Rozdělená

10. Napětí

Jess už se uklidnila a myslela jasněji, vzala si pár věcí a vydali jsme se k auto. Nesadli jsme a vyrazili za Krisem. V autě bylo hrobové ticho, šlo cítit napětí na situaci, která nás čeká. Psala jsem Krisovi ať nás čeká ale o Connorovi jsem se nezmínila v smsce. Vše by to pak bylo beznadějné. Connor si chce s Krisem promluvit sám, mám ale strach že to nevýjde. Kris je tak nedůvěřivý, mám velké pochyby že Kris Connora přijme.

Cesta byla dlouha, mě to tak aspoň přišlo. Podívala jsem dozadu na zadní sedačky, viděla jsem Jess jak jen tiše sedí a kouká do telefonu. Nevím na co přesně koukala, ale zahlédla jsem na její tváři jak jí ztéká slza. Otočila jsem se zpátky a hleděla z okénka, připadala jsem si tak úděsně. Jako kdybych už nebyla její kamarádka, její přítel je v ohrožení jenom díky mě. Chtějí mě, tak proč unesli Nicka, co jim může tak dát když to nejsem já? Proč by měl pykat za mě? To nebylo fér a ze smutku se měnil vztek, cítila jsem jak se ve mě budí zlost. Plamen ve mě začal hořet, jestli Nickovi něco udělaj, ať si mě nepřejí!

Connor:,,Jsme tu."

Connor mě vzbudil že svých myšlenek, a došlo mi že jsme se nějak rychle objevili před barákem Krise. Nervozita zastoupila místo za vztek a zlost. Všichni jsme vystoupili z auta a já hleděla na Krisův obrovský barák, hleděla jsem do oken jestli v jednom z nich neuvidím Krise. Naopak Kris po chvilce vyšel z hlavních dveří a hleděl na nás. Uviděl Connora a jeho pohled se dočista změnil. Z překvapenýho pohledu byla vidět jen zlost a jeho oči byli jako oči vraha.

Přistoupila jsem blíže k jeho pozemků a vešla jsem na jeho verandu, byla jsem nervózní a napjatá. Kris koukal na mě stejně tak jak koukal na Connora, ten pohled mě děsil. Nikdy se na mě ještě takhle nepodíval, bylo to jako kdybych zradila i jeho. Ten pocit byl šílený, ale musela jsem mu říct aspoň pár vět než bude mluvit s Connorem. Už jsem byla úplně u něho a než jsem se zmohla na slovo jsem na něj jen pohleděla se smutnou tváří.

Izabela:,,Krisi ten kluk co snami přijel je Connor, on ti vše vysvětlí. Chce s tebou mluvit osobně, prosím uklidni svůj vztek a vyslechni ho. Najdi v něm důvěru ať už uslyšíš cokoliv. Nicka unesli ti chlápci a Connor nám pomůže. Všechno ti řekne on, jen tě prosím věř mu trochu."

Kris:,,Fájn, stejně bych neměl na vybranou."

Řekl s arogancí. Měla jsem malou radost že Connora vyslechne. Krise jsem ještě obejmula než jsem se vrátila k Jess a Connorovi. Connor se v půlce mé cesty k nim rozešel naproti mě a směřoval ke Krisovi.
Kris šel do zadu k zahradě a Connor jí následoval. S Jess jsme šli za nimi ale zůstali jsem na verandě a sedli si, chtěla jsem na Krise a Connora vidět. Znám Krise jak reaguje na podobné situace. Jess se klepala tohle všechno bylo pro ní těžké a taktéž pro mě, i pro mě to nebylo snadné. Cítila jsem se tak slabá, ale to jsem nemohla dovolit, už kvůli Nickovi jsme museli být všichni stejný a vypátrat ho.

Seděli jsme na lavičce a sledovala kluky v povzdálí, jak Connor promluva Krisovi veškeré situace, které se odehráli. Srdce mi bušilo jako o závod. Kris byl otočený ke mně čelem, takže jsem viděla každou jeho reakci co mu právě říkal Connor, většinou měl na něj přímí pohled vraha. Byla jsem napjatá a vyčkávala co se bude dít až mu to vše Connor řekne. Nevím u čeho zrovna byli ale Kris opíral své čelo o ruku, zhlédnůl ke Connorovi a že sekundy Kris změnil celkový výraz ve svém obličeji. Byl to výraz překvapeného šoku, který se u Krise často neobjevoval. Jeho šokující výraz se během chvilky změnil na vztek a výbušnost. Stálo se něco z čeho jsem byla vytržena i já.

Kris dál Connorovi nečekanou pěsti do obličeje a Connor spadl na zem, to mě zvedlo z lavičky a vyběhla jsem k nim. Jak jsem běžela ke Connorovi slyšela jsem Krise jak na něj řve a dost jasně.

Kris:,,Co že ses!? Tak na to zapomeň! Nešáhneš na ní ani malíčkem! Vědět že jsi s nima tak už tě dávno rozbiju držku a vyženu tě! Nebýt Nicka tak už tu ležíš v kaluži krve!

Doběhla jsem ke Connorovi a klekla jsem k němu, podívala jsem se na něj jestli nemá zlomený nos nebo nemá monokla. Naštěstí bude mít jen menší modřínu na tváři jinak byl v pohodě. Vzhledla jsem ke Krisovi se slovy.

Izabela:,,Co sakra blbneš!? Pomohl sis!? Co to do tebe vjelo!? Čekala jsem cokoliv, ale ne tohle! Trošku se seber, myslím že Connor nebude teď tvůj největší problém! Mysli na Nicka!"

Kris:,,Já na Nicka myslím. Myslíš že to pro mě je snadné! To díky němu ho maji a bůh ví co mu dělají! On je taky můj problém a dost velkej!"

Izabela:,,Jako včem!? Co ti na Connorovi tak vadí!? Navíc Nicka neunesli kvůli Connorovi, chtějí mě vzpomínáš!?"

Kris:,,Jo vzpomínám! Ale na tom nic nemění, co když v tom jede s nima!? Třeba ti celou tu dobu jenom lže! Proč sakra věříš je mu a ne mě!?"

Izabela:,,Věřím vám obou, ale Connor měl to dočinění se snimi setkat! Měl tu smůlu, ale proč by měl držet basů snimi!? A co máš ještě proti němu natolik že je to tak velký problém!?

Kris se na mě pouze podíval, ve tvari už nešel vidět žádný vztek. Tvářil se... Smutně. Jen jednou jsem ho tak viděla, bylo to proto že nám tehdy něco nevyšlo, do dnes nás tu ránu cítím a chvilkama ještě zabolí. Bylo to naposledy kdy vyjádřil svůj smutek až do dnes.
Hleděl mi do očí, byl zaskočený, nevěděl co mi má říct. Během chvíle změnil svůj pohled a zamračil se na mě, otočil se na patě a šel směrem k baráku.

Connor:,,Můžeš mi prosím přinést led?"

Kris:,,Tobě nebudu nic nosit ty zmetků!"

Zakřičel nazpátek. Hleděla jsem jak Kris se od nás oddaluje ale na Connora jsem nepohledla. Bylo mi líto co se právě stálo a dost možná jsem tušila co tak Krise tísni, bylo to kvůli nám. Bál se a já se bála s ním.
Když Kris zašel za roh domů, teprve jsem pohlédla na Connora. Connor sledoval Krise stejně tak jako já, vzhledly jsme na sebe ve stejnou dobu. Podíval se mi do očí a pak se na mě pousmál.

Connor:,,Má dobrou ránu. Sním by byla čest se rvát." Zasmál se nad svými slovy.

Izabela:,,Ne to ne, perte se s kým chcete, ale vy dva se mezi sebou rvát nebudete."

Connor:,,Proč?"

Izabela:,,Nepřeju si aby dva kluci na kterých mi záleží by se mezi sebou rvali. To fakt ne."

Ukončila jsem debatu a zvedla se země, nabídla jsem pomoct Connorovi vstát, ale to on odmítnul. Víc jsem to neřešila a šla jsem směrem k Jess. Seděla tam stále na tom samém místě a pozorovala nás, povzdálí jsem se na ní usmála a pospíchala k ní. Connor to ovšem zvládne sám. Sedla jsem si k ní a Connor po chvilce také ale naproti nám.

Jess:,,Takže jak to teď bude?"

Connor:,,Necháme Krise ať se otrká a půjde to."

Izabela:,,Přesně, kámoše nenechá v marélu."

Usmála jsem se na Jess a ten mi úsměv okamžitě oplatila.
Seděli jsme jako mlčky a vyčkávali na Krise až bude po všem. Ačkoliv napětí jsem cítila pořád stejně, z důvodu co se právě odehrálo se mi nějak nelíbilo. Nikdy jsme na sebe s Krisem takhle nekřičeli, je to pro mě těžké že jsem se takhle pohádali. Vím jak tyhle situace snášel špatně a já taktéž. Pro nás byl však jinej a důležitější cíl, najít Nicka.

Tahle kapitola je trochu kratší a bylo záměrné :D doufám že se líbilo a omlouvám se za případné chyby. Moc se tady nechytám co se týče mého prvního příběhu, ale budu psát na dále. :)