pro sebe Nygma. ,,Co mi hodláš udělat?"
,,Proč se domníváš, že bych ti měl něco provádět?" zeptal se Oswald a zahrál, že je dotčený Edovými úvahami.
,,No tak," začal Ed, ,,asi bys mě nenechal žít, kdybys mi nechtěl ublížit. Navíc - jsem spoutaný."
,,Ach!" zvolal Oswald a od srdce se zasmál. ,,Spoutaný jsi kvůli mému bezpečí. Pokud je to nějaký tvůj další trik, nerad bych já přišel k úrazu."
,,Takže..." začal Ed a obezřetně přimhouřil oči. ,,Nezabiješ mě? Nemáš v plánu mi ublížit?"
,,Neříkám, že bych nechtěl," odpověděl Oswald. ,,Nicméně, po všem, co jsme spolu prožili, vím, že by to k ničemu nebylo. Kdybych ti ublížil, ublížil bych i sobě. Vyléčíš se, odejdeš a už nikdy víc tě neuvidím. To bude stačit."
,,Být já ve tvé situaci, zabil bych tě hned," řekl Ed a ušklíbl se. Oswald se trpělivě pousmál.
,,Nebudu ti to vymlouvat, ale myslím, že se mýlíš," pravil Oswald.
,,Tak to vyzkoušíme. Pojď, odejmi ta pouta - a jsi mrtvý ve vteřině," pronesl Ed.
,,Zatím se mi nechce riskovat svůj život," odpověděl Oswald. ,,Dáš si čaj?" Ed se zamyslel. Měl příšernou žízeň a čaj by uvítal. Nechtěl být však Oswaldovi dlužný. Oswaldovi to došlo, vstal a zamířil ke dveřím. ,,Dobrá, tak jinak. Udělám ti čaj, tečka. Jaký chceš?"
,,Zázvorový," zašeptal Ed sotva slyšitelným hlasem. Oswald se k němu otočil čelem a dlouze se zadíval na Eda. Skutečně řekl to, co slyšel? Neuvěřitelné. Oswald se zmohl jen na nejistý dotaz: ,,S medem?" Ed uhnul pohledem a nenápadně přikývl.
