Modrý oheň

3.Flame

O rok později...
Stála jsem v lese. V teritoriu smečky, do které jsem spadla před rokem z jestřábových spárů. Přijali mě, učili...
Jenže občas jsem jim lezla na nervy.
Ale mohla za to ostatní vlčata. Respektive skupinka tří vlčat.
Pronásledovala mě a vyprovokovala k boji. Také mi kradli maso. Aby jsem přežila, musela jsem maso krást i dospělým. Jen na Alfu jsem si nesměla dovolit...
Alfa byl silný a velký vlk. Měl moudré, tmavé černé oči. A jeho srst byla tmavě šedá.
Vlčata se ho bála, protože chtěl po vlčích matkách, aby je vychovávali a jakkýkoli přestupek ho rozzuřil.
Členy mé pronásledovací bandy byli
Shadow, což byl vůdčí. Dále Kira, jeho nejlepší kamarádka. A Flame. To byl asi jediný z nich, který mě pronásledovat moc nechtěl.

Běžela jsem rychle. Vycítila jsem pach Kiry a teď jsem šla po její stopě.
Opatrně jsem našlapovala, aby pode mnou nepraskla ani jedna větvička.
Potom jsem ji spatřila. Seděla hned vedle Shadowa a před ní ležel velký kus masa. Olízla jsem se.
Až neskutečné jaký mám hlad...
To maso musíš získat Blizz!
Plížila jsem se. Tiše...
Vzápětí jsem se mrštně odrazila do vzduchu. Přistála jsem před Kirou.
Blizz není čas na přemýšlení!
Ber maso a běž!
Chopila jsem se masa a rozběhla se. Za sebou jsem slyšela Shadowovi výkřiky:
,,Blizzard! Okamžitě to vrať!"
A rozzuřené vrčení Kiry. Jen Flame mlčky pozoroval, jak se snažím utéct.
Srdce mi prudce bušilo. Shadow utíkal za mnou. Já jsem byla ale ze všech vlčat smečky nejrychlejší. Hbitě jsem kličkovala mezi stromy. Maso mě trochu zpomalilo, ale ne na tolik,aby mě dohnali. Když jsem utekla do bezpečí vlčecího doupěte, už jsem zase byla pod dozorem dospělých vlčic. Ale naštěstí i Shadow a jeho banda.
,,Blizzard...Odkud máš to maso!? To jsi ho zase ukradla!?"vlčice jménem Ella mě probodávála pohledem. Byla z pečujících nejpřísnější a přímo lpěla na pravidlech a zákonech. Tím se mi zprotivila.

Tak a teď jsem byla v pěkně špatné situaci.
Mysli Blizz! Mysli! Musíš si něco vymyslet! To maso se neobjevilo jen tak!
,,No...Já...Ehm..."
Ella odhalila teśaky.
,,No..? Jaké no!"zaječela.
Hleděla jsem na ni mlčky. Asi by to byla řekla Alfovi a ten by mě zabil, kdyby nepřišel Flame a nezachránil mě.
,,Dal jsem jí ho já,"řekl odhodlaně Elle do obličeje.
Udiveně jsem na něho pohlédla.
Ella něco jen zabručela a nechala to být.
,,Flame? Proč si..."než jsem stačila cokoli doříct, Flame se zase vypařil.
Co to mělo...
Nevěřícně jsem zavrtěla hlavou.
Flamea jsem se snažila sledovat,ale jeho pachová stopa jakoby se vypařila.
Kde je...Stejně nechápu proč to udělal...Dala jsem mu někdy taky něco,za co by mi mohl dát pomoc..?
Ne,darovala jsem mu jedině rány,jizvy a šrámy.
Skrčila jsem obličej. Potřásla jsem hlavou. Jenže jakmile jsem vylezla z chráněného vlčecího doupěte, pustil se za mnou Shadow a Kira.
Povzdechla jsem si a pohotově uskočila. Potom jsem se zase pustila do běhu.
Kira poklusávala nakonci. Zpomalovala. Nakonec unaveně zakňučela a lehla si na zem.
Já s Shadowem za zády jsme ale běželi vytrvale. Kmitala jsem tlapy. Běželi jsme dlouho. Dokonce i já jsem pociťovala únavu.
Běž...On tě nedožene...
Rychle jsem kličkovala dál. Vzápětí jsem se ale nečekaně a zákeřně otočila.
Zaryla jsem tesáky do Shadowa. Vůdce bandy zaúpěl. Ušklíbla jsem se a dál ho drásala. Cítila jsem jak moje zuby klesají hlouběji a hlouběji.
Shadow žalostně zavyl. Pustila jsem ho.
Rychle se otočil a pádil pryč. Já si jen spokojeně olízla zkrvavenou tlamu.

Vylezla jsem na vysoký kámen. Naskytl se mi pohled do údolí na celou krajinu.
Slunce zapadalo a ozařovalo vše oranžovo-narudlou září.
Náhle mě ale zabolelo u srdce. Takhle jsem západ pozorovala s Lunou, Johnem i matkou.
Pronikavě a smutně jsem zavyla. Vytí se neslo poklidným vzduchem.
Vyrušil mě štěkot:
,,Co to tu vyvádíš!? Dere to srdce, přestaň s tím vytím!"
Flame skočil přede mě.
Zmlkla jsem a zahleděla se do země.
,,Musíme se vrátit než nás dá Alfa hledat! Mimochodem proč tu vyješ a proč jsi celá od krve!?"zabručel.
,,Ale...Jenom šarvátka s Shadowem.."zamumlala jsem s pohledem u země.
,,Aha takže kvůli Shadowovi vyješ?"zeptal se Flame, pozvedl obočí a protočil oči.
Opravdu po mě chce abych mu řekla můj původ? Nechce se mi o tom mluvit...
,,Víš, že jsem se narodila mimo smečky a jen mě sem zanesl pták..."řekla jsem s nejistým pohledem.
Flame kývl.
,,No tak...Jen jsem si vzpomněla na moji rodinu...I když už si je pamatuju matně stále mám ještě jejich slabé obrazy,"dodala jsem tiše.
,,To je mi líto Blizzard,"řekl prostě. Ale tak upřímný hlas jsem u něj ještě nikdy neslyšela. Udivilo mě to.
Usmála jsem se na něj a on mi úsměv oplatil. Potom si sedl vedle mě. Stále mě trochu bolely vzpomínky,ale s Flamem mi už bylo lépe.

No. Nemám co říct, ready i voty se zvyšují :D Děkuju za všechno a pokusím se co nejrychleji o pokračování :3

(Flame):

(Shadow):

(Kira):