Modrý oheň

37.Útěk

,,Blizzard!"
Zarův hlas se ozval za mými zády, zvučně a rozhodně.
,,Co je?"prskla jsem.
Celý den jsem s nimi musela dřít. Nosili jsme dříví a táhly sáně.
,,Musíš běžet rychleji!"
Ofrkla jsem si.
Chceš vidět rychlost?
Zase ten střípek arogance.
Odrazila jsem se a s úšklebkem vystřelila.
Psi zalapali po dechu a měli co dělat, aby se nezřítili k zemi, když je lana kterými jsme byli spoutaní stahovaly k zemi.
Jay pochvalně mručel a sáně skřípaly a odletovaly z nich malé třísky, když se dotkly skal.
Vyšlehly okolo mě modré plamínky. Ty mi taky trochu připomněli Flamea...
Zarývala jsem drápy do země abych přibrzdila a Teep zmateně hleděla.
,,Modré plameny...?"
,,Mhm,"kývla jsem a běžela dál.

Zar mírně klopýtl a saně i psi a já se otřásly. Zatřepala jsem hlavou a šklebila se, sníh mi létal do obličeje.
Jay dal za chvíli pokyn k zastavení.
Úlevou jsem vydechla a otočila se na psy.

,,Nebudu sloužit dvounožci! Co by se stalo, kdybych Jayovi aspoň vyrvala hrdlo..?"
,,Přestaň s těmi krvelačnými řečmi Zabijáku. Jiní dvounožci by zabili tebe,"odpověděla lhostejně Teep.
,,Zabijáku?"
,,Ano. Ty jsi nelítostný Zabiják Blizzard."
V očích se jí blýsklo a já měla co dělat abych nezavrčela.
,,Pozor na tlamu,"zamumlala jsem.
Takže jsem si vysloužila pověst Zabijáka! Úžasné! Další jméno na seznam nádherným přezdívek! Jsem tak šťastná!
Ironický hlásek. Další věc co mi připomněla minulost a Flamea.
Hrábla jsem tlapou a poodstoupila.
Co kdybych utekla...? Kde je vůbec Flame?
,,Flameův čas se krátí..."ozval se v mojí hlavě Crescentův hlas.
Zmučeně jsem sebou pleskla do sněhu.
Jay s bručením naložil dřevo na saně a bylo slyšet jen skřípání sekery, jak zajížděla do kmenů dalších stromů.

                                ~

Jay pískl na prsty. Všichni psi se k němu okamžitě nahrnuli, ale já jen civěla.
,,Co je?"zeptala jsem se po chvilce mlčení.
,,Musíš sem taky!"
,,Já nemusím když nechci!"
Za krk mě bolestivě vzaly Zarovy tesáky a dotáhly mě k Jayovým nohám.
Zavrčela jsem něco ve smyslu: To si s tebou ještě vyřídím!

Přijít za tím dvounožcem bylo docela výhodné, dal nám maso.
Pak si chvíli přejížděl ve vousech a vešel do domu. Světla v něm za chvíly zhasla.
Podívala jsem se na oblohu.

,,Co po nás Jay chce? Proč mě chytil?"zamumlala jsem k Zarovi.
,,To ti nesmím prozradit."
,,PROČ?!"vyjela jsem na něj a výhružně chytila jeho hrdlo.
,,Klidně mě zabij,"řekl s ledovým klidem, ,,ale já ti to nesmím říct."
Otráveně jsem ho pustila.

,,Tam někde je Flame... Možná také sleduje oblohu. Pomaličku umírá. Musím ho najít..."šeptala jsem k sobě.
,,Co?"zvedl Zar obočí.
,,Nic!"
,,Kdo je Flame?"
,,Můj... kamarád.."
Doufám...
,,Hmmm jistě."
,,Co je?!"štěkla jsem vztekle.
,,Nic. Jsi nějaká agresivní,"ušklíbl se a potom si povzdechl. Zahleděl se na své tlapy, které se zaleskly v měsíčním svitu.

,,Musím odsud utéct Zare. Prosím pomož mi,"řekla jsem už svým více jemným, zranitelným tónem.
,,A proč? Odsud není úniku."
,,Já musím utéct Zare! Prosím! Flame..."
,,Fajn..."svolil nakonec, ,,pojď se rozloučit s ostatními."
,,Pfffff co to je za psí zvyky? Já nemám potřebu se loučit! Musím za Flamem!"vyjekla jsem.
,,No tak pojď..."

Vedl mě k vysoké zdi. A když říkám vysoké, myslím opravdu vysoké. Kdyby se na sebe postavilo zhruba sedm psů, byla by to výška toho plotu.
,,Přeskoč to a jsi volná."
,,Cože?!"
,,Dělám si legraci,"řekl a potom ukázal na maličkou díru v ve zdi.
,,Musíš hrabat, dokud nebude větší... Potrvá ti to zhruba týden. Hodně štěstí."
,,Děláš si zase legraci? Na srandičky není čas!"
Hněv se mi rozproudil v žilách.
,,Nedělám. Musíš hrabat."
,,Ale Zare..."
,,Jak říkám, odsud není úniku."
Chvíli jsem zeď studovala. Musí být jiný způsob.
Po chvilce jsem se otočila na vůdce tažných psů.
,,Hej Sáňkový pse. Zkoušeli jste to podhrabat?"
,,No...to ne..."mumlal rozpačitě.
,,Vida, slabost neoblomné zdi. Přiznání chyby,"ušklíbla jsem se.
,,Pomůžeš mi?"řekla jsem potichu.
,,Uhhh dobře. Zavolám i Teep a Queaka,"bručel a hned na to odešel pro zbytek skupiny.

Už jdu Flame.

~
Flame:
Čas. Slovo, které mě teď tížilo.
Čas bylo to, co mi chtělo vzít život.

Zaškrábal jsem tlapou do země a přistrčil králíka, kterého jsem ulovil k Moon.
,,Já ho nechci,"protestovala, ,,sněz si ho. Tys vynaložil úsilí na to ho ulovit."
,,Moon, ty teď potřebuješ jídlo víc než já. Co ta vlčata? Nenech je zemřít od hladu."
Černá vlčice si odfrkla a neochotně se pustila do měkkého masa.

,,Blizzard musí být tak daleko..."
,,Proč?"
,,No... Nevím. Mám takový pocit."
Moon jen pozvedla obočí.
,,Flame, poslední dobou... Prostě... Ugh co ti je?!"
,,Nic. Jsem úplně v pohodě!"
,,Nejsi!"naježila se.
Zavrčel jsem.
,,Já. Jsem. V. Pořádku!!"
Moon vycenila tesáky, ale dál už mlčela.
,,Musíme jít."
Černá vlčice se malátně zvedla a začala klusat za mnou. Nebyl úplně nejlepší nápad vyrážet v noci, ale kdyby byla Blizz v ohrožení...

Zatřepal jsem hlavou. Vždyť vůbec netuším kde je!

Z myšlenek mě vyrušilo zašustení a rána.
Moon zakopla.
,,Moon?"
,,J-já nevím co to bylo."
,,Větvička. Silná a... je něčím pomazaná! Tohle není náhoda!"
Černá vlčice na mě vyděšeně pohlédla.
,,Co tím chceš říct Flame?!"
Za chvíli nám nad hlavami začaly létat šípy.
,,Asi tohle! Skrč se!"
Moon se schoulila do klubíčka a já se před ní ochranářsky postavil.
Z křoví vyskákali dvounožci s různými zbraněmi, převážně luky. U nohou jim seděli velcí mastifové.
Zavrčel jsem.
,,Co chcete?! Nechte mou kamarádku na pokoji!"

Hnědý mastif se ušklíbl.
,,Máme povel od dvounožců zneškodnit všechny vlky, ať už jsou v jakémkoli stavu,"poukázal na Moon.
Výhružně jsem vycenil tesáky, ale oni se na nás už stihli vrhnout. Jeden prudce vrazil do mé kamarádky a mě začal škrtit ten hnědý, co promluvil.
Přetočil jsem se na záda, odhodil mastifa nohami, tedy Blizzardiným oblíbeným 'kočičím' chvatem.
Co by dělala Blizz?!

Zatímco jsem se zoufale rozhlížel okolo, mastif vstal a vrátil se.
Ani jsem si nevšiml, že Moon srazili k zemi všichni zbylí psi.
Co je to za nečestnou taktiku?! Vrhnout se na zranitelnější?!
,,MOON!"
Musím ji ochránit!
Vyškubl jsem se hnědému mastifovi a shodil ostatní z Moon.
Jenže pozdě. Dvounožec mě zasáhl šípem. Vyděšeně jsem zíral jak pomalu ale jistě zajíždí do mého ramene...
Krev v pramíncích tekla a tvořila louže.
Moon zasípala a převrácena na bok zůstala bezvládně ležet. Přes celý levý bok, který jsem viděl se jí táhl obrovský šrám.
To nezvládne... Nepřežije... Ty pesimisto! Musí přežít!
Pak se ale velký hnědy mastif nahnul k Moon a schytl její černé hrdlo. Prudce škubl a černá vlčice vypoulila oči.
Krev jí začala smáčet jemnou lesklou srst. Vlčice zděšeně zaúpěla a prosebně na mě pohlédla.
Zmučeně jsem na to hleděl.
Nemohl jsem nic dělat. Bolel mě každý pohyb.
Rudá tekutina zvýšila svůj objem a Moon i mastif, který ji dosud držel začali klouzat. A vypadalo to, že se má kamarádka krví dusí zevnitř.
Psův smrtící obřad byl zakončen sprškou šípů. Moon to vzdala. Bezvládně klesla k zemi.
Nemůžu nic dělat! A teď zemře nevinná vlčice a vlčata!
Její tělo pomalu chladlo a oči se zakalovaly. To už jsem znal.
,,Moon.."řekl jsem tiše a zmateně.
Nepřátelé přišli tak náhle... Byl jsem velmi velmi zmatený.
Psi i dvounožci na sebe kývli a zmizeli.
Pokusil jsem se vytáhnout si ten šíp z těla, ale byl jsem příliš slabý.
Fyzicky i duševně.

Právě mi před očima zabili nevinnou kamarádku.

No. Tak to by bylo. Nemám nic co říct :/
Prostě na ni vyšla řada.
Stejně... nemyslím si že by zrovna Moon někomu z vás přirostla k srdci, ne?
No. A teď už jenom jestli to Blizzard stihne 😉

Ahuj!

💙Bloody💙