Modrý oheň

9.Podivná řeka

Ležela jsem. Neměla jsem ani ponětí kde. Slunce příjemně hřálo. Všude v této krajině vládl klid. Připadala jsem si unavená...Chtěla jsem ještě odpočívat...Mech byl nesmírně pohodlný...Hrozně se mi líbila ta bezstarostná atmosféra. Já znala jen přesný opak.

Opatrně jsem rozlepovala oči. Nechtěla jsem se pohnout.
Vítr maličko pohyboval s mojí srstí. Ušklíbla jsem se. Nakonec jsem se posadila. Rozhlédla jsem se. Les...
Nic víc. Jen les. A vdáli se něco modře lesklo. Došlo mi, že to je jakkási vodní plocha. Stále jsem ale nepochopila význam snu. Zvedla jsem se a opatrně našlapovala. Rozběhla jsem se lesem. Cítila jsem podivně velký příval volnosti...
Objevila se rezavá skvrnka. Veverka...
Běžela jsem za ní. Přesně tohle jsem dělala jako vlče...
Veverka kličkovala a hledala vhodný strom k útěku. Radostně, až bláznivě jsem pobíhala. Jazyk mi visel z tlamy. Připadala jsem si šíleně. Jako kdyby jsem kdysi byla k životu pevně spoutaná lanem...
To lano teď povolilo. Všude na tomto místě to překypovalo volností a svobodou...
Veverka při běhu oběhla hromadu listí. Já do ní narazila. Zašklebila jsem se. Byla jsem celá od listí. Jedno jsem měla na čenichu. Veverka rychle vyběhla do koruny stromu, který teď na podzim ztrácel listy. Rezavé stvoření už zmizelo v dutině. Nechtila jsem...
Nesmírně volná atmosféra mě nutila se nad tím povznést a zapomenout. Znovu jsem vesele vyrazila dál....
Poskakovala jsem, kličkovala mezi pařezy...
Docela mě lákala vodní plocha, takže jsem v šíleném trysku běžela dál. Tlapy se mi tiše odrážely od země.
Za chvíli se mi naskytl pohled na širokou řeku. Voda v ní byla čistá, průzračná... Sledovala jsem jak se v ní honí ryby. Vlny se potichu převalovali. Řeka mířila kamsi do hor. Viděla jsem ty zasněžené čepečky...
Strčila jsem do řeky tlapu. Voda byla poměrně studená. Nevadilo mi to.

Voda příjemně lechtala. Strčila jsem do ní pobaveně i čenich. Potom jsem zaslechla kroky. Trhla jsem hlavou. Tři dvounožci s hlučnými tyčemi se blížili k řece. Snažila jsem se utéci. Běžela jsem jako blázen. Byla bych jim utekla kdyby jsem náhle neztratila půdu pod nohami a neuvízla v podivné síti. Slyšela jsem smích dvounožců...
Nesnášela jsem posměch...
Tvoři na dvou uchopili síť i se mnou a táhli ji pryč...

~

Probudila jsem se v podivné části lesa. Zase jsem vstala. Když jsem chtěla z části lesa odejít zabránil mi v tom vysoký drátěný plot. Vylekalo mě to.
Není cesty zpět?!
Nevěděla jsem jak pryč. Nikde nebylo nic k pomoci. Dvounožci také zmizely. Zůstalo jen to temné neznámo, co mě vždy skličovalo.
Táhle jsem zavyla. Nic. Samozřejmě, plot se nepohl ani o píď.
Sklopila jsem hlavu. Po chvíli jsem začala zběsile pobíhat po ohradě. A zoufale jsem vyla, štěkala a kňučela.
Nic. Pořád. Nikde. Nikdo. Ani dvounožci...A k mému velkému údivu ani oranžovo-žluté oči...

Navázání na konec kapitoly 8.:
Znovu se na mě obrátily pohledy všech.
Vycenila jsem tesáky.
,,Co to má znamenat?!"zaječela Star.
,,Neslyšela jsi jasně? Nechte ho být!"
Fena také ohrnula pysky.
,,Nebo co?"
,,Být tebou boji se zatím vyvaruji,"sykla jsem.
Star se ušklíbla.
,,Beto. Na ni."
Obrovský dobrman se rozběhl proti mně.
Uskočila jsem.
Zatím nebojuj Blizzard...
Stále jsem jen mrštně uskakovala. Beta zuřil. Po chvíli jsem začala s výpady. Rozběhla jsem se kousla a znovu uskočila do bezpečí. Dobrman měl čím dál víc ran. S dalším vrčením jsem do něj nalétávala. Krev mi tekla po tesácích a kapala na zem.
Star se zamračila.
,,Beto dělej!"
Pes se těžkopádně zvedl a běžel ke mně.
Znovu jsem zaryla tesáky. Ale mojím hlavním cílem se stalo shodit ho.
Vrazila jsem do něho tlapami. Beta se převalil na bok a ztěžka oddychoval. Znovu jsem se odrazila, ale teď jsem pevně chytla ze spoda jeho hrdlo a nepouštěla.
,,Beto ty neschopo, braň se!"ječela Star.
Velký pes se ale na žádný pohyb nezmohl.
Čekala jsem tiše než vykrvácí.
Všichni mlčky přihlíželi. I Star zmlkla.
Dobrmanovi se přestal zdvyhat hrudník a zůstal jen tiše ležet v louži krve.
Zavrčela jsem na Star.
,,Nebo tohle."
Fena se naježila.
,,Mám víc psů než ty,"zamumlala.
,,Ano, ale já mám vlky."
,,A Lance je snad vlk?"ušklíbla se.
,,Jestli si to bude přát budeme ho za vlka považovat."
Fena pochybovačně pozvedla obočí.
,,Star. Nechápeš? Blizzard zabije tvou smečku i tebe? Tak co tu ještě děláš?!"zasyčel Lance.
Star sebou trochu cukla. Pak jí obočí znovu vystřelilo.
,,Mě?! Lanci, znáš mě vůbec dobře? Že by mě porazila vlčice?!"
Napětí se dalo krájet.
,,Jeremy, Stone.Na co čekáte?!"rozpomněla se znovu Star.
Buldok bez nohy a podivný šedý kříženec mě obestoupily.
Zase jsem se naježila. Psi začali kroužit.
Aha, klasický začátek soubojů...Proč ale čekat na tu jejich hloupou předehru...?!
Jeremy i Stone stále šli dokola.
Bez varováni jsem schytla Stoneův šedý krk. Oba psi byly zmateni. Buldok se ke mně plížil. Pokusila jsem se trhnout zadními nohami. Jeremy se svraštělou tváří odletěl. Stone zatím kvílel pod mým sevřením. Po chvíli se mi vyvlekl. Zavrčela jsem. Udělala jsem další výpad. Znovu vyklouzl mým tesákům.
,,Stone. Dělej. Proč se nikdo nesnaží?! Zaútoč ještě, nebo tě zabiju já,"docházela Lanceově sestře trpělivost.
Stone se zalekl a začal ustupovat. Moje tesáky znovu využily příležitost a stiskly šedý krk. Šedý pes se vymrštil takovou silou, že to odhodilo i mě. Za chvíli už Stone s hrůzou v očích prchal.
Star byla rozzuřená. Ale mlčela. Sledovala třínohého buldoka Jeremyho.
Pes byl zvláštní měl velmi tenkou srst, tudíž stačila malá ranka a protrhla se mu kůže. Samozřejmě následovala krvácení.
Jeremy nic nedělal. Bylo mi to divné.

Uskakovala jsem také. A buldok náhle zaútočil. Stiskl mi krk. Vyjekla jsem. Cítila jsem svoji teplou krev. A tesáky...
Jeremy bez přestání držel.
Lance s hrůzou v očích přihlížel.
Na tváři jeho sestry se objevil úsměv.
Škrábala jsem tlapami o zem a snažila se vysmeknout. Jeremyho malý ocásek se kýval ze strany na stranu.
Vše se mi začalo mlžit...
,,Nechte ji!"zavrčel někdo. Všechno se měnilo v mlhu a temno...
,,Nechte ji být!"
A pak jsem uviděla ty oči.
Zděšně jsem přihlížela. Temna bylo víc a víc...
Teprve, když potemnělo úplně vše, došlo mi čí ten hlas byl...

Tak máme tu kapitolu číslo 9
:D
Samozřejmě díky vám všem včetně HNILDDDEB ❤️ (viz kapitola 7.)
Pro vás vždycky XD
No ten sen byl trošku delší...xD
Děkuju za pomoc. 
A...OMG VÁŽNĚ?! Už #2?!?!?!
DĚKUJUUUU!!!!

                   Bloody