Jsem v nějaké velké místnosti, která vypadá jako jídelna. Kolem mě stálo spoustu lidí.
Pomaličku si začínám uvědomovat, kde jsem a co tady dělám.
,,Víš kde jsi?''
,,Ano''
A víš proč jsi tady?
Aby jste mě vyslýchali.
Přesně tak.
,,A víš o čem jsme tě vyslýchali?''
,,Ano, vím.''
..Jsi ještě na tolik lidská aby jsi projevila city?''
,,Já žádné city nemám."
,,Ale jo máš, jenom si to nechceš připustit.
Co tví rodiče? Co oni říkají na to, že jsi smrtijedka?"
,,Mí rodiče jsou mrtví."
,,Jak zamřeli?"
,,Zavraždili je."
,,A jak?"
,,Vražednou kledbou."
A kdyby tvý rodiče žili, stala by ses smrtijedkou?
,,Jak to mám asi vědět?''
,,Tak stala nebo ne?"
,,Asi ne."
,,Vzpomeň si na tvé rodiče. Na to co jste spolu prožili. Vzpomínej. Máš sourozence?"
,,Ano, mladší sestru."
,,A máš ji ráda?"
,,Jistě."
,,A kdybychom ji zajali, chtěla bys ji osvobodit?"
,,Ano."
,,Zajali jste bratra Ollivandera a on chce svého bratra osvobodit, jenže nezná tajemství. Pomohla by si nás s jeho osvobezením?"
,,Proč bych to dělala?"
,,Zkus se vcítit do situlace Ollivandera. Jak by ti bylo?"
,,Hrozně."
,,Pomůžeš nám prosím?"
,,Vy mě o to prosíte?"
Ano prosíme.
,,Dobře, pomohu vám."
Ahoj mí milý přátelé zdravím vás u nové kapitoly. Tentokrát je docela krátká.
Přeji krásný den😀
ČTEŠ
Život smrtijedky
RandomÚryvek z příběhu: Byl pozdní podzimní večer a já jsem musela splnit úkol, který mi dal můj Mistr. Musela jsem to splnit nebo mě umučí k smrti.. Jsem jedna z nejvěrnějších a nejobávanějších smrtijedů vůbec. Musela jsem si dávat pozor na členy fénixov...
