Rozdělená

1.Prázdniny

Našla jsem si novou školu, na kterou jsem opravdu chtěla jít. Je to bohužel hodně složité, v noci dělám vše pro to abych našetřila nějaké finance na školu. Má sestra Jane, je ráda že může zaplatit nájem a nakoupit jídlo které potřebujeme. Sestra je vyučená kadeřnice, sotva se držíme. Nechci jí dělat další starosti kvůli penězům, už tenkrát jsem si musela vydělat sama na řidičák, podstatně na vše co jsem potřebovala. Na své minulé střední škole jsem poznala jednoho kluka, který je teď můj věrný kamarád. Jmenuje se Kris Volt, Pochází z dobré rodiny. Překvapilo mě že se zaplet do něčeho takového, moc se mi to nelíbilo. Neměl důvod, měl vše co si přál, přesto měl dobré srdce a dostal mě vždy z potíží, které jsem obvykle mývala.

Dnes jsem se vzbudila pozdě, v noci to bylo docela náročné. Snažila jsem se nahmatat mobil rukou, vím jistě že jsem si ho položila na noční stolek. Když už jsem ho konečně nahmatala, chtěla jsem se podívat kolik je hodin. Byl ale vybitej, zapomněla jsem ho dát na nabíječku. Můj pokoj byl do Šedivé a bílé barvy, postel jsem měla jen pro jednoho, nebyl to žádný luxus, ale pohodlí se sestrou jsme si uměli udělat. Pokoj byl vymalovaný do šedivé aby bílá vinikala. Zem byla obložená typickým dřevem, které bylo světle béžové. Naproti postele se nacházel psací stůl s notebookem, hned na levo byli dveře které vedly na chodbu do kuchyně. Po pravé straně psacího stolku jsem měla rohovou skříň do bílé barvy, na jejich dveřích bylo velké zrcadlo. Pokoj jsem neměla nějak obrovský, byl docela malý. Po pravé straně od postele bylo okno uprostřed zdi, z okna jsem viděla na kousek naší zahrádky s hlavní silnicí.

Vstala jsem z postele, nasadila si bačkory protože lino bylo docela studené. Vyšla jsem z pokoje, při zavírání dveří mě musela sestra slyšet. ,,Ahoj Izi!" Zavolala na mě z kuchyně. ,,Ahoj Jane!" Zakřičela jsem na ní zpátky, zapnula konvici na kafe. bylo těžké aby mě slyšela, konvice byla až příliš hlučná. "Jak ses vyspala?" Sestra byla vždy tak starostlivá. ,, Dobře, ale jsem taková rozlámaná". Matrace kterou jsem měla už byla dost proleželá. ,,Budu muset koupit novou, na téhle už nemůžeš spát." Vykulila jsem na ní oči, my se sotva držíme nad vodou a ona by chtěla kupovat matraci. ,,Ne to je dobrý, když bude nejhůř vydělám si na novou." Nechtěla jsem jí tímhle nikdy obtěžovat, už tak jsme se sotva viděli. V kadeřnictví byla vždy celej den, a já se v noci vytratila. Chodívala jsem až pozdě v noci domů. ,,No dobře." Nebyla z toho moc nadšená, měla neuvěřitelnou péči o mě. Není divu, byli jsme bez rodičů. Prý měli příšernou nehodu.

Seděla jsem v tichosti u stolu, přitom si dopisovala s Krisem, Plánovali jsme další akci. Sestra mi položila kafe přímo pod nos se snídaní. Zaskočilo mě to. ,,Jane?" Snídani bych si udělala sama." Hodně málokdy se nám stane že jsme byli spolu takhle ráno. ,,To nevadí Izi, chci posnídat po dlouhé době s tebou." Vzala další talíř se snídaní a s úsměvem si sedla ke stolu. Šlo vidět že si to hodně užívala tuhle naší společnou chvilku. Líbilo se mi to, položila jsem mobil s rozepsanou zprávou a začala sní snídat. ,,Jakej si měla večer?" Zeptala se mě po nějaký době. Trošku jsem se vylekala, ale zná mého kamaráda Krise. ,,Byla jsem s Krisem venku." Nesnášela jsem, když jí musím lhát, ale neměla jsem na výběr. Kdyby na to přišla bylo by po mě.

Kris přijel k mému baráku na motorce. Byla to červenobílá Yamaha. Byla nádherná, ještě aby ne, pečoval o ní, vysloveně jí zbožňoval.
Převlékla jsem se z pyžama do džín a bílého trička, dneska venku nebylo až takový teplo, tak jsem ze skříně vytáhla koženou bundu. Do batohu jsme si vzala potřebné věci a šla jsem za Krisem ven k motorce u které čekal. ,,Čau Izi" zamával na mě s úsměvem. ,,Ahoj Krisi, opět včas jako vždy." Opětovala jsem mu s úsměvem. ,,Jako vždy, to sis stále nezvyklá?" Začal se mi chechtat. ,,Zvykla." Bez další slov jsem si vzala helmu kterou mi podával.
,,Izi včera si se dost překonala, kolik si za to dostala?" Kris byl vždy zvědavý kolik jsem dostávala za svou výhru, většinou jsme o to soutěžili. ,,Ty se nikdy nenapravíš, dva tisíce pětset." Škodolibě jsem se na něj usmála. ,,No, slušná cena." Dál už jsme se nebavili. Nasedli jsme na motorku a vyrazili jsme na místo, kde jsme se vždy setkali s přáteli.