(JIŽ BRZY PROJDE PŘEPISEM A ZMĚNOU POPISU; Update: Přepis je už započat, v konceptech začínám připravovat novou verzi. Teď ještě něco s tím popiskem...)
Běžela jsem dál. Rychle jsem se ohlédla. Hrůza mi projela celým tělem. Srdce mi prudce bušilo. D...
Oči. Nepřekvapilo mě to. Ale pak se vedle těch oranžovo-žlutých objevili modro-šedé. Připadala jsem si divně. Už dva páry očí?! Snažila jsem se potichu odplazit pryč. Sápala jsem se po zemi, přes všechna zranění. Zanechávala jsem stopy krve. Uslyšela jsem zavětření. Trhlo to se mnou. ,,Blizzard..." Další trhnutí. ,,Blizzard..." Další. ,,Blizzard..." A zase. ,,Blizzard..." Začínalo mě to provokovat... ,,Blizzard!" Rozlepila se mi víčka...
,,Lanci..?!"vyjekla jsem ospale. Probodl mě jeho kaštanovýma očima. ,,Neřekla jsi mi, že jsi náměsíčná." ,,Tak promiň. Ale nechtěla jsem ti způsobit víc starostí." Jeho odpovědí se stal jen povzdech a zamumlání. ,,Nevím, kde jsi stihla zase schytat tolik ran. Už je to čtvrtá noc, co tady bloudíš!" Mlčela jsem. Uchopil mě a táhl do tábora...
~
Unaveně jsem se postavila. ,,Blizzard. Oběd." Už?! Vždyť jsem právě vstala... ,,Blizzard, pohni. Zaspala jsi i snídani!" Dokulhala jsem k hromádce. Shýbla jsem hlavu a mlčky ukousla přední část vyhublého těla hraboše. Blíží se zima... Vítr mi cuchal srst a já se neklidně přitiskla k zemi. Lance sledoval okolí. ,,Lanci..."začala jsem. Vymrštila jsem se a chytila ho za obojek. Lance to přidusilo. ,,Blizz..co děláš..?!" Ignorovala jsem. Moje tesáky drtily to co svíralo Lancův krk. Po chvíli se ozvalo rupnutí a já s obojkem v tlamě odletěla. Lance vydechl. ,,Blizzard, co to mělo znamenat?!" Protočila jsem oči. ,,Byl by jsi snadný cíl v boji. Lehce by tě uškrtili." Pes si jen odfrkl. A mě na hlavu dopadl kamínek. Co to... Další. Za chvíli jich na mě dopadala sprška kamení. Zavrčela jsem. Otočila jsem se. A pak jsem to uviděla. Skupinka vlčat. Vycenila jsem tesáky. ,,Dívejte kluci! Jestlipak to není ta Vzteklina. Hele už cení zuby! Hoďte na ni ještě pár kamenů. Je legrační když je takhle naštvaná,"ušklíbl se vlčecí vůdce doprovázen smíchem kolegů. ,,Klid mrňousové. Zabila bych vás všechny,"zasyčela jsem. ,,No jistě!"uchechtl se ironicky vůdčí. ,,Oaku. Ještě kameny?"špitl k vůdci další, nejspíš něco jako jeho zástupce. ,,Jistě Spruci." Věděla jsem, že moje vrčení by mohlo pomoci. A ano. To vrčení, broušené už od rodné jeskyňky...To temné vrčení mělo zase úspěch. Vlčata sebou poděšeně trhla. ,,Asi by jsme ji měli nechat být,"zamumlala maličká vlčice,která byla do šedá s občasnými bílými místy. ,,Zmlkni Birch. Ještě máme šanci,"sykl Oak. Birch ale odhodlaně vycenila zoubky. Byla statečná i když byla jediná vlčice ze všech sourozenců. ,,Blizzard je správná členka smečky. A podívej! I Larch mlčí." Oak opovrživě pohlédl na nejmladšího. Na malou roztomilou kuličku jménem Larch, která chňapala maličkými tlapičkami po motýlovi. Spruce se také ušklíbl. ,,Asi by jsme bráškovi měli dát další lekci, koho se poslouchá..." Oak rozhodně kývl. Byl velmi hrdý na to, že je nejstarší. ,,Správně. A to co nejdřív." Nic netušící Larch si v klidu hrál. To už do něho narazili tesáčky a drápy jeho starších bratrů Sprucea a Oaka. ,,Nechte ho!"zachrčela jsem. ,,Ne. Nepleť se do toho Vzteklino!"ignoroval Oak. Naježila jsem se. Moje velké bílé tesáky v mžiku schytli Oakův krk. Vlče vyjeklo, když krev začala kapat na zem. Spruce polekaně pustil Larche a pelášil pryč. ,,Vzteklino...Nech mě!" ,,Ne. Nepleť se do toho,"zopakovala jsem jeho větu. Oak žalostně zavyl. Až po tom jsem ho pustila. Bleskurychle vzal nohy na ramena. Já si jen slízla krev z tlamy abych nevylekala Larche. ,,To ti dělají vždycky chudáčku?"zeptala jsem se tyranizovaného vlčete. Larch ještě vyděšený z incidentu, jen pisklavě a žalostně kývl. Olízla jsem mu maličkou hlavičku. ,,Už nebudou." Larch se usmál. ,,Tak a teď běž za Alfou a řekni jim co se stalo,"řekla jsem. Potom už se mi vlče ztratilo z dohledu.
Ucítila jsem bolest a něčí drápy na mých zádech. Strhla jsem protivníka na zem. Pak už jsem jen hleděla do modro-šedých očí feny křížence německého ovčáka a huskyho. Naježila jsem se. ,,Kohopak to tu máme...Ach ty musíš být ta, o které vyprávěl Winter. Ano ty ledové oči a bílá srst.Blizzard..."ušklíbla se fenka. ,,Kdo jsi ty? Táhni z našeho teritoria." ,,Kdo jsem já? Zeptej se toho za tebou,"zasyčela ta fenka. ,,Star..."ozvalo se za mnou. ,,Ahoj bratře." Mlčky jsem sledovala oba nevlastní sourozence. Lance a Star. ,,Zmiz. Tohle je teritorium mojí smečky,"vyštěkl Lance. ,,Ajaj...Lance se nám přidal k vlčí smečce?"zamumlala provokativně Star. ,,Jsem jim věrný." ,,Aha. Poslední slova? Smečko, vezměte si je!" Tolik psů jsem v životě neviděla. Oči jim krvelačně svítily. Zavrčela jsem a stiskla tesáky toho nejbližšího. Kdyby jsem nebyla ve vězení a nestalo se ze mě to, co jsem byla nejspíš by tu přede mnou protivník neležel mrtvý. Nechala jsem ho tam a vrhla se do chumlu. Star ale měla plán. ,,Stačí. Obkličte je. Všechny...A přiveďte přeživší, neboli...zajatce.." Ne! Další zajetí už ne! Nesnáším vězení! Psi postupně přiváděli zajatce. Ohromilo mě, kdo to byl. Ella, Lia...Flame...a Winter tam nebyl. Bylo mi jasné, že ti psi ho zahubili. Můj pohled se střetl s Flameovým. Stále byl tak...prázdný...možná nechápavý... Dusila jsem se smutkem. Klid. Uklidni se Blizzard. Sledovala jsem Star a zaječela. ,,Co s námi hodláš dělat!?" Fena se ušklíbla. ,,Popravdě řečeno...Nevím. Ale nenechám samozřejme přežít všechny. Viď bráško,"dodala ledově. Psi nás sledovali chladnými pohledy. Nesmí se nás ani dotknout! Moje tesáky pomaličku vyráželi zpod pysků.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Star mě provokovala už svojí existencí. Stále se tak posměchavě šklebila... Věděla jsem, že přijde něco,co se mi nebude líbit. Nebude. Určitě. Měla jsem strach o svou matku, bratra, Lance, Larche...a další. Chtěla jsem je bránit. Nejvíc pohledů jsem ale věnovala Flameovi. Opravdu se tvářil, že mě nezná. Nechápavě na mě hleděl. Nejspíš jsem pro něj byla jen podivná bílá vlčice. Vadilo mi to. Věděla jsem ale, že jsem v tomhle případě absolutně bezmocná. Nesmí mu nic udělat... Hlavou se mi honilo stále víc a víc vzpomínek... Začala jsem i tiše zuřit. Náhle se Star pohla. ,,Beto. Přiveď ke zkoušce prvního." Velký dobrman si zajatce zmeřil pohledem. Ať jim neubližuje. Ať si vybere mě. Cítila jsem teplý dotyk na noze. Věděla jsem, že to je Larch, který se vyděšeně tiskne ke mně. ,,Ten ohnivý zrzoun." Ztuhla jsem, když to psí Beta vyslovil. Každý dělal něco jiného. Já jsem byla blízko k vrčení a bolestnému vytí. Flame mlčky přistoupil. Lia bezmocně hleděla. Na Ellině tváři byl úsměv. Beta krvelačně vycenil tesáky. Star se uchechtla...
Ano, posměch jsem vždycky nesnášela... ,,Tak pojď zrzku, vyzkoušíme tvé dovednosti..." Flame se naježil. Dobrman se znovu ušklíbl. Bojovou atmosféru narušilo moje zlé temné a velmi hlasité vrčení. Znovu jsem se pokusila do něčeho zasáhnout... ,,Opovažte se ho dotknout!!!"
(Nahoře Star) Ano,je tu další kapitolka. Především chci poděkovat za podporu. Kniha už je #4 v Dobrodružných. Jsem vám neuvěřitelně vděčná! A ráda bych také poděkovala skupině HNILDDDEB Vysvětlení té zkratky máte v kapitole 7. (Psí posel) XD Tak snad se kapitolka líbila. I když je možný,že dneska vám to přišlo krátký...Sorry
