Psychopat

9.kapitola- Přiznání

Ráno
Vstala jsem z postele a bylo cca 10:30.
Cameron už dávno nespal. ,, Dobré ráno" s úsměvem mě pozdravil. ,,Dobré" odpověděla jsem.
,,No konečně ses probudila, Šípková Růženko. Už jsem si myslel, že budu muset zakročit já" zasmál se. Taky jsem se zasmála a odpověděla jsem ,,No...tam v psy....tam doma se moc nedalo spát" spletla jsem se..začala jsem být nervózní, ale on na to odpověděl ,,Ahá...dobře...co si dáš k snídani?"
B: ,,Ani nevím"
C: ,, Dobrá... já jsem taky ještě nesnídal. Snídani udělám."
B: ,,Dobře"

Odešla jsem do koupelny, abych se trochu upravila. Vzpomněla jsem si, že mám sebou vlastně i řasenku.
Nejdříve jsem hledala, jestli tady pán domácí nemá nějaký hřeben. Našla jsem takový jeden obyčejný. Šlo to s ním celkem těžko, ale nakonec jsem to zvládla. Potom jsem si namalovala řasy a oblékla se do normálního oblečení. Podívala jsem se do zrcadla a v tu chvíli jsem si uvědomila, že když je v mé přítomnosti Cameron, tak se chovám tak nějak...jinak...chovám se ...jakože normálně...je to divné, ale nevadí mi to. Mám ho ráda.
Vyšla jsem z koupelny a v kuchyni to začínalo vonět. Že by palačinky?
Cameron se na mě s úsměvem podíval a prohlédl si mě. ,,Sluší ti to" řekl a já jsem odpověděla ,,Děkuji...tady to ale voní"
C: ,,Jo, snídaně už za chvíli bude na stole"
B: ,,Dobře"
C: ,,Dneska by jsme mohli zajít do nákupního centra"
B: ,,Jo...a co tam?"
C: ,,No...nakoupil bych ti nějaké oblečení. Přece jenom tady máš jen jedno tričko, kraťasy a mikinu"
B: ,,To ne...nemůžeš mi kupovat oblečení."
C: ,,Ale můžu...a chci. Koupím ti oblečení rád, mám nějaké peníze navíc"
B: ,,No...je mi to blbé, ale když na tom trváš tak jo"
C: ,,Ták...snídaně je hotová"
řekl a dal předemě talíř se dvěma palačinkama.
B: ,,Děkuju, vypadá to dobře"
řekla jsem a kousla jsem si do palačinky.
B: ,,Mňam...ty umíš vařit?"
C: ,,No...trochu...a ty umíš?"
B: ,,Něco jo"
Pak už jsme se jen pustili do jídla.
Hned po snídani jsme šli do
obchodního domu. Vešli jsme do jednoho obchodu a Cameron řekl ,,Ták, vyber si co chceš" já jsem se jen tak dívala po oblečení a Cameron řekl ,,Hele...není tohle část pro muže?"
já jsem se podívala na ceduli a opravdu tam bylo napsáno Muži. Začali jsme se smát.

Dlouho jsem přemýšlela, co si vyberu.
Nakonec jsem si vybrala 2 trička, jedny kraťasy, mikinu a jedny kalhoty.
Šla jsem si to vyzkoušet a všechno mi sedělo. Pak už jsme jen tak chodili po obchodě a zkoušeli jsme si klobouky a brýle. To byla docela sranda. Pak jsme šli k pokladně a Cameron zaplatil.
Vyšli jsme z obchůdku a Cameron řekl  ,,Zvu tě na koktejl" odsouhlasila jsem a šli jsme k jednomu stánku, kde dělali koktejly. Já jsem si dala  borůvkovo banánový a Cameron jahodovo banánový. Pak už jsme jen vyrazili domů.

Přišli jsme, Cameron zapl televizi a sedli jsme si na gauč. ,,Díky, že si za mě utratil dneska tolik peněz, to jsi nemusel" řekla jsem a Cameron odpověděl ,,Za málo...rád kupuju dárky takové krásné slečně" řekl a dal si ruku na gauč za mě. Já jsem se začervenala.

Najednou v televizi začaly zprávy.
Reportérka řekla ,,Včera odpoledne utekla z místní Psychiatrické léčebny jedna pacientka, konkrétně ta, která před necelým rokem zabila dva své spolužáky obyčejným kuchyňským nožem. Pacientka se znovu pohřešuje. Říkají ji Barbara. Policie nám dodala, že léčebnu opustila sama, ale měla u sebe zbraň. Kdyby jste ji někde viděli, zavolejte prosím na linku 158" najednou se na obrazovce ukázala má fotka a já jsem hrozně znervózněla.
Cameron se na mě podíval překvapeným pohledem. Já jsem dál mlčela.
C: ,,P-počkat...takže tys zdrhla že cvokárny?
B: ,,Já...já...jsem ti to chtěla říct..."
C: To znamená, že tys mě tady mohla klidně zabít?"
B: ,,N-ne to ne...to bych ti neudělala"
chtělo se mi brečet
Cameron někam odběhl. Já jsem seděla skrčená na gauči a čekala co se bude dít. Bála jsem se, že zavolá policii. Jenže on přišel s poutama, nasadil mi je a zavedl do ložnice. ,,Co to děláš?" zeptala jsem se. On mě připoutal k mřížím u postele a řekl ,,Nemůžu riskovat, že mě tu zabiješ"
B: ,,Já bych tě přece nikdy nezabila"
C: ,,A proč bych ti to měl věřit?"
B: ,,Copak jsem se chovala nějak psychicky zle po celou dobu co jsem u tebe? Hele ...u tebe se cítím jinak. U tebe se i chovám jinak. Ty...jakoby jsi mi pomáhal. Ty jsi něco jako můj psychiatr. Já...já ...tě mám ráda víš"
V tu chvíli nastalo ticho.
Cameron mi pomalu sundal pouta a řekl ,,Já tě mám taky rád...a moc" když to dořekl, tak jsme se na sebe usmáli.

On se pomalu začal ke mě přibližovat. Byl asi 2 centimetry od mých rtů a řekl ,,Já mám rád zlobivé holky" hned po té mě políbil. Byl to krásný pocit.

Vypadá tohle jako šťastný konec? Jenže to tak jenom vypadá.
Více se dozvíte v další kapitole. Tohle ještě z daleka nekončí