Život smrtijedky

POLIBEK A PROBLÉM

Pomaličku jsme se k sobě přibližovali, až jsme byly od sebe jen már centimetrú. Své rty jsme spojili v krásný a vášnivý polibek. Ani nevím po jak dlouhé době to bylo, přišli ostatní féničané. Rychle jsme se od sebe odtáhli. Jen krátce jsme si pohlédli do očí. Zvedla jsem se a podívala se na Jamese. Ten se už bavil s Moodym. Přistoupila jsem blíž k nim, abyvh líp slyšela.
,,Máte ten klíč?
,,Ne nemáme"
,,Co teď?"
..Snad ta smrtijedka bude znát jiný způsob."
,,Snad."
,,Zavolej ji Jamesi."
,,Aileen, pojď sem."
,,Už jdu."
,,Je ještě nějaký jiný způsob, jak se tam dostat?!"
,,Ano je."
,,Jaký?!"
,,Nemůžu vám to říct"
,,Proč nám to nesmíš říct?"
,,Protože nejsem zrádce."
,,Ale ty už jsi zrádce. Řekla jsi nám to co by jsi neměla."
,,To  je pravda. "
,,Aileen. Musíš nám to říct.
,,Ne.
Moody se po dlouhé době ozval. ,,vyklop to!!"
,,Ne."
,,Udělej to pro mě. Aileen, prosím.
,,Je na to potřeba domácí skřítek.
,,A kde ho podle tebe máme vzít!"
,,Nevím, ale je to jediná možnost.
,,A co potom?"
,,Potom se přemístí do cely, vezme Ollivandera a přemístí se s ním kam budete chtít."
,,Gajn
,,Děkujeme."
Já jen pokývala hlavou. James zavolal nějakého domácího skřítka, kterého neznám jméno.
Ten skřítek se přemístil do cely a přemístil se s ním do sídla féničanů. Já a James jsme se přemístili též do jejich sídla. Všichni šli k Ollivanderovi. Já jsem šla taky, ikdyž se mi moc nechtělo. Když jsem vešla do místnosti, Ollivander na mě ukázal a řekl. ,,To ona mě zajala."
Všichni se na mě podívali s výrazem na tváři plný nenávisti. Obzvlášť Ollivanderův bratr se na mě díval vražedným pohledem. James vypadal zklamané. Já jsem svůj pohled přemístila na mé nohy.
,,Je to pravda?
,,Ano je."
Otočila jsem se a šla do svého pokoje. Sedla jsem si na postel a koukala jsem se do blba. Ani nevím jak dlouho jsem takhle seděla, ale najednou se otevřely dveře a dovnitř vešel James. Sedl si vedle mě a položil mi ruku na rameno. Podívala jsem se mu do očí, kde byl smutek a nenávist. Odvrátila jsem pohled a zadívala se do zdi. Chvilku jsme jen tak mlčeli. Já to nevydržela a přelomila to hrobové ticho.
,,Jamesi já se...
,,Neomlouvej se Aileen. To já jsem začal.
,,Začali jsme oba naráz."
,,Pravda.
,,Jamesi
,,Ano?"
,,Co teď? Azkaban?
..Azkaban
,,Kdy?"
,,Zítra"
Jen sem si povzdychla a zahleděla se do zdi. James mě obejmul silněji a přitiskl si mě k sobě. Začal mě hladi po vlasech.
Zavřela jsem oči a užívala jsem si jeho přítomnost. Takhle jsme vydrželi asi půl hodiny, když už to James nevydržel. Zvedl mi hlavu a zahleděl se mi do očí. Dlouze a vášnivě mě políbil. Omotala jsem mu ruce kolem krku. On mě obejmul kolem pasu. Přerušila jsem náš polibek a podívala jsem se mu do očí.
,,Víš jak jsem se rozbrečela u tý cely?
,,Ano, vzpomínám si.
,,Ten smrtijed byl můj přítel"
James se prudce odtáhl a skřivil tvář v ošklivou grimasu.
,,Ty máš přítele?
,,Měla jsem."
,,Už nemáš?
,,Už nemám.
,,Aileen, promiň. Já sem začal žárlit."
,,Žárlit?"
,,Ano.:
,,Proč?"
,,Protože tě..."
,,Co mě?
,,Protože tě miluji."
,,Ty mě miluješ?
,,Miluji tě."
,,Nevím co mám říct.
,,Rád bych věděl co ke mně cítíš ty."
,,Miluji tě"
James mě znovu políbil, ale tentokrát vášnivěji. Oddala jsem se mu a přitiskla jsem  se k němu blíž.
Takhle jsme strávili bůhví jak dlouho, když někdo zaklepal na dveře a řekl. ,,Večeře." James se odemě odtáhl a zvedl se. Násleovala jsem ho do kuchyně.

Z pohledu Jamese
Nemůžu tomu uvěřit. Právě jsem políbil jednu z nejvěrnějších smrtijedek. A ještě k tomu se nebránila. V tom jejich sídle jsem si uvědomil co k ní cítím. Uvědomil jsem si, že ji miluji. Je tak krásná. Je opravdu škoda, že svůj život zasvětila Vy-výte-komu.
Bude se mi po ní stýskat, ale nedá se nic dělat. Musí to pro ní být těžký. V průběhu dvou dnů ztratí přítele a potom hned se dozví, že zbytek života stráví v azkabanu. Ale to co dělala je neodpustitelné. Zabíjela a mučila nevinné lidi a to jen pro svou zábavu. Miluji ji a to i přesto co dělala.

Zdravím mý přátelé. Je tu nová kapitola. Jak myslíte, že se to bude vyvíjet dál?
Přeji krásný den😀