Úryvek z příběhu:
Byl pozdní podzimní večer a já jsem musela splnit úkol, který mi dal můj Mistr.
Musela jsem to splnit nebo mě umučí k smrti..
Jsem jedna z nejvěrnějších a nejobávanějších smrtijedů vůbec. Musela jsem si dávat pozor na členy fénixov...
Po tom co jsem mluvila s neznámým už uběhl týden. Mezi námi dvěma se vůbec nic nezměnilo. Změnilo se akorát to, že už vím co to je za pocit, který mě svírá když vidím neznámého. Mluvila jsem o tom s jednou ženou z řádu. Byla docela milá a tak mi vysvětlila co je to za pocit. Ta žena mi řekla, že to je láska. Já tomu ještě pořád nemůžu uvěřit. Smrtijedka nesmí milovat. A už vůbec ne svýho nepřítele. Ale teď už dost o lásce. Znamení zla mě již několikrát pálilo. Docela se mi stýská po ostatních smrtijedech. Ale co už. Řádu jsem slíbila, že jim pomůžu vysvobodit Ollivandera. Náš plán se uskuteční zítra. Těsně před svítánim. Jelikož znám heslo a tejemství, přemístím se jako druhá. Ne jako první jelikož mě chcou mít pod dohledem, abych jim neutekla. Potom je zavedu tou nejkratší a nejbezpečnější costou k cele. Féničané zašeptaji nějaké zaklínadlo, které dveře otevřou avšak já jim neřekla, že cela je zabezpečena všemožnými kozly, takže se tam není lehlé dostat. No uvidíme jak si s tím poradí. Pokud to půjde tak jak má, Ollivander bude volný s východem slunce. Já ale pochybuju, že to půjde tak hladce. Po pravdě myslím, že se nám to nepodaří ale třeba se taky pletu. Nevím čeho jsou féničané schopní. Dokonce mi dovolili mít v ten den hůlku, ale bude zabezpečena, abych se nemohla přemístit, vraždit a mučit. Už mi to hodně chybí. Ten křik, který má oběť vydává je pro moje uši jako krásná melodie. Nevím co se mnou bude až osvobodíme Ollivandera. Jestli mě na doživotí zavřou do Azkabanu anebo jestli mě féničané příjmou mezi sebe. No uvidím. Už zítra se to dozvím, pokud přežiju.
Zítra ráno těšně před svítáním
Už je to tady. Osudný den, kdy se uvidí jestli se ta měsíční práce na plánu vyplatí. Když jsem vstala, převlékla jsem se do poholdlných džínsů a do volného bílého trička a na to si dalo černý svetr.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Takhle vypadá Aileen. Snažila jsem nají fotografii kde by Aileen vypada alespoň trochu podobně jako v mé hlavě. Akorát by měla mít tmavě hnědé vlasy.
Učesala jsem se a vyčistila si zuby. Vlasy si nechala rozpuštěné. Když sešla dolů na snídani tak se na ni všichni podívali pohledam, který říkal jestli se o ňeco pokusíš, tak si mě nepřej!! Posadila jsem se vedla neznámého. Jedna ženská z řádu přinesla jídlo na stůl. Já jsem nejedla, neměla jsem hlad a ani chuť. Najednou na mě ale někdo promluvil ,,Jak ses vyspala?" ,,Ještě by to chtělo. Ty?" ,,Nic moc." ,,Hmm." ,,Jsi nervózní?" ,,Trochu. Ty?'' ,,Taky trochu.'' ,,Jak se jmenuješ?'' Neznámý: James ,,Díky.'' ,,Není zač.'' ,,Když myslíš'' ,,Nemyslím, já to vím.'' Jen jsem se usmála. ,,Ty se odtud nemůžeš přemístit na to místo. Že?'' ,,Jo'' ,,Jen mě tak napadlo jestli nechceš abych tě tam přemístil já.'' ,,Proč ne.'' ,,Dobře.'' Když odešel, cítila jsem se šťastná. Konečně konverzaci začal on. Konečně. Chci ho a moc.
Za chvíli
Tak a jde se na to. Chytlila jsem se Jamesovi paže a on nás přemístil do Malfoy Manoru. Když se k nám přemístili ostatní, vyslovila jsem heslo ČISTOKREVNÍ. Brána se otevřela a my vešli na nádvoří. Šli jsme k velkým dřevěným dveřím, které vedly do vstupní síně. Otevřeli jsme je a vešli dovnitř. James mě chytil za ruku a táhl mě do předu skupiny. Řekl mi ať je zavedu k cele kde je vězněn Ollivandera. Dal mi hůlku a já vykročila směrem k schodišti vedoucími dolů. Jak jsem si myslela, tak se i stalo. U cely staly dva muži. Znala jsem je jen od vidění. Ale oni mě asi znali víc než já je. Oslovili mě jménem. ,,Aileen. Co tady sakra děláš? A proč jsi s nimi?'' Strnula jsem na místě. Až teď jsem si pořádně prohlédla jejich obličeje. Pootevřela jsem pusu do kořán. Ten, který mě oslovil, byl můj přítel. Jestě před tím než mě zajali feničané jsem ho milovala a to moc. Jenže teď už miluji někoho jiného než jeho. Miluji Jamese. Musím mu říct, že je mez nami konec. Přiblížila jsem se k němu. Pohlédla jsem do jeho hnědých očí. Jen tiše jsem na něj promluvila: je konec. Do očí se mi draly slzy. Setřela jsem je, ale nepomohlo to. Rozbrečela jsem se ještě víc. James mě chytil za ruku a odvedl do zadu. Já jsem jen tiše brečela a vzpomínala na to co jsme spolu zažili. Strávili jsme spolu dva roky. Dva krásné roky. Plný lásky. Zastavili jsme se a James na mě pohléd. Měl kamenou tvář, a tak jsem z jeho tváře nic nevyčetla. Jen se mě zeptal jestli jsem vipořádku. A já jen kývla hlavou. Přestala jsem brečet a sledovala co se děje. Vzduchem přilétly paprsky červené barvy. Oby muži se poroučeli k zemi. Féničané se všemožnými způsoby snažili dostat se do cely, ale nepodarilo se jim to. Moody se na mě otočil a s tónem hlasu, který vypovídal, že je naštvaný. ,,Nejspíše jsi nám opoměla, že je ta cela chraněná všemožnými kouzly, že?'' Já jen kývla hlavou. ,,A jak se tam tedy máme dostat?'' ,,Je to těžký.'' ,,Vyklop to!!'' ,,Jenom klíč ty dveře může otevřít." ,,A to si nám nemohla říct dřív! Kde podle tebe ten klíč máme vzít. Kde je?" ,,Já..." ,,Ty co?!'' ,,Já to nevím." ,,Tak ty nevíš, jo? ,,Ano" ,,Já vím, že víš kde to je. MLUV!!'' ,,Já to nevím.'' ,,Čeká tě doživotí v azkabanu smrtijedko!! Ale pokud to okamžitě vyklopíš, pokusím se ti ten trest zkrátit. ,,Chrání ho Bellatrix. ,,Bellatrix?'' ,,Bellatrix.'' ,,Dobrá tedy. Musíme najít Bellatrix!! Měla jsem slzy na krajíčku. Chtěla jsem znovu začet brečet. Moody říkal, že mě čeká doživotí v azkabanu. Pohlédla jsem na Jamese smutným pohledem. On se jen usmál. ,,vy dva zůstaňte tady" ukázal na mě a na Jamese. Když všichni odešly, sesunula jsem se po zdi, o kterou jsem celou dobu byla opřená. Strašně jsem se třásla. James si sedl vedle mě a pohlédl na mě. ,,Nebuď smutná Aileen." ,,Tobě se to lechce řekne. Nebuď smutná.'' ,,Vím, že to co ti Moody říkal bylo nehezké, ale alespoň jsi nám to řekla. Když o tom tak mluvíme, proč jsi nám neřekla jak je ta cela zabezpečená?" ,,Nevím." ,,Dobrá a řekneš mi proč jsi začala brečet, když jsi se podívala na toho smrtijeda? ,,Nechci o třítmluvit. Promiň." ,,Osobní věc?'' ,,Ano.' ,,Dobře, to nemusím vědět. James mě jednou rukou objal kolem ramen a přitáhl k sobě. Podívala jsem se do těch jeho modrých oči. A pak se to stalo...
Zdravím mý přátelé omlouvám se za to, ze jsem nebyla aktivní. Neměla jsem naladu a nápady. Co myslíte, že se stane? Pište do komentářů. Přeji krásný den😀
