Modrý oheň

1.Vlčice (Prolog)

Ticho se vznášelo nad zasněženou krajinou. Jen vítr hučel mezi stromy. Vycházející slunce ozařovalo tichou krajinu. Po chvíli se mihl šedý stín. Vylézal odněkud z temných částí lesa. Ozvalo se zavytí a šedavý tvor se rozběhl přes pláň. Byla to vlčice.
Mířila k řece. Měla nějaký cíl.
V náhlém přívalu větru se stromy prudce ohly. Na vlčici začala dopadat únava...
Po chvíli zpomalila. Potom se jí začaly podlamovat nohy a nakonec se slabým zakňučením klesla do sněhu.

Když se probudila pocítila okamžitě hlad. Věděla, že najíst se musí, ale zároveň jí šlo o něčí život. Jen ona to věděla. Jen ona je mohla zachránit...
Slabě se zvedla.
Klusala ještě dobrých pár hodin. Ale teď už hrdinně čelila únavě a hladu.
Vítr jí cuchal srst.

Náhle v běhu prudce zastavila až se zvedl sníh. Zvedla vysoko hlavu a zavětřila. Cukla sebou. Zaostřila oči a její pohled utkvěl na díře v nízké skále. Rychle k otvoru došla. Začala hrabat. Otvor se díky tomu zvětšil a vlčice ještě vydlabala vnitřek, takže vznikla prostorná jeskyňka. Spokojeně zabručela. Její žaludek se ale neobešel bez ohlášení. Proto vlčice rychle vystrělila zpátky na pláň. Čekala a doufala v kořist. Nikde nic. Ani náznak pachu. Vlčice zoufale kňučela. Ponurým krokem se vracela k jejímu novému úkrytu. Naštěstí se její cesta zkřížila s zaječí. Vlčici zajiskřilo v tmavých kaštanových očích. Zaleskly se tesáky a zajíc ležel ve sněhu. Vlčice si olízla tlamu smáčenou od krve. Králík byl vyhublý, ale šedá vlčice byla spokojená, že má aspoň něco. Spokojeně ho snědla a definitivně vešla do jeskyně.
Když už si myslela, že je v bezpečí a může si odpočinout, ozvalo se to, čeho se obávala. Kroky. A mumlání, řeč, které vlčice nemohla rozumět.
Naježila se. Nozdry měla plné lidského pachu. Zavrčela. Hlasy byly zřetelnější a zřetelnější.
,,Je blízko Jayi,"ozval se hluboký hlas.
,,Ano...Nejspíš...Blízko...Hodně blízko...Ale neboj se Harry. My ji dostaneme."
Společně s odpovědí Harryho společníka se dostavil k uším vlčice výbuch smíchu obou a zacvakání, když Jay nabíjel pušku. Vlčice ale nemohla tušit co je lidský smích. Za to až moc dobře věděla co znamená zvuk nabíjení pušky...
,,Hledej Matte!Hledej!"ječel Jay na svého psa. Při ostrém psím zaštěkání sebou vlčice trhla. Ještě nebyli u jeskyně...Ještě ji neviděli...Jen zatím...
Vlčice věděla,že kdyby vyběhla ven, střelili by ji. Když zůstane v jeskyňce, nejspíš ji rozdrtí tesáky toho psa. Případně by ji zabili lidé. Vlčici se zoufale ježila srst. Větření psa bylo hlasité. Šedou vlčici znervózňovalo.
Na chvíli se skupinka otočila jiným směrem a vlčici se na ně naskytl pohled. Pes,tedy Matt jak ho lidé nazývali,byl velký německý ovčák.
Jay měl černé vlasy a ostré modrozelené oči. Harryho vlasy byly tmavě hnědé a oči měl nadpřirozeně písčitě žluté.
Vlčice se zachvěla strachem a vzteky.
,,Nevím...Začínám o tvém úsudku pochybovat Harry."
,,Ale já vím,že tu někde je...Musí..."zamumlal Harry a slídil žlutýma očima po krajině.
Jay si sklíčeně povzdechl.
Harry se na něho ostře obořil:
,,Jayi!? Zapomněl jsi snad co to zvíře udělalo našim ovcím a jak zabilo Justina!? Opravdu se vzdáš tak snadno!?"
,,Ne,to neříkam Harry...Ani nevíš jak mi Justin chybí...Byl to nejlepší pes,co jsme kdy měli...Jen myslím že do všecho jdeš moc zhurta..."pokusil se o úšklebek, ale jeho tvář byla zamrzlá okolím a navíc nechtěl naštvat Harryho. Matt mezitím větřil ve sněhu.

Jay i Harry začali usilovně přemýšlet.
,,Asi byla chyba nechat Nicka doma,viď Jayi?"
,,Kéž by tu byl,"vzdychl Jay.
,,Hodil by se,"zabručel Harry a oba se odmlčeli hledíc do země.

Vlčice se snažila přitisknout k steně jeskyně. Vždy se jí zvedala srst když se ozvalo větření Mattova čenichu.
Pes bručel a klouzal po sněhu.
Náhle na něho jeho pán zavolal:
,,Matte!"
Pes tázavě naklonil hlavu a vrhl se Jayovi k nohám.
,,Já vím, že tu bestii nemůžeš najít ale také si myslím, že ti určitě vyhládlo,"usmál se Jay vlídně a hodil psovi maso. Matt zavrtěl ocasem a při dalším Jayově povelu ,Hledej' vyrazil znovu do pátrání.
,,Kašlu na to,"vyprskl Harry, ,,Jdu pro Nicka to tvoje psisko ji nikdy nenajde Jayi!"
Jay se chystal zasyčet Harrymu odpověď do obličeje, ale Harry už byl pryč. A Matt se začal přibližovat k jeskyňce...
Vlčici tuhla krev v žilách. Mattovo čenichání sílilo a přibližovalo se...
Vlčice se pevně chytla skály. Srst jí stála. Neopovážila se dýchat. Za chvíli jí Matt skoro hleděl do očí...

Tak jo! První část mojí knížky je tu! :D Snad se vám to líbilo.. XD Jo trošku krátký,uvědomuji si to...A druhá kapituška se připravuje... A už to bude z pohledu hlavní hrdinky ;)