Šla jsem temnou uličkou Příčné ulice.
Měla jsem namířeno na Obrtlou ulici. Byla mi strašná zima, protože zrovna sněžilo a byl mráz.
Obrtlou ulici jsem přímo nesnášela, jako malé holce mi tam nějací kouzelníci zabili rodiče. Mě chtěli taky zabít, ale já jsem stihla uskočit a utéct. Ta událost mě poznamenala tak, že nesnáším ostatní kouzelníky a čarodějky a tak se ze mě stalo to co jsem teď...
Nelítosná smrtijedka, které dělá dobře když může ubližovat ostatním. Neměla žádné výčitky svědomí.
Došla jsem až na pokraj začátku Obrtlé.
Vypadalo to tam stejně jako ten den, kdy zemřeli mí rodiče. Skoro mi začali téct slzy, vzpomínky se mi míhaly před očima. Zelená světlo, pláč matky, bojový křik otce a ticho. Nepřirozené ticho.
Ne já nesmím brečet, jsem smrtijedka a smrtijedi nesmí brečet kvůli své rodině
Rozhodla jsem se, že radši půjdu dál.
Zamířila jsem k obchodu k Bordžinovi a Brksovy.
Ani vlastně nevím na co to můj Mistr potřebuje, ale když to potřeboval tak nutně, muselo to být opravdu důležité.
ČTEŠ
Život smrtijedky
RandomÚryvek z příběhu: Byl pozdní podzimní večer a já jsem musela splnit úkol, který mi dal můj Mistr. Musela jsem to splnit nebo mě umučí k smrti.. Jsem jedna z nejvěrnějších a nejobávanějších smrtijedů vůbec. Musela jsem si dávat pozor na členy fénixov...
