Rozdělená

8. Útěk

Isabela:,,Cože?!"

Nechtěla jsem tomu věřit, nechtěla jsem vůbec pomyslet na to jak někde drží Nicka a něco mu provádí. Veškeré opatrnosti jsou v háji a musíme Nickovi pomoct, bůh ví co se mu stane. Jess bude šílet, co jí mám říct?.

Connor:,,Jedu k tvému intru pro tebe, musíme něco udělat. Zajedu k parkovišti za intr."
Izabela:,,Connore je tam pes, který hlídá auta jak ho mám obejít. Hlavní vchod je zamčený."
Connor:,,Žádný pes neodmítne maso."

Lišácky se zasmál do telefonu. Problém byl v tom že já jsem byla v prvním patře a pod mým patrem bylo ještě přízemí. Na intru jsem neměla žádný lano abych slezla dolů. A prostěradlo jsem měla jen jedno, to by mi moc nepomohlo. Má spolubydlící, Viola Kalajová tu nebyla a vše si odvezla domů na vyprání.

Izabela:,,Mám problém, nemám po čem slízt dolů."
Connor:,,Zábal si zatím věci, zavolám až tam budu."
,,Connore!"

Bohužel už mi to típnul.
Udělala jsem jak řekl, zabalila jsem si a pomocí baterky na mobilu jsem si svítila  aby mě nenačapaly vychovatelky. Snažila jsem se být potichu a zároveň rychle hotová. Poslední věc jsem si zabalila a do toho mi začal bzučet mobil v ruce. Volal mi Connor.

Izabela:,,No?"

Connor:,,Stojím před bránou toho parkoviště, ale psa nikde nevidím."

Izabela:,,Joo? Tak vystup a jdi k bráně."

Šla jsem k oknu a dívala jsem se jak Connor vystupuje s auta a jde pomalu k bráně. Rozhlížel se a pustopoval pomalu, když už stál u brány tak se rozhlížel po parkovišti a pes nikde. ,,Pes tu dneska asi není." Zmínil mi do telefonu a opřel si ruku o bránu, která vydala hlasitý zvuk natolik, že pes okamžitě vyběhnul z boudy, která nešla na první pohled vidět. Běžel rychlostí blesku ke Connorovi, který se leknul s výkřikem. Neudržela jsem se a začala jsem se mu smát do telefonu.

Connor:,,Hahaha! Fakt vtipný."

Izabela:,,Pro mě ano, byla to hezká podívaná."
Ušklebila jsem se s úsměvem na něj zkrs okno.

Connor:,,Uvidíme jak moc se budeš smát až budeš dole a půjde po tobě."
Lišácky se usmál a zároveň vítězně, protože jsem už neměla nic na obranu.

Izabela:,,Tak jaký máš plán abych vyvázla živá?"

Connor:,,Heh. Psovi dám tady maso co mám v kufru, dám jí co nejdál od nás abych mohl přijít k tobě pod okno a chytit tě."

Izabela:,,Co! Ty ses zbláznil ne?! Nikdy neskončím!"
To snad nemyslí vážně? Nikdy nebudu skákat z okna, a i když ta výška nebyl až takový problém aby mě chytil bez jediných potíží, přesto mi z toho nebylo dobře.

Connor:,,No ták Bell. Nic to nebude, věř mi. Otevři okno a já mezitím skočím pro maso do kufru, ty se připrav."

Típnul mi opět hovor, než jsem stačila cokoliv říct. Otevřela jsem okno a koukala na Connora jak jde s masem dál od intru podél plotu, pes bez jakéhokoliv problémů šel za ním. Na masovou pochoutku nemá asi dost velký nároky.
Connor maso hodil přes plot co nejvíc nejdál, skoro to hodil k boudě z který pes předtím vyběhl.
Connor se rychle rozeběhl k intru a přelézal plot. Mezitím jsem si dala brašnu přes rameno a sedla si na rám okna, když jsem se podívala dolů, Connor už stál pod de mnou. Udělalo se mi trochu špatně od žaludku, pocit že zachvíli seskočím dolů mě děsil.