Život smrtijedky

PORADA 1/2

Z pohledu Jamese

Když jsme vešli do kuchyně, tak se na nás všichni otočili. Nějak jsem se tomu nedivil. Všechny pohledy směřovaly k Aileen. Chytil jsem ji za ruku a odvedl k nejbližší židli, na kterou jsem se posadil a ji si posadil na klín. Cítil jsem její zrychlený dech, který už sám o sobě vypovídal, že se stydí, a že se bojí.
Když už bylo jídlo na stole, snažil jsem se ji donutil, aby aspoň něco snědla, jenže ona mi vždy uhnula s větou, že nemám hlad.
Asi po dvaceti pokusech jsem to vzdal.  

Dnes večer je taky porada co dál. Jestli Aileen půjde do Azkabanu nebo jestli ji příjmeme mezi sebe. Ještě dneska odpoledne bylo jasné, že půjde do Azkabanu, ale já jsem přesvědčil vedoucího řádu, aby s finálním rozhodnutín počkal až na poradu. Sice je Azkaban v rukou pána zla, ale já jsem si jist, že by ji nejmíň dva roky nechal trpět a potom by ji surově zabil za zradu.
Nikdy bych si neodpustil, kdyby ji zabili. Miluju ji z celého svého srdce.
Nikdy předtím bych nevěřil, že se zamiluji do smrtijedky, a že se ona zamiluje do mě.
Pomaličku se blížila porada. Já přemýšlel nad tím, jestli ji mám taky nechat se účastnit porady a nebo jesli ji mám odvést zpátky do pokoje. Na konec jsem ale dospěl k závěru, že bude lepší ji nechat účastnit se. Přece jenom se bude hlavně mluvit o ní. Ale až příjde na plány řádu, odvedu ji. To kdyby se rozhodlo pro Azkaban. Pán zla by ji určitě vyslýchal a myslím, že by ji mučil tak dlouho, dokud by mu neřekla všechno co ví.
Pořád jsem ji pevně objímal a ona se pomalu uklidňovala.
Když už byla naprosto v klidu, oatrně jsem ji zvedl z mého klína a postavil se.
Ji jsem posadil zpátky na židli. Z příma jsem se podíval do jejích očí. Byly plné smutku, ale taky vděku a lásky. Klekl jsem si k ní.
Promluvi jsem tak potiše, že mě slyšela pouze ona.
,,Víš Aileen, dnes je porada a tam se rozhodne co s tebou bude dál. Nepadlo mě, že by jsi tam měla taky být."
,,Já myslela, že to jesný, že zbytek života strávím v Azkabanu."
,,Původně to tak mèlo být."
,,A co myslíš, že by se mohlo změnit?"
,,To nevím."
,,Doufám, že jsi nezapomněl kdo jsem a co jsem dělala?"
,,Ne nezapoměl, jen ti chci pomoct."
,,A co tak najednou? "
Řekla naštvaným tónem.
,,Ty mé důvody znáš."
Cítil jsem, jak mě vztek pomalu ovládal. Já ji chci pomoct a ona se mě zeptá: co tak najednou?
Když to vyslovila, měl jsem sto chutí jí jednu vrazit. Ale ovládl jsem se a jednoduše odpověděl: ty mé důvody znáš.
,,Omlouvám se Jamesi. Já to tak nemyslela."
,,Já vím, že ne. Tak co ta porada?"
,,Mám vůbec na výběr?"
,,Ano máš."
Já ti nevím."
,,Rozmysli se, už nemáme mnoho času."
Zamyslela se a po dlouhé odmlce mi odpověděla.
,,Dobře, zůčastním se."
,,Jsem rád."
Aileen se pokusila o úsměv ale moc se jí to nepovedlo a tak z toho vyšel jen úšklebek.
Postavil jsem se, ji  jemně chytl za ruku a odvedl ji ke dveřím do sálu, ve kterém se konají všechny naše porady. Otevřel jsem dveře a vešel dovnitř. Pár lidí už tam sedělo. Já jsem se posadil vedle Moodyho a Aileen vedle mě vpravo.
S Moodym jsem se bavil o různých věcech, jako je třeba politika.
Když už přišli všichni, porada začala.
,,Zdravím vás. Jsem rád, že jsme se zde všichni sešli ve zdraví.
Úspěšně jsme vysvobodili Ollivandera. A to bez zbytečného násilí.
Dnes jsem vás svolal nejen kvůli dalších plánech, ale i proto abychom vyřešili co dál s Aileen.
Máme dvě možnosti:
1. Pošleme ji do Azkabanu
2. Příjmeme ji mezi sebe.
Teď budeme hlasovat o jejím osudu..."

Zdravím vás na konci další kapitoly. Byla bych ráda kdybyste vy rozhodli o tom co s ní bude dál.
Jestli to bude Azkaban, aby to bylo zajímavější a delší. A nebo ji příjmou mezi sebe, aby to bylo méně zajímavé a kratší. Rozhodnutí je na vás.
Přeji krásný den😀