Rozdělená

21. Je to tady

Connorův pohled
Sešli jsme se opět na opuštěném parkovišti, odkud už jsme vyrazili do akce. Několik lidí bylo ozbrojených. Neměl jsem takový strach o své blízké, ale s Krisem jsme si byli ještě vzdálený. Mia často byla s Jess, navzájem se uklidňovaly. Nick měl pohled vraha, cítil v sobě sílu se jim pomstít.

**

Byli jsme schovaný před hlavní branou která nebyla hlídaná. Přišli jsme blíže a druhá půlka čekala schovaná. Ještě stále jsme netušili jestli Augustovo lidi jsou už s námi nebo ne. Naše půlka už chtěla přelézt velkou bránu, která byla z bílého kamene. Když jsem rukou zadal gesto že přelezeme, brána se však dokořán otevřela. Naše první skupinka šla dovnitř. Druhá čekala venku a hlídala.
Plížili jsme se potichu k velkým vratům, které vedli dovnitř do domu. Chtěl jsem už vzít za kliku a otevřít, když najednou se dveře otevřeli a stál tam jeden chlap se kterým jsme se domluvili, za ním stáli ještě další dva podobně vysocí. ,,Pojďte, nemáme moc času. Šéf je za pár minut tady a netuším kolik lidí se z něj opět poděla a přidá se na jeho stranu." Rozeběhli jsme se za ním a hledali Bells. V obřím domě to bylo dost na obtíž, dům měl několik místností a jak znám Augusta, někam Bells zašil.

Nemohli jsme Bells najít, dům byl příliš velký. Pak jsem do někoho narazil, otočil jsem se a naproti mě stál blonďatý kluk s jasně zelenými očima. Někoho mi připomínal, jako kdybych ho už znal, ale nemohl jsem si vzpomenout. Kluk na mě začal vzápětí mluvit. ,,Vím kde je. Pojďte za mnou." Bez dalších slov se otočil a vyšel směrem ke dveřím které vedli do knihovny. Knihovna byla obří, mohl bych říct že ten chlap mohl mít i stoletý knihy, které by stáli mnoho peněz. Procházeli jsme uličkami mezi knížkami, když jsme narazili na schody, které vedli dolů. Sešli jsme je a dost mě překvapilo že to nevypadalo jako ve sklepení ale jako další jiné místnosti tady v domě.
Šli jsme úzkou a dlouhou uličkou než jsme narazili na troje dveře. Kluk šel hned k těm prvním. Měl u sebe klíč a chtěl je odemknout. Zastavil jsem ho než dál klíček do dveří. ,,Jestli je to past nepřej si mě! Jestli máš Augustovo klíče jsi tím pádem jeho pravá ruka! Jak ti mužem věřit?!" ,,Tak sleduj."
Dál klíček do otvoru a odemknul, otevřel dveře a já zpozoroval Bell jak leží celá pomlácená na posteli a spí z vyčerpání.

Přiběhl jsem k ní a popdl jí do náručí. ,,Musíme jít." Řekl jsem na Jess, Nicka a Krise. Když jsem procházel mezi dveřmi, Bells otevřela zlehka víčka a zpozorovala že jí držím. Vydala ze sebe hlásku. ,,Connore." Řekla pouze mé jméno a upadla opět do svého spánku. Běželi jsme úzkou uličkou a ten blonďatý kluk se táhl až za námi, neměl jsem z něj dobrej pocit, ale pořád mi někoho připomínal.
Vyšli jsme schody, prošli knihovnou a ocitli jsme se v hale kde byli dveře ven. Zastavil jsem když jsem zaslechl ten hlas který mi drásal uši, hlas který ve mně budil hněv a zlost.

August:,,Connore! Kam mi neseš mou milovanou Izabel?"

Connor:,,Dlouho jsem se neviděli, buď zdráv. Bells beru domů není tvým majetkem!"

Scházel schody které byli naproti nám na nich zlatavý koberec, jeho přepich je až nežádaný, on se sním ale vychloubal.

August:,,Nikam jí neodneseš! Ona je pod mým zámkem a dobře mi vydělává. Je naprostým opakem tebe, proč ti na ní tolik záleží?! Ona je moje!"

Vytáhnul ze svých kalhot pistol, obyčejnou devítku která byla ovšem pozlacená. Vystřeli a trefil mě přímo do ramene, opustil jsem Bells k zemi. Raná pálila po rozžhavené kulce a já si pevně držel rameno. Ostatní slyšeli výstřel a přiběhli do haly kteří byli ozbrojeni. Namířili na Augusta, který se pouze začal smát.