Rozdělená

9. Vzkaz

Když jsem vylezla ze sprchy jenom v ručníku, tak mě překvapil pohled Connora na mě. Usmíval se a pozoroval mě.
Izabela:,,Co je?"
Zeptala jsem se s úšklebkem, hned na to jsem se musela smát.

Connor:,,Nic, nakoupil jsem pár věcí, jo a tady máš fén. Napadlo mě že se ti bude hodit."
Podával mi fén, bylo jasný že kluk který bydlí sám, nebude mít fén.
Vzala jsem si ho od něj a vrátila do koupelny, než jsem stačila zavřít dveře Connor mě zastavil se slovy.

Connor:,,Měli by jsme to říct tvé sestře, ať si dá pozor. Není to bezpečný, možná bych jí mohl nabídnout ať je chvíli tady s námi než se to vyřeší."

Izabela:,,Jo to by jsme mohli. Byla bych klidnější."

Ještě jednou jsem na něj pohlédla a usmála se na něj, on mi úsměv oplatil ale byl zvláštní, jako kdyby byl lítostivý. Zavřela jsem za sebou dveře od koupelny a začala jsem si sušit vlasy.

**

Connor:,,Jsi připravená?"
Izabela:,,Jasně, jedeme. Napíšu Jess ať nás čeká."

Vyšli jsme z jeho bytu, který byl v rodinném baráčku. Měl čtyři patra, Connor byl ve třetím. Bylo to tady dobře schovaný, bydlel ve městě a k nám to měl půl hodiny. Cítila jsem se bezpečně když jsem zjistila že bydlí v neobyčejné ulici. Naproti baráčku byly další rodinné domky a baráky. Byla to dokonalá schovka, nikdo by neřekl že tahle ulice vůbec existuje. Ulička byla na tolik úzká že se dala projet jenom na kole. Auto by se sem nevešlo. Což mě dovedlo k tomu kde Connor parkuje.

Izabela:,,Kde parkuješ?"
Connor:,,Hned kousek je odtud parkoviště, když půjdem tudy dolů tak za tím rohem je to parkoviště."

Kousek pod kopcem jsem viděla odbočku za jedním z těch rodinných baráčků. Tam se nacházelo parkoviště kde bylo Connorovo auto, pořád stále nechápu kde takový auto sehnal. Musí stát několik milionů.
Šla jsem za Connorem ale na cestu před sebe jsem neviděla, Connor byl o hlavu a čtvrt vyšší a ramena měl široký, tak jak by správný chlap měl mít. Štíhlí pás a nohy mu jdou s pásem široce stejně, ale nohy měl trochu vypracované, šlo to vidět i přes džíny co měl na sobě.
Začal mi vyzvánět mobil, tak jsem ho vytáhla volalo mi nějaký číslo, který jsem poznala až po nějaké chvíli.

Connor:,,Kdo ti volá?"
Izabela:,,Jenom vedoucí intru, nevím co bych jí měla říct ale když to nezvednu. Budou volat sestře, co mám říct?
Connor:,,Je ti už skoro dvacet let, řekni že si musela náhle z rodinných důvodu odejít. Nic víc."

Podívala jsem se na vyzváněcí mobil, srdce mi bušilo nervozitou, potáhla jsem na displeji k přijetí hovoru, a položila si ho k uchu.

Izabela:,,Ano? Prosim?"
Vedoucí:,,Dobrý den, nejste na intru ani ve škole? Můžete mi říct váš odchod, a důvod?
Izabela:,,Dobrý den, musela jsem odejít je to naléhavý. Bohužel říci nemůžu, jsou to rodinné důvody, které jsou soukromé. Teď když mě omluvíte, musím končit. Nashledanou."

Neměla jsem dobrý pocit, ale zase nebude volat sestře o to líp. Nebude se zbytečně strachovat. Pro můj pocit to teď muselo být uspokojící, i když zameškam ve škole a bude mě to mrzet, ale nedá se nic jiného dělat.

**

Jeli jsme cestou kterou jsem moc nepoznávala, ve svém rodném městě Flursvit neznám každý kout jako své vlastní boty. Flursvit je pěkně město, co se týče vyhlídek a památek byli krásné. Flursvit byl postavený spíše mezi kopcích, takže okolo nás bylo spoustu lesů.
Však se našlo i pár koutků, které nebylo za to je navštívit. V každém městě se najdou mouchy, buď více nebo méně.