Rozdělená

11. Strach, Šok, Plán

,,Krisi! Krisi!" Kris se neozýval, nacházela jsem se v hlubokém lese plných smrků. Byla hustá mlha a nešlo vidět ani na krok. V povzdálí jsem ale zasechla hlas Jess. ,,Izi!" Křičela na mě, ale ať jsem běžela kamkoliv nemohla jsem jí najít, neviděla jsem jí a už ani neslyšela.
Zasechla jsem běh a já se přestala pohybovat, stála jsem na místě a poslouchala jsem kroky běhu. Přibližoval se a já netušila odkud.
Byl čím dál tím blíž a já netušila co se bude dít, co se vynoří z té husté mlhy. ,,Iz!" Byl to teď Nick kdo na mě volal a hledal v husté mlze. Po chvilce mi někdo ze zadu sáhnul na rameno, v rychlosti blesku jsem se k té dotyčné osobě otočila. Byl to Nick, který se opírá o mé rameno, zadýchání. Sotva popadal dech jediné co mi řekl bylo ,,Iz, uteč od toho všeho. Nech to a běž pryč z tohoto místa!"

Koukala jsem na něj šokovaně než jí něco položilo na zem a zatáhlo do mléčné mlze.
,,Nicku! Nicku!" Křičela jsem z celých plic ale nikdo se neozval a já bloudila v mlze. Byla jsem sama, nevěděla jsem kam jít a kde jsou ostatní. ,,Bell." Zvolal na mě hlas který jsem poznávala. ,,Bell." Byl klidný a důležitý. ,,Connore! Pomoc mi!" Chvilku bylo hromový ticho a já netušila co dělat až když Connor na mě znova zvolal a já věděla že jsem k němu zády. Otočila jsem se k němu a byl od de mně dva metry, mlha byla natolik hustá že jsem ho viděla špatně ale barvy jsem na něm mohla rozeznat. Byl jen v obyčejném tričku který mělo olivovou barvu, šedé džíny a černé tenisky.

Ruce měl celé od krve, na obličeji mu zářil šílený úsměv který mě děsil. ,,Connore? Proč si od krve?" ,,Bells, teď si nařadě, pojď ke mně." Přibližoval se ke mně s nataženýma rukama, nemohla jsem se hnout, jako kdybych byla přišroubovaná k zemi. Nemohla jsem nic a Connor už byl tak blízko až se po mě v rychlosti vrhnul.

Leknutím jsem se zvedla do sedu, seděla jsem na posteli celá upocená a popadal jsem dech. Rozhlížela jsem kolem sebe a zahlédla jsem Jess jak v klidu spí na Krisovo gauči, který se nacházel po mé pravici. Connor ležel semnou v posteli vedle mě, v téhle chvíli jsem se na něj nemohla dívat. Krise jsem v jeho pokoji neviděla, spal vedle Jess na gauči ale tam nebyl. Deka byla zamuchlaná a odsunuta z místa kde Kris ležel.

Bylo mi jasný že nechtěl spát vedle Connora a po dnešku neměl sílu na to aby spal i vedle mě.
Byla jsem natolik spocená že jsem si ze skříně která byla naproti mě, vzala ručník a šla z druhého patra do prvního kde se nacházela koupelna. Když jsem scházela schody dolů, uviděla jsem že z práva jde světlo, světlo pocházelo z kuchyně. Dostala jsem žízeň, sešla jsem zbytek schodů a šla do kuchyně. Vzápětí co jsem vešla jsem zahlédla naproti sobě Krise jak se opírá o linku a kouká na mě.

Kris:,,Ahoj."

Izabela:,,Ahoj, co tu děláš proč nespíš?"

Kris:,,Nemůžu spát, co ty? Proč máš ten ručník?"

Izabela:,,Půjdu si dát rychlou sprchu, měla jsem... Ale nic."

Kris:,,Zase noční můru co?"

Izabela:,,No jo, nic se nezměnilo pořád je mám."

Vzala jsem si umytou skleničku a natočila jsem si vodu z kohoutku. Napila jsem se a vzhledla jsem na Krise a lítostivě jsem se na něj usmála.

Kris:,,Máš hlad?"

Izabela:,,Docela jo, uděláš něco? Dám si sprchu."

Kris:,,Tmavý pečivo viď?"

Izabela:,,Jasně."

Šla jsem do koupelny která byla naproti kuchyně na chodbě. Vlezla jsem okamžitě do sprchy a pustila na sebe horkou vodu, přemýšlela jsem jestli mám jít ještě spát. Po tom snu se mi už nechtělo. ,,Asi si dám kafe." Bylo skoro ráno a nemělo cenu se vracet zpátky do postele. Kris taky nevypadal na to že by šel ještě spát.