Modrý oheň

38.Tajemství Šťávy

Blizzard:
,,Au!"vyjekl Queak, když se snažil mi pomoci s podhrabáváním zdi.
,,Musíme to stihnout do svítání!"křikla jsem jakmile jsem spatřila, že obloha začíná maličko světlat.
Zar a Teep něco zabručeli.
,,Vždyť už to skoro je! Jsme za půlkou!"zamumlala jsem.

Hlína mi odletovala od tlap a lepila se na Zarův obličej.
,,Je to nemožné Blizz. Odsud se nedostaneš."
,,Dostanu! Musím!"
Psi mě s pozvednutým obočím sledovaly a zavrtěli hlavami.
Obloha už svítila oranžovou.
,,Do práce,"prohlásil Zar vůdcovsky, ,,Jay na nás čeká."

Svezla jsem se na kolena.
,,Já to musím dodělat..."
,,Ne."
Zavrčela jsem.
,,Flame umírá!"
Zar se jen uchechtl: ,,No a?"
Zavrčela jsem a bleskově mu uštědřila krvavý šrám.
,,Dávej si pozor na tlamu Sáňkový pse."
,,Zabijáku."
Vrhla jsem se mu po hrdle, ale Queak a Teep mě od něj odtrhli.
Nepřestávala jsem vrčet.

Zar si tlapou přejel po ráně.
,,Nechci bojovat. Jen... Tohle celé je zbytečné. Matt mi předal velitelství. Takže budeš poslouchat!"zasyčel.
Matt...?
,,Já nejsem poskok psů a dvounožců!"ječela jsem.
Ozvalo se Jayovo pískání a skupinka psů bleskově zmizela.
Ušklíbla jsem se a pokračovala v hrabání.

To přeci nemůže být tak těžké...
Zeď byla porostlá břečťanem. A dokonce tu byly výstupky cihel...
Dalo by se po tom vylézt...?
Tlapou jsem se zachytila jednoho z výstupků.
Musím to zvládnout...
Opatrně jsem zkusila další a postupovala jsem až k vršku zdi.
Ano, já to doká-
Nedokázala. Ujela mi tlapa a já jsem sletěla dolů, na obličej mi padal prach ze zdi.
Zlostně jsem zaklela vrčivým tónem.
,,Tak těsně!"prskala jsem nahlas.
Vztekle jsem točila ocasem.
Takhle Flamea nezachráním!
Hněv mi proudil žilami a úplně celou mě naplnil. Frustrovaně jsem se zahleděla na zeď. Šedou zeď. Jako hradby.
,,Proč?! Pitomá zdi, nechápeš že teď někde umírá vlk?! Není čas na hry! Pusť mě ven! Já chci VEN!!!"
Zabušila jsem do ní bělostnými tlapami a prudce oddechovala.
,,Ven...Ven...Ven..."sípala jsem a bolestně se únavou prohýbala v zádech.
Budu trpět hladem, prošvihla jsem snídani.
Všiml si vůbec Jay, že chybím?

To se mi potvrdilo jakmile mě dvounožec chytl za zátylek a táhl pryč.
Věnovala jsem poslední rozzuřený pohled mé milované zdi.

                                 ~

Už jsem skoro nemohla dýchat. Jay nás nutil běžet tak rychle...
Bolestně jsem sípala a klopýtala.
Queak visel na provazech za námi v polospánku, Teep už několikrát ležela na zemi a já se Zarem jsem byli jediný, kdo to ještě jakž-takž zvládal.

Jay zlostně zamručel a práskl bičem.
Copak jsme koně?!
Těsně jsem se mu vyhla a hrdlo mi hněvivě zavibrovalo.
Zar mi opatrně naznačil ať zůstanu v klidu.
Námraza na laně mě škrábala do krku.

Hranice mého vzteku praskla. Otočila jsem se a uháněla k Jayově obydlí. Zar uklouzl, Teep a Queak se zřítili také. Vlekla jsem je po ledu a oni skučeli bolestí.
Ať si skučí, jediný kdo skučet nebude je Flame!
Dvounožec na saních zlostně prskal a švihal bičem.
Oči mi plály, tedy doslova v nich plály modré plamínky. Objevili se i okolo mě a tvořili za mnou cestičku. Led a sníh křupal pod mými tlapami, ale já se nedokázala ovládat.
Mlela jsem tlapami tak pomateně, že to víc snad ani jejde.
Mozek mi naplnila chuť po krvi, pomstě a záchraně Flamea.

Před dvounožčí chatou jsem prudce zabrzdila, až vzlétl obrovský oblak sněhu.
Ježila se mi srst.
Jay mě odpoutal od lana a učinil tak i se psy v bezvědomí.
Zar krvácel z velké rány na hlavě.
Asi jsem to přehnala... Ne! Co Flame?!

Dvounohý tvor něco zasyčel, ale to už jsem se mu vrhla po noze. Začal křičet a podařilo se mu vyprostit se z mého sevření. Utekl do chaty.
Já se spokojeně ušklíbla a došourala se k díře ve zdi.
,,Ahoj zdi. Pustíš mě konečně?!"
Zachytila jsem se tlapou o břečťan.
Opatrně jsem šplhala. Když už jsem se doškrábala k poslední, skoro jsem znovu spadla. Ale já se přehoupla na vrch zdi a radostně zavýskla.
,,Děkuji ti zdi!"
Pak jsem pohlédla dolů. Bylo to trochu... daleko od vrchu zdi.
To je jedno, protože Flame.
Skočila jsem. Bolestně jsem zaúpěla když se mi zkroutila tlapa, ale nakonec byla v pořádku.
Oddechla jsem si.
Jsem volná. A jdu si pro tebe Flame.

                                 ~

Proběhla jsem křovím a teď jsem se hrnula trnitým houštím. Trny se bolestně bránily. Už jsem šla dlouho. Sníh pomalu mizel, vracela jsem se do mého kraje, který měl právě jaro.
Koutkem oka jsem zahlédla Hromovou stezku, tu kde stále zuří bouře.
A hned vedle... útes. Útes, který jsem si pojmenovala Birchin sráz. Ano... Tam ji Crescent nachytal.

Potřásla jsem hlavou.
Procházela jsem místy, kde kdysi stála jeskyně a když jsem přišla k místu, kde ležel matčin hrob, dlouze jsem se na něj zahleděla.
,,Flame za to nemůže mami."

Prošla jsem Shelliným táborem a i Crescentovým. Spatřila jsem ty chodby, kde jsem získala pírko. Sáhla jsem si na něj, asi nějaký reflex.
A potom... Přede mnou se rozprostřel obrovský tábor. Winterův...
Ze vzpomínek se mi podlomily nohy. Flame mi tak pomáhal...
Na kameni mého úplně prvního Alfy ležela lebka. Vlčí lebka... Usoudila jsem, že patří právě jemu.
Ta pověst, že jsem zloděj. Znovu jsem párkrát zatřepala hlavou a snažila se odejít.

Myšlenky mi za chůze vířily hlavou.
Zkusila jsem zrychlit do běhu.
Vzpomínky mi sžíraly hlavu.
Flame... Kde jsi...Prosím! Já nevím!
Hlava mi smutně klesala.
Musím ho najít!
Dál jsem se ploužila krajinou. Les řídl a já pomalu kňučela s každým krokem.
Bylo to zbytečné...? Ne! Nevěřím tomu!
,,FLAME!"
Došla mi trpělivost, zařvala jsem. Žádná odpověď. Sklesle jsem kničela.
Vztekle jsem házela hlavou, až jsem si něčeho všimla.
Ztuhla jsem.
Byl to šíp, jaký používají dvounožci. Sklonila jsem k němu čenich a zavětřila.
Buď se mi to zdálo, nebo tam opravdu byl cítit pach rezavého vlka. Flamea..

Tryskem jsem letěla po stopě.
Doběhla jsem až k malé mýtince ohraničené křovím.
Nozdry mi naplnil známý kovový pach.
Zježila se mi srst.
Prohrabávala jsem houští a nakonec jsem spatřila ohnivou bezvládně visící tlapu.
Srdce se mi rozbušilo.
Vytáhla jsem Flamea z trnitých keřů a pohlédla na něj.
Obličej měl posetý škrábanci a z ramena mu trčel šíp, stejný jaký jsem spatřila.

,,Flame!"
Sklonila jsem se nad něj.
,,Vstaň prosím!"
Vytáhla jsem mu z rezavého ramene šíp i s hrstkou chlupů.
Vlk nezareagoval, což mě vyděsilo.
Chytila jsem ho za obě ramena a prudce s ním zatřásla.
,,FLAME!!"
Zamžoural očima a vrhl na mě prázdný pohled.
Pak mu to docvaklo.
,,Blizzard!"
Prudce se vymrštil a já zapadla do jeho objetí.

,,Co se tady proboha stalo...?"zamumlala jsem po chvilce.
Flame si povzdechl a ukázal mi černé tělo, ve kterém jsem poznala březí vlčici Moon.
,,Je... Mrtvá?"
Flame mlčky přikývl.
,,Dvounožci a psi,"upřesnil.
Chápavě jsem kývla a zamumlala:
,,Chudák vlčata..."
,,Hm.."
,,Hele Flame. Poslal mě sem Crescent. Prý ti ubíhá čas! Měla jsem najít něco na zastavení kletby ale... Cres to nestihl doříct. Začíná to na Š..."
,,Já vím..."kníkl Flame, ,,je to Šťáva. Šťáva mě zachrání. Asi si říkáš, proč jsem ti to neřekl dřív... Ale o protiléku se vždy dozvíš až když jsi blízko smrti... No... Tak tedy ano... Šťáva."
Hrklo ve mě. Měla jsem pocit, že omdlím.
Tak dlouho mi trvalo se od Jaye dostat pryč. Několik dní jsem hledala Flamea.
A teď... Se tam mám vrátit...

Hai ^^
Takže další část :3
Opravdu moc děkuji, že jsme tak často #1 v dobrodružných.
A chtěla bych vás o něco poprosit.
Jedná se o něco s Crossed Wings.
Tedy, jednou z mojich budoucích knížek. Více podrobností na mé nástěnce, tak se tam moooc prosím podívejte! Děkuji :D ❤️

💙Bloody💙