Maybe I, maybe I'm just being blinded
by the brighter side
of what we had, because it's over.
Well there must be something in the tide.
,,Nenechám se od tebe krmit jako malý děcko," odmítl rázně Ed a natočil hlavu na stranu, aby se vyhnul vidličce.
,,Taky můžeš být o hladu," řekl Oswald výhružně. Už ho Edovy věčné námitky unavovaly.
,,Jen mě chceš ponižovat."
,,Já tebe? To se mýlíš, drahý příteli. Já nejsem ten, kdo se vzteká, stěžuje si a neustále mi předhazuje staré prohřešky. Kdybych tě chtěl ponižovat, udělal bych to jinak, to si piš." Na to Ed neodpověděl. ,,Dobře. Takže budeš zase trucovat. Pro mě za mě si klidně umři hladem." Položil vidličku na talíř, ten odložil na noční stolek. ,,Já tady nejsem od toho, abych tě nutil do jídla. To je tvoje věc. Sním si to kuře sám, aspoň neubude." Vstal a užuž mířil ven z ložnice.
,,Počkej," řekl Ed otráveně. Nenáviděl být zahnaný do kouta.
,,Ano?" otázal se Oswald vyrovnaným tónem.
,,Mám vážně hlad. Ale nesnáším tě. Vážně bych rád něco snědl. Ale nechci, abys čekal vděk. Jenže to kuře skutečně skvěle voní," blábolil Ed páté přes deváté. V jedné větě Oswalda proklínal, v další uznával, že si váží jeho starostlivosti... Oswald zaklonil hlavu a zvolal: ,,Tak už si vyber! Chceš jíst?" Edward zapomněl na svou hrdost.
,,Ano, prosím."
,,Nemusíš prosit, stačí, když si nebudeš stěžovat," řekl Oswald a vrátil se k němu.
,,Tak co říkáš?" zeptal se Oswald, protože byl na své dílo pyšný. Ed nemohl přiznat, že lepší kuře nikdy nejedl.
,,Ujde to," odpověděl pouze. ,,Krmili mě zbytky, maso jsem dostával málokdy, nejčastěji jsem dostal polévku. Takže, oproti tomu, se tohle docela dá jíst."
Oswaldovi se Edova odpověď nelíbila, ale nečekal, že by mu pochválil jídlo. Vlastně bylo jasné, že odpoví přesně tak, jak odpověděl.
Oswald se zamyslel a omylem píchl Eda vidličkou nad horní ret. ,,Au! Co to děláš?" vykřikl vyčítavě Edward.
,,Promiň," řekl Oswald. ,,To jsem nechtěl."
,,Jasně! Takže jsi mě píchl úplnou náhodou, že jo?"
,,Ano, byla to náhoda, ale jestli se začneš vztekat, tak tě píchnu znova a tentokrát to bude schválně."
,,To si zkusíš!" houkl Ed bojovně. Oswald se šibalsky usmál a přiblížil vidličku k Edově nosu, píchl ho jemně, ale dostatečně na to, aby ho to zabolelo. ,,Au! Ty pitomej...!" zařval Ed a začal kopat nohama. Oswald se začal pobaveně smát. ,,Čemu se směješ?!" hněval se Ed, ale když mu došlo, jak absurdní je tato situace, musel sám potlačit smích. Oběma se vrátily vzpomínky na dobu, kdy se spolu smáli a zastesklo se jim. První se přestal usmívat Ed, Oswaldovi už ale taky nebylo do smíchu. Oba se zadívali jiným směrem. Ed kvůli tomu, že nevěděl, jak bylo možné, že mu Oswald chyběl. Oswald kvůli tomu, že moc dobře věděl, proč mu Edward chyběl. Oba se cítili zahanbeně, jeden kvůli popírání, druhý kvůli přiznání.
,,Dřív jsi ty vařil mně."
,,Dřív jsi mi nezabíjel partnerky," opáčil Ed.
,,Nechci nic říkat, ale Isabel se s tebou znala jen několik dní, těžko můžeš mluvit o vztahu."
,,Isabella," opravil ho Ed.
,,Erteple - brambory, prašť jako uhoď."
,,Někoho jsem potkal. Myslím, že jsem se zamiloval!" Jeho slova narážela do stěn a smích se rozléhal v Oswaldových uších. Oswalda napadlo, že se přeslechl. Tohle totiž nebylo možné! Ne, prosím, ne, pomyslel si zoufalý Oswald. Ne teď, když se rozhodl mu vyznat lásku. Jak se mohlo něco takového stát? Jak se Ed mohl zamilovat v tu stejnou noc, kdy na něj čekal, aby mu řekl, jak moc ho miluje? Nespravedlnost světa padla na Oswaldova bedra a rozdrtila mu srdce. Cítil se podvedeně. Čím si zasloužil takovéhle podpásovky? Copak byl jediným, kdo si nezasloužil lásku?
,,Máš teď nějakou práci?" zeptal se znuděný Ed, už ho nebavilo mlčky pozorovat svého věznitele/zachránce. Oswald vzhlédl od novin.
,,Ne. Snažím se držet stranou. Už jsem vyrostl z touhy ovládnout svět," odpověděl Oswald. Ed se zasmál. ,,Co se děje?" zeptal se Oswald.
,,Ale nic, jen mi to přijde jako lež. Ta touha je v tobě pořád, jen jsi zbabělec."
,,Nejsem zbabělec!" vykřikl Oswald. ,,Změnil jsem se."
,,Jistěže," pronesl Ed a ironie z jeho poznámky přímo kapala. ,,Nebo jsem tě svým odchodem natolik ranil, že od té doby nejsi schopný ničeho?" Oswaldova tvář zmrzla, ani jediná část jeho těla se nepohnula. Hleděl na Eda bez mrknutí. Pak se velice pomalu nadechl.
,,Netvrdím, že to s tím nesouvisí," odpověděl. Mohl lhát a předstírat, že odloučení od Edwarda s ním nic neudělalo, ale opak byl pravdou. A Oswald už byl příliš unavený na to, aby lhal. ,,Bez tebe se mi skutečně nechtělo dobývat svět." Eda zarazila Oswaldova upřímnost, takže na to nic nepověděl.
