Modrý oheň

36.Psí spřežení

Blizzard:
Kličkovala jsem po nekonečné louce a bolely mě tlapy. Déšť bubnoval do mé srsti a já musela prudce mrkat, abych vůbec viděla.
Něco mě ale jemně chytlo za rameno.
Trhla jsem hlavou, uklouzla a rozplácla se v blátě.
Nade mnou stál černý vlk se sytě krvavě zbarvenýma očima.

,,Ahoj..."řekl tiše.
,,Ahoj? Co tu děláš?"
,,Jsem v tvojí mysli. Díky tomuhle,"kývl na pírko na mé hrudi.
,,Máš mi něco vyřídit?"
,,To, co už sama víš. Flame tě potřebuje. Víc než jindy."
,,Zradil mě!"zavrčela jsem zle.
,,Byl v Bestiině těle! Víš že za to nemůže. V minulosti bys tomu, kdo proti Flameovi řekl nějaké křivé slovo vyrvala hrdlo! A teď o něm sama mluvíš jako o nestvůře Blizzy. Odpusť mu už."
,,Tys ho chtěl zabít také Cresi!"protestovala jsem.
,,Byla to chyba. Ale tys Flamea ochránila a mě přivedla do normálu. A teď se snažím, abys neudělala chybu jako já."
Povzdechla jsem si.
Crescent mě objal tlapou.
,,Najdi Flamea."
,,Co když mě už nebude chtít vidět?"
,,Tys mu byla vždy otevřená k pomoci."
Váhavě jsem na Flameova bratra pohlédla.
,,Kde je?"
,,To ti nemohu říct... A... čas kdy mohu být v tvém snu vyprchává..."
,,Ne! Cresi počkej! Já musím vědět kde je jestli mu mám pomoci!"
Crescentův přízrak bledl až úplně zmizel. Zoufale jsme zavyla.
Nakonec se jeho hlas ozval naposledy:
,,Flame zemře. Pokud to nestihneš. Vyprší mu čas. Bestie si vezme jeho život a vrátí se do podsvětí. Pak si najde novou obět, až bude vyslovena kletba. Ta kletba, kterou jsem já všechno zničil...Vyléčí ho jen Š-"
Nedořekl to, protože se už úplně vypařil.
Zbledla jsem.
Co Flamea zachrání?!
Flame mi ten "detail" o tom že zemře nejspíš "zapomněl" sdělit.
Vrávoravě jsem vstala.
Já tě najdu Flamey!

                               ~

Vodu jsem nevypila. A dala jsem to dvounožci jasně najevo tím, že jsem misku ramenem převrhla.
Vypadal, že je naštvaný, ale zas tak ho to netrápilo.
A dokonce mi odemkl klec!
Byla jsem velmi překvapená. Vyhnal mě ven a na krk nasadil tlustý kožený obojek. Kousání mi znemožnil jakýmsi náhubkem. Zavrčela jsem, ale on mě praštil holí.
Vedl mě ven ze dveří.
Krajina se leskla sněhem. Srdce mi poskočilo zmatením.
Má být jaro! To jsem se dostala až tak daleko? Do hor...
Na sněhu stály velké saně a okolo nich byli seskupení tři psi a jedna fena, kteří se docela podobali vlkům.
Ten nejvyšší mi kývl.
,,Kdo jsi?"
,,Blizzard,"zachrčela jsem.
,,Jsi vlk viď?"naklonil hlavu, ,,tak to budeš Jayovi užitečná a nám pomůžeš. Já jsem Zar."
,,Nazdar..."
,,Řekni nám něco o sobě!"vyzvala mě ta fena, co stála hned vedle Zara.
Ušklíbla jsem se a byla jsem naštvaná, že nevědí, co dokážu. Neznají mou pověst. Pocítila jsem špetku egoismu.
,,Mezi vlky jsem známa jako Bílý Ďábel."
Já to říkám s hrdostí?!
,,Vsadím se že Gordon tě porazí v souboji!"prohlásil nejmenší.
Pozvedla jsem obočí.
,,Nejdřív se mi představte."
,,Zar je náš vůdce, já jsem Queak, Gordon je tamten obr a tohle je Teep,"štěkl ten nejmenší, tedy Queak.

,,Zpět k věci,"přerušila nás Teep a všechny přejela vážným pohledem, ,,zajímá mě kdo by vyhrál souboj. Vsázím na Gordona své postavení zástupce vůdce Zara."
,,Já sázím taky na Gordyho!"vypískl mladý Queak.
,,Ještě musíš říct o co!"zabručela Teep jako by to bylo samozřejmé.
,,Ehm jo aha... Vsázím... Já nevím... Mojí dnešní večeři!"
Zar se na mě podíval.
,,Vsázím na tu vlčici. Post vůdce ve spřežení."
,,Co?! To obětuješ kvůli hloupé sázce?!"vyvalila oči Teep.
Gordon nic neříkal, ale vypadal že je mu to všechno jedno.

,,Na co čekáte?"naklonila jsem hlavu na stranu.
Strhli mi náhubek a já vděčně kývla.
,,Fajn. Gordone pojď sem. Uvolněte místa. Tři... dva... jedna... začněte!"zavyl Zar a posadil se.
Pes se přikrčil.
Zase ta psí předehra u soubojů!
Zatímco baletil po sněhu, já jsem se odrazila a nelítostně do jeho krku vrazila tesáky.
Připomnělo mi to jak jsem zabila toho dobrmana ze Stařiny smečky ještě když žila Shell... Ten dobrman chtěl zabít Flamea!
Při vzpomínce na rezavého vlka mě píchlo u srdce, zároveň mi to rozproudilo bojovnost v žilách.
Rozevřela jsem tlamu a kopala a hbitě a obratně uskakovala. Gordon se křečovitě prohnul a zachrčel.
Teep mlčky přihlížela a vypadala, že zvažuje zda to byl dobrý nápad sázet.
Prudce jsem se otočila a sekla psa po čenichu.
Vrhl se po mě, ale když se přiblížil, odstrčila jsem ho ramenem.
Vymrštila jsem se a přistála na něm.
Řev který ječel něco jako: Dost! Stačí! Nech ho! jsem ignorovala.
Srdce se mo rozbušilo a já mu schytla hlavní tepnu, když jsem se k ní dostala.
Krev... Už zase mi smáčela tvář.
Gordon klesl do louže krve.
Slízla jsem si tekutinu z tlamy.
Je to pravda... Jsem zabiják...
Snažila jsem se skrýt kňučení.
Hrábla jsem tlapou na znamení, že souboj je u konce.

,,Blizzard vyhrála,"hlesla Teep.
Zasmála jsem se jako maniak, až mi od tlamy odletovaly kapičky krve.
Zatřásla jsem hlavou.
To nejsem já!
Posadila jsem se.
,,Mám tvé místo zástupce a druhého psa Teep,"řekla jsem.
,,Chci sázku zrušit a.."
Nestihla to doříct.
Ještě něco jsem jim nepředvedla.
Mé vrčení. Ten hromový zvuk, jako nejsilnější bouřka. Jako... smrt...
Teep ztuhla.
,,Ano, v-vyhrála jsi..."
Pokývala jsem hlavou.
,,Problém!"kníkl Queak, ,,co řekne Jay na mrtvého psa?!"
,,Buď Blizzard vnutí Šťávu... Nebo jí pošle do Skřípacího domu,"pokrčila rameny Teep.
,,Co je Skřípající dům?"zeptala jsem se tiše.
,,Jasná smrt,"pronesli psi dohromady.
,,Musím odsud!"zavyla jsem.
,,Pozdě. Ale Jay tě tam nejspíš nepošle. Vždyť si váží, že má vlka,"řekla klidně Teep, ,,mocné stvoření."

                                 ~

,,Flame,"zašeptala jsem.
Zkoušela jsem to jméno přehazovat po jazyku. Večerní vzduch byl příjemný...
,,Bestie."
Zabolelo mě u srdce.
Já mu pořád dávám vinu... Ublížila jsem mu... Kde teď asi je? Vždyť jsme vždycky byli spolu... Jako Bílý Ďábel a Bestie. Nikdy mě neopustil. Ale já jeho několikrát. Bral mě někdy jako kamarádku? Proč jsem si já blbka neuvědomila, že je to nejlepší přítel, jakého jsem si mohla přát?!
V mysli se mi objevily jeho modrošedé oči. Unavené plné strachu a bolesti... Když se ale vždy otočil na mě byly v nich jiskřičky radosti...

,,Promiň Flamey,"šeptala jsem do větru, ,,jsem opravdu pitomá. Musela jsem tě tolik ranit... Prosím odpust mi."
Oči mi zvlhly.
Malá slza naznačující velkou bolest se mi kutálela po tváři k zemi. Jako se vina kutálela k mému srdci.
Ledové střípky mé srdce mučily a trhaly, ničily zbytky toho co se dalo nazývat srdcem. Mučivá bolest ho sžírala. Takhle ze mě bude bezcitná nestvůra.
Zaťala jsem drápy do země.

,,Je mi to líto..."
Pak jsem pocítila nový pocit. Hřejivý, ale smutek stejně neukonějšil.
Po tváři se mi rozlily vodopády slz a já jsem tichounce, ale zřetelně prohlásila to, co mě tížilo.

,,Mám tě ráda Flamey... Jsi dobrý kamarád... A proto tě zkusím zachránit."

Další kapča! Po té přestávce mě to psaní zase chytlo... xD
Tak nevím.
Uvidíte jestli to Blizzard stihne než Flamík přijde o čas. Asi je jasné že pejsánci ze spřežení jsou huskyové, nebo možná malamuti.
No, znovu moc děkuji za podporu!
Uvidíme se u další části.

Papa ^^

💙Bloody💙