Rozdělená

16. Naděje

Izabelin pohled
Seděla jsem v jídelně a čekala až se bude podávat obět. V klíně jsem měla svou jedinou knihu, která mi obstarávala zábavu. Seděla jsem v klidu a vypadala skoro jako socha, sotva jsem se hnula. Jediné co by šlo vidět že se mi pohybuje hrudník při nádechu a výdechu, bála jsem se že opět přijde stejně jako dnešní ráno. Sluha už podával oběť a já se s chutí pustila do jídla, než mi jí zkazí ten prevít. Gurmánska kuchyně tu byla výborná, lidé měl opravdu šikovný ale jak to dokázala takhle všechny sehnat, hlavně ty nejlepší. Byla jsem tady z toho velmi překvapená, ale na ten jeho šílený luxus bych si nikdy nezvykla. Bylo to spíše pro mě utrpení.
Sluha Fabián který stál za mnou změnil svůj postoj a já slyšela jeho klepnutí botou jak zvednul jednu nohu. Tím jsem poznala že se blíží ta hrůza.

Fabián:,,Dobré odpoledne pane. Dneska se podává kuře plněné nádivkou a s rýží. K tomu je řecký salát a bílé polosuché víno dovezené z Francie od mistrů. Přeji vám dobrou chuť."

Fabián byl vždy velkorysý a ohleduplný ať jsou lidi jaký jsou. Dělal svou práci profesionálně a pečlivě, mít někdy slohu tak jedině Fabiána.

August:,,Děkuji ti moc Fabiáne. Koukám že i naše Izabel je dnes na obědě."

Přišel ke mně blíže a nahnul se nad de mnou z boku mé pravice. Prohlížel si mě pečlivě a vyčkával jestli neudělám nějakou hloupost za kterou budu pykat.

August:,,Dobrou chuť má milá."

Neodpověděla jsem, nechtěla jsem s ním navazovat kontakt. Po chvilce mi přilítla na tvář na to samé místo jako dnes ráno, pro změnu jsem nespadla ze židle a udržela jsem se. Chytla jsem se za tvář a opatrně hladila po raně. Po chvilce do mě kopnul a tím mě zchodil ze židle. Ležela jsem na zemi a držela se za žebra kde mi vystřelovala bolest. August obešel mou židli a přišel ke mně, kopnul mě ještě dvakrát do břicha a skončil se slovy.

August:,,Poděkovat je slušnost! Jestli tě to neučili! Dneska tě šetřím pro tu dnešní výhru! Jinak bys to nepřežila za to své chování! Je to drzost!"

Odešel ke svému místu a posadil se ke stolu, začal obědvat a já stále ležela na zemi s bolestmi, která mi vystřelovala do břicha a do žeber. Připlazila jsem se ke své židli a s těží se zvedala, bolest byla k nevydržení. Sedla jsem si neohrabaně ke stolu, a pokračovala s velkou opatrností jíst svůj oběd.
Dojedla jsem svou porci a odebrala se do svého pokoje. Ulehla jsem na postel s výdechem bolestí. Fabián přišel nakouknout do mého pokoje a já ho okamžitě slušně vyhnala, chtěla jsem být sama. Slzy mi ztekaly po tvářích a z těží dýchala, píchala mě práva žebra při každém nádechu. Nadzvedla jsem své triko a podívala jsem se na místo kam mě kopnul, na žebrech jsem měla obří modrofialovou modřinu a na břiše jsem měla tak tři podobné, jen o trochu menší. Zakryla jsem si opět modřiny trikem a přikryla se peřinou, po chvilce jsem usnula.

**

Nickův pohled
Vstal jsem z postele a kulhal do kuchyně, všechno mě příšerně bolelo. Měl jsem tělo v jednom velkém ohni, cítil jsem jak mi prosakuje na noze další obvaz. Přišel jsem do kuchyně kde seděl Kris s Jess, kde probírali cestu ven z tohoto veškerého zmatku.

Nick:,,Kde je Connor?"

Jess:,,Jel ti pro další obvazy, tu ránu musíme zašít jinak to nejde."

Nick:,,Dobře. Spal někdo z vás?"

Jess:,,Já se v noci budila, několikrát, asi pokaždé po hodině."

Kris:,,Já nejdříve nemohl usnout. Tak do tří do rána jsem byl vzhůru."

Connor se vynořil mezi dveřmi a slyšel celý náš rozhovor, musel přijít stejně jako já, když jsem došel do kuchyně.

Connor:,,Já nespal vůbec, na chytej."

Hodil po mě nové obvazy a Jess podal jehlu a nit na řezné rány, usedl k nim ke stolu a bochnul do něho pěsti. Byl rozuřený a unavený, to byly všichni. Seděli jako mlčky a byli vyčerpání, já se odebral do obývacího pokoje a usedl do křesla s velkou opatrností. Jess ke mně přišla a začala mi sundávat prosáklý obvazy, popadla nit a jehlu a začala mi zašívat mou ránu na noze, byla od kolena do půlky lýtka. Někdy jsem zaskučel bolestí, protože to pořád čerstvé. Po zašití mi očistila zaschlou krev okolo rány a znova obvázala. Dala mi antibiotika proti zánětům, aby se mi to ještě nezhoršilo. Napětí a strach tady už byly normální nálady. Všechno bylo k nevydržení, rivalita mezi Krisem a Connorem. Já zeslabí a Izi u toho hajzla. Tak nesnesitelné to bylo, až se mi z toho dělalo mdlo. Připadám jsem si strašně, být tady pomalu za mrzáka, Jess se o mě pečlivě starala jako matka, šílené.

Krisův pohled
Seděl jsem na proti tomu bídakovi, který chtěl Iz jen pro sebe a ještě dělá pro toho šmejda, s kterým skrývají že Connor není jeho společník. Já mu však nevěřím a neskočím na ten jeho trik. Iz je až moc důvěřivá, až to není dobrý, ale dal bych všechno aby tu s námi mohla být. Connor jí ublíží a bude za to pykat, zabiju ho až na to přijde.

Jess přišla zpátky do kuchyně z obývacího pokoje a přisedla si k nám. Měla šílené kruhy pod očima, rudé bělmo ve kterých vinikali její modré oči jako oceán. Své špinavo blond vlasy měla v drdolu, a její plné rty byly popraskané. Byla bílá jako kdyby její tělo bylo bez duše. Tělo měla do tvaru přesýpacích hodin a ženské křivky dokonale vytvarované. Celý její tělo jelo na minimální energii, všichni byli tak bez sil a bezmocný. Každý přemýšlel nad nějakým plánem a nikoho nic nenapadlo. Až do doby co řekla v jednu chvíli Jess co zůstalo Connorovi v hlavě a dloumal nad tím.

Jess:,,Jestli je to takový hajzl a se všemi vyjednaval jako s Izi, tak jsou tam všichni proti své vůli."

Connor se nad tím zarazil a měl vykulené své zelené oči, děsil mě jeho výraz. Byl jsem připravený vytáhnout nůž, když popadl Jess za obě ramena a vykřičel.

Connor:,,Jess to je ono! Jsi geniální! Pane bože Jess ty jsi super ženská!"

Oba dva jsme na něj nechápavě koukali a nevěděli co myslí, byli jsme totálně mimo. Z výkřiků Connora přišel i Nick mezi dveře a taktéž jako my, na Connorova koukal nechápavě.

Jess:,,O čem tady mluvíš, můžeš nám to prozradit?"

Connor:,,Copak vám to nedochází?! Všichni jsou u něho proti své vůli! Veškerá tlupa kterou má August přesvědčil proti své vůli, protože s nimi vyjednávál jako se zvěří. Můžeme všechny poslat proti němu, ale musíme to nějak zařídit. Musíme někoho najít aby to všem řekl a aby šli proti Augustovi. Všechny co August má můžou jít proti němu, měli by jsme výhodu. Tohle nám pořád unikalo. My nejsme bezmocný, my na to musime jít vychcaně."

V Connorovi se nacházela obrovská radost, a všichni se začali štěstím usmívat. Měli jsme plán, dokonalý plán jak z toho vylézt bez problémů. Jen jsme museli někoho najít kdo by to všem vzkázal. Connor začal jednat a vzpomenout si na někoho, kdo je proti své vůli a pracuje pro Augusta. Už jsme měli jasný plán a veškerá bezmocnost zmizela. Naděje na záchranu všech v Augustovo zajetí se pomalu rýsovala.

Tahle část příběhu je kratší trošku oddychová :D jinak se opět omluvuju za gramitiku :D mějte se krásně a užívejte. :)