Rozdělená

19. Čas

Jessin pohled
Už to bylo pět měsíců co jsme vymysleli náš plán a Iz je stále u Augusta. Stále k nám posílala další soupeře ze závodu, bylo nás už moc a tak jsme si dali navzájem své čísla mezi alfy skupin a scházeli jsme se v našem parku a nebo u Krise, většinou přijeli jenom hlavy skupiny, které byli důležité.
Seděla jsem v kuchyni u stolu. Držela jsem svůj bílo fialový hrníček ze kterého jsem upíjela své kafe. Kris seděl vedle mě a naproti němu bylo okno ze kterého koukal ven na les, který byl z listových a jehličnatých stromů.

Kris:,,Víš Jess? Vadí mi Connor, z důvodu že se bojím že Iz ublíží, on není její typ. On jí zničí! Já mu prostě nevěřím!"

Jess:,,Ty jí stále miluješ?"

Kris:,,Ne!.. To už je pryč, ona je pro mě rodina jako vy dva. Rodina, která pro mě toho tolik udělala. Nemůžu snést když by vám někdo ublížil, je to jakoby do mě někdo bodnul rozžhavený nůž. Potřebuju vás a bez vás nemůžu být ale jemu nevěřím, pořád mám pocit že nám klame."

Jess:,,Zkus mu trochu věřit. Vím že nejsi moc důvěřivý ale jak si mohl ze začátku věřit nám? Bylo to kvůli Iz, kvůli ní protože si...?"

Kris:,,Pravděpodobně, to je ale už dávno co to tak bylo, ale kromě vás jsem nikoho neměl a že jsem vám už nějakou dobu věřil, tak jsem s vámi zůstal. Už tenkrát jsem vás považoval za rodinu a nedokážu si představit že by vám někdo ublížil."

Jess:,,Proto jsi tak tvrdohlavý a nevěřící. Ty se bojíš že nás ztratíš a budeš žít pouze v zármutku."

Kris:,,Přesně tak, a byli jste jediný kdo mě takhle chápe. Omlouvám se."

Jess:,,Hehh... No aspoň už vím jak to všechno je, ale mě se neomlouvej, omluv se Connorovi a už přestaňte hrát to divadlo, Iz to bude bolet když se budete takhle dohadovat a věř trochu Connorovi. K Iz se choval velmi milé, myslím že nebude špatný kluk k Iz. Už se nějakou dobu znáte, není špatný ani zlý."

Kris:,,Fájn, fajn. Omluvím se mu, ale nejdříve si dám kafe."

Lišácky se na mě usmál a zvednul se ze židle, přišel ke konvicí a zapnul jí aby se začala vařit voda. Já si usrkla ze své kávy a ponořila se do myšlenek, jak by to mohlo vypadat až se Iz vrátí. *Odejde Connor od nás, nebo zůstane tady kvůli Iz?* Tahle otázka mi vrtá hlavou už tak měsíc. Kris si opět sednul vedle mě i s kafem, tiše jsme seděli a sledovali les jako kdybychom vyčkávali na nějaké nebezpečí. Takhle jsme seděli půl hodiny než se vzbudil Nick, okamžitě jsem se zvedla a začla jsem mu dělat kafe. Po chvilce se vzbudil i Connor po Nickovi a já vzápětí začla dělat všem snídani. Nick přišel za námi do kuchyně, políbil mi čelo a popřál mi krásné ráno a začal mi pomáhat se snídaní.

Když jsme byli všichni najedení, Connor a Kris se odebrali do obývacího pokoje. Nick chtěl jít za nimi ale já ho zastavila, řekla jsem mu ať je nechá samotný.

Krisův pohled
Kris:,,Chci se ti omluvit, jak jsem se choval."

Connor:,,No, bylo na čase, co tak najednou?"

Nebyl překvapený, čekal na to až se mu omluvím. Pohled na mě měl kamenný, nešlo mu nic vyčíst z tváře.

Kris:,,Došlo mi že nebudeš až tak zlý k Iz, přece jenom, je fakt že tu stále s námi jsi a chceš jí pomoct, ale pořád mám problém ti věřit co se týče Iz. Jestli jí někdy ublížíš, najdu si tě."

Connor:,,Proč máš s tím takový problém z toho že bych mohl být s Iz? Ty jí chceš? Nebo co si sní měl?!"

Zvedl na hlasu, tahle myšlenka mu byla dost nepříjemná, tahle představa mu vzbuzovala velký vztek.

Kris:,,Nic jsem sní neměl, nikdy jsme spolu nebyli. Byli jsme pouze přátelé."

Connor:,,Tak o co ti tak jde?"

Kris:,,Iz, Jess a Nick jsou má rodina a nechci jen tak přehlížet to že jim někdo ubližuje. Vždy mě pochopili, nikdy o mě nepochybovali. Nikdy jsem nikoho takhle neměl, tím chci však říct že pokud vy dva spolu nakonec budete, jestli teda. Tak se k ní budeš chovat jako ke královně a ne jako že je jenom kus hadru do tvého seznamu."

Connor:,,Věř nebo ne, nikdy jsme nepotkal člověka, který ve mně vzbudil to co ona. Můj svět se točí okolo ní a nikdo jiný mi v tom nezabrání. Dělám co můžu jen abych jí dostal zpět od toho tyrana. Neumíš si představit, co jí teď může provádět, musel jsem vždy odejít když Bell k nám někoho poslala. Nemohl jsem poslouchat to jak na jejím těle přibila další a další modřina a děsí mě myšlenka co jí může ještě provést. Nechci ani na to pomyslet, co může prožívat. Sám si viděl před pěti měsíci co udělal Nickovi, on nemá problém tohle udělat Bells. Bude se jí držet zuby nehty aby jí měl pod zámkem, o to je to pro nás ještě horší jí od něj dostat."

Kris:,,Chápu tě, i pro mě je to těžké na to pomyslet, musíme už začít konat, jinak Iz bude umučená k smrti."

Oba jsme se zvedli a šli za Nickem a Jess. Čas nám běží a my už jsme nemohli vyčkávat, museli jsme začít ať to stojí životy.

Tuhle kapitolu jsem udělala kratší, doufám že vám to nějak nevadí a moc se vám omlouvám za to, že vydávám tak pozdě. V případě omlouvám opět za gramatiku a užijte si čtení. :)